04.04.2010 v 00:58
Kronika cechu Semper Fidelis
Strana = 10 =
Strana = 10 =
Dnes jsme měli šanci prokázat náš prospěch pro město v tuhém boji. Samotný Ishar byl napaden, když se zbojníci a podobná pakáž probili skrz vesnici až do města. Jejich útok byl tentokrát výborně organizovaný, protože skupina lotrů, která šla od Vilhelmovic, byla jen jedním z křídel jejich útoku. Další vlna nájezdníků se tříštila přímo o Severní bránu. Někteří dokonce zabrali hostinec U zpívajícího korbele, kde probíhal dle mého názoru nejtužší boj.
Když jsme se blížili k hostinci - já, Ireth, Kristián Akkonský a spousta dalších dobroduhů mimo náš spolek - bylo jasné, že hostinec už je obsazený. Lapkové byli úplně všude! Na balkónu i v obou patrech. Nějak se nám podařilo probít se dovnitř, ovšem zlotřilci z okolí se stahovali k hostinci a zabarikádovali nás tam. Z druhého patra jsme se tedy museli zas postupně probíjet ven. Naštěstí se mi podařilo zastavit hlavní nápor bojovníků v kovových zbrojích na schodech a tak se zbývající obránci mohli věnovat decimování zloduchů na balkónu a v místnosti. Bůhví, co se dělo v přízemí, co chvíli se odtamtud vyvalily plameny a dým a byl slyšet řev. Netrvalo dlouho a začli sme vytlačovat bandu ničemů ze schodů dolu. V té době se k nám přidala i stráž z města, nejspíš narychlo přivolaná.
Tu však se před hostinec řítila další vlna útočníků, v jejímž čele byl statný muž středního věku - s velmi dobrou zbrojí a těžkým štítem v rukou - a pádnými údery si zjednával respekt. Bůhví jak by to dopadlo, kdyby nám na pomoc nepřispěchali i dva členové vyššího stavu, neznámí rytíři, pravděpodobně vyslaní samotným králem.
I tak to však byl krutý boj, v kterém mnoho dobrých mužů a žen zaplatilo cenu nejvyšší. Já jsem tam přišla o vědomí a k sobě jsem přišla až za nějaký čas, sama nevím jak dlouho to trvalo. Ale stále jsem ještě slyšela zvuky boje a křik, tentokrát na západ směrem od pobřeží. Posilnila jsem se na cestu lektvarem a chvatně jsem vyrazila. Tam, za lesíkem, jsem uviděla, že obráncům se podařilo zahnat velitele lupičů do vody, kde byl v pasti. I tak jsme ho však udolávali značnou chvíli, protože jeho plátová zbroj odolávala našim úderům velmi dobře. Ve vodě však neměl šanci, v nejhorším bysme ho vyhnali dál od břehu a počkali, než se utopí v hlubší vodě. Dál už není moc co vyprávět, poté, co jsme se vzpamatovali z boje s vůdcem zbojníků, byla už hračka vyčistit zbytek města od pár ubožáků, kteří se převážně klepali strachy v prostorách městského opevnění.
Byla to velká bitva, na kterou jen tak nezapomenem! Doufáme, že ani velké skutky hrdinů dnešního dne nebudou zapomenuty.
zapsala Valerie
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony