[RP|Cech] Semper Fidelis

[Fenek]

Ne, že by vás to mělo nějak zajímat, ale rozhod sem se, že když už sem sem dlouho nenapsal, bylo by dobrý, kdybych to nějak napravil.

Dneska sem se probral doma - nevim sice jak sem se tam dostal, ani teda nevim, co se dělo posledních pár dní a kde, ale kámen to vem - a kupodivu mi bylo tak nějak divně. No, řek sem si, že to nějak vyběhám, tak sem se rozhod, že si vyjdu na procházku, cestou kdyžtak kopnu do kostry nebo dvou. Jak sem si tak šel, potkal sem na cestě mezi Cypronou a orčí tvrzí houf všemožnejch lidí a hobitů... rozběh sem se teda směrem, kterym šli, a potkal sem Richarda. Hned sem se ho ptal, co se děje a kam se de... neřek toho moc, ale stačilo mi to. Vydal sem se s nim a tim davem po cestě. Najednou někdo zavelel, abysme vlezli do lesa. Čekal sem nějakou levárnu, ale místo toho se mi naskyt docela hezkej pohled na malou dřevěnou pevnůstku postavenou z větší části na skále... k ještě většímu údivu přes palisádu zírali tři trajzlíci. Hned sem si řek, že sem asi narazil na správnou bandu, že konečně taky uvidim trpaslíka, co za něco stojí.

Když sme vešli dovnitř, uvítala nás nějaká trpaslice. Na první pohled nevypadala nejhůř, ošklivá zrovna nebyla, ale co se jejího chování týká, chtělo by to pár vážnějších úprav. S ní začal Richard jednat o nějakym kusu kamene, nejdřív sem vůbec nevěděl, o co jde, ale z jejich hovoru, do kterýho se občas trefně vložil Kristián, mi ledasco došlo. Když pak Kristián ten šutr ukázal, nemoh sem z něj spustit oči. Byla to nádherná cihla z ještě krásnějšího hrozně zářivýho a lesklýho kovu nebo čeho, barvu to mělo ještě zlatější než zlatou. Hned sem si představil, jaký by to asi bylo, kdybych tim měl ozdobenou sekeru. Stříbrně lesklá sekera s úžasnou lesklou ozdobou na čepeli...

Hned potom začli jednat o odměně. Já, celej natěšenej, že z toho taky budu mít aspoň na džbán piva, sem se už nemoh dočkat. Kristián se ale zachoval jako typickej člověk. Místo toho, aby byl rád, že sem se tam s nima přes ty provazy dostal, mi nedal ani štříbrňák... i kdyby mi měl dát kus klacku, tak by si s nim radši zatopil, než aby mi ho dal. Nebyl sem rád, začal sem se vztekat. Hned nato mě vynesli ti Gergovi podobní trpaslíci za plášť, jeden z nich mě i chyt za vousy! Nedal sem se, vypáčil sem jim bránu a vrhnul se na ně... jak to ale bejvá, tři dobře urostlý trpaslíci - i když se chovaj spíš jako elfi - maj proti takovýmu starýmu dědkovi, jako sem já, docela navrch. Nerad to přiznávám, ale musel sem se dát na ústup... Jednomu z nich sem ale docela hezky natáh, takže aspoň něco z toho mám. Ještě teď ale cejtim tu jejich šipku v zadnici, dokonce si myslim, že mi tam zůstal kus hrotu. Bolí to jak kdyby mě tekutej oheň tek přes prsty, na který mi někdo ještě hází kamení.

Nějak se to tak ještě vyvrbilo, že sem se k pevnosti dostal zas... tentokrát sem tý trpaslici nes na omluvu pytel plnej barevnejch kamínků. Ti tři zakrnělí lidi mě však nechtěli pustit dovnitř. Stříleli po mě co pár minut, dokonce sem se jim tam i omlouval a prosil je, ať mě tam pustěj... nakonec to nějak zařídil až Richard. I když nevim jak, je mi to jedno.

Trpaslici sem se omluvil, dal sem jí pytlík kamení... no, to je fuk.

Richarda pak jeden z těch protivů vyhnal. Nevim proč, mělo to ale co dočinění s Gergem - vyhnali ho až po rozhovoru s nim. Nevíme proč, prostě ho tam prej ta trpaslice nechce. Začínám mít pocit, že se z Gerga stává vypočítavej potkan, kterýmu de jenom o to, aby neskončil nad ohněm točící se na špejli.

Po tomhle hrozně vyčerpávajícim zážitku sme se - Richard, Kristián, Inara (tu ženskou nesnášim) a já - rozhodli, že se vydáme na obhlídku Cyprony. Nemoh sem nic namítat, protože sem tam od Pohromy eště nebyl a zajímalo mě, jak se to tam změnilo.

Co sme prošli tim tunelem - Valerii za to patří dík... já při pohledu na tu dálku měl co dělat, abych se donutil ho projít, natož abych tam ještě kopal kamení - vydali sme se s Richardem napřed, protože zbytek se někde zasek. Vlezli sme tam, potkali pár bláznů a nějaký kočky, sem tam nějakýho medvěda. Pak se na nás vyřítilo pár kostlivců, nějaký banditi a podobná chamraď. Jeden okamžik byl docela nahnutej, ale nebylo to nic, s čim bysme si já s Richardem neporadili... pro Inaru to neskončilo nejlíp, ale co. No, Kristián taky pomoh, to ne, že ne, ale párkrát se tam zamotal do věcí, ve kterejch sme s Richardem měli jasno a který nám tim docela narušil.

Vyčistili sme skoro celou jižní polovinu Cyprony, pak sme se s Richardem vydali pryč. Unavovalo mě to, celej ten den byl na mě nějakej hrozně složitej. Cestou sem si dal pár loků piva - tý lidský břečky, to moje pravý trpasličí sem si radši nechal doma - a to mě zmohlo ještě víc. Šel sem teda rovnou sem, do pevnůstky před Cypronou. Sedim tu teď u stolu a píšu tuhle hrozně vyčerpá...