[RP|Cech] Semper Fidelis

[Poutnik]

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana = 6 =

Podzim 18.Toru, 286.roku

Poslední dny obléhání probíhají v atmosféře oddechu. Naši mágové ze sebe vydávají maximum a nelze se divit, že pocítili potřebu nabrat čerstvé síly. Toto ticho před bouří ve mně však probouzí spíše obavy, síly totiž čerpají nejen naši chrabří bojovníci, ale též nepřítel. Také proto jsem se rozhodl vydat před Cypronu na vlastní pěst, vyzbrojen jen svou vírou a párem naostřených kopí, abych přípravy uchvatitelů trochu narušil. Měl jsem tedy volné ruce, a tak i příležitost ke zvolení taktiky železné jízdy.

Za sekundární cíl této malé výpravy jsem zvolil přístav, na který jsme před čtyřdnem se Semper Fidelis zaútočili a pokusili se ho vypálit. V každém jednom z nás totiž hlodá podezření, že oheň nepoškodil doky tak, jak jsme zamýšleli. Probil jsem se tedy po levém křídle až k osadě a zamířil k předmětu své zvědavosti, jež však nebyla zcela ukojena. Přestože bylo dřevo velmi ohořelé a poškozené, integrita stavby se zdála být zachována a já si netroufám odhadnout, zda je teď natolik nestabilní, aby nemohla plnit svou funkci.

Po několika hodinách tvrdých bojů se k mé snaze připojila mladá dívka, na kterou jsem během obléhání už několikrát narazil. Ztekli jsme společně osadu a posádku sice s komplikacemi, ale nakonec úspěšně, naprosto vyhladili. Pokud hovořím o problémech, musím vyzdvihnout jeden okamžik, kdy jsme měli opravdu horko pod nohama. Při boji v jedné z užších ulic se obránci zdárně pokusili o obchvat, odřízli mne od sličné kouzelnice a hodnou chvíli jsme museli bojovat každý zvlášť. Zatímco se mi ztratila z dohledu, musel jsem i se svým válečným hřebcem vmanévrovat do jednoho z domů a tam, mezi horami dřevěných beden, jež mi chránily oba boky, bojovat těsně u stěny s celou armádou. Díky omezenému prostoru však mí protivníci nemohli využít své početní výhody, a jelikož má mé kopí výrazně delší dosah, než jejich krátké zbraně, byli nakonec zcela zdoláni.

Posléze, co jsem - spolu se svou statečnou spolubojovnicí - dokončil onu krvavou práci v osadě, znovu jsme se rozdělili, tentokrát již úmyslně. Zatímco jsem objížděl kolem nízkých dřevěných hradeb a vyhledával přeživší, ona bohužel padla do léčky divochů, sídlících na jih od osady, a musela projevit velkou dávku šikovnosti poté, co duchem opustila své pozemské tělo a byla tak nucena vyhledat pomoc boží. Musím však zdůraznit, že jinak její schopnosti prokázaly až překvapivé zlepšení od chvíle, co se poprvé zapojila do cypronského konfliktu.

Dnešní boje se tedy jistě nezapíšou do análů svou důležitostí, jedná se jen o jednu z těch podstatných maličkostí, jejichž výsledkem je vyhraná válka.