[Cech] Bratrstvo

[Cessnek]

24 Novu roku 291. Jsem zatoužil konečně opět spatřit své přátele z Bratrstva, potají přikradl jsem se do blízkosti sídla kde jsem dlouho vyčkával, než jsem se přesvědčil že Lothar tam nenachystal léčku. Poté když jsem byl ujištěn, jsem zaklepal na dveře a vešel. Bratři zrovna odpočívali a nadávali na zlou událost, která potkala jednoho z nich, když se vracel z lovu. Totiž napadli jej skřeti. Dlouho netrvalo a z řečí se přešlo na tvrdé činy! Jak ostatně tomu vždy bývávalo a stále v Bratrstvu bývá zvykem. A tak jsme společně vyrazili strestat ty bezvěrce. Boj byl tuhý avšak Helm opět stál na naši straně a krvavou cestou nás světil svou přízní! Dal přesnost našim zbraním a sílu naší nenávisti s níž vnesli jsme strach do srdcí nepřátel! Matanja přitom Bratrstvo podporovala svými modlitbami a Helm byl potěšen, že konáme v té nejlepší vůli k úctě jeho a že oběti nepřátel kupíme jako důkaz naší úcty. Po vybojované bitvě, se Bratrstvo usneslo že půjde dát klidu nemrtvým na hřbitově. Pobídl jsem ostatní členy aby, šli napřed. Když jsem však šel já. Lothar se již přibližoval nebezpečným krokem se strážnými, přičemž pevně svou rukou svíral rukojeť svého meče. V tu chvíli jsem se otočil a zvolil si mezi zajetím a nebezpečnou cestou skrze tábor skřetů, jedinou možnou volbu všem Bratrům vždy svatou, tedy svobodu. Rozhodl jsem se projít v blízkosti tábora, avšak pronásledovatelé mi byli těsně v patách a to do doby, kdy hněv skřetů se obrátil i proti nim. Bohužel nedokázal jsem odolat takové přesile a rychle jsem byl skřety omráčen a zajat. Avšak v tu chvíli, jak přízrak v bouři hnán ve svém člunu z ostatků lidských po moři krvavém, se zjevilo Bratrstvo a celý tábor rozprášelo do všech směrů!!! Přeživší se rozprchli za burácejícího vítězného křiku Bratrstva. Této chvíle využil Lothar, jež stál celou dobu opodál a boj jen sledoval a vrhl se na mne. Bratři nezasahovali do mého pronásledování, avšak celou událost bedlivě sledovali, moc dobře si uvědomovali jaký, že to úřad Lothar vykonává a i možné následky. Avšak jak tomu u Bratrstva bývá zvykem, když nejsou rychlé nohy, musí být rychlejší paže. Když Lothar napadl ostatní členy. Bratrstvo se do něj pustilo. Byli to všichni přítomní, bratři ve zbroji, kteří zvolili cestu Bratrstva. Tím, že se rozhodli mne bránit, když zpatřili že můj pokus o útěk se změnil o pokus porazit Lothara. Byl to Karlos který vystřelil šíp, který Lothara srazil k zemi a roztočil kola štěstěny v náš prospěch.
Po této události bylo jasné, že na půdě Isharu nemůžeme zůstat, rychle jsme pobrali své poklady a velké válečné kořisti a vyhledali bezpečí. Před Bránou jsme zaujali hlídku, abychom byli včas varováni, kdyby Lothar táhnul s armádou. V černé kápi se zakrytou tváří jsem vyhlížel z dálky klidnou stráž, když mým směrem vyšel jeden z kadetů rychle jsem se otočil aby mě nepoznal, když mě míjel zastavil se a vydal se mým směrem, očividně mě poznal, neboť zrychloval, ale v tu chvíli dorazil zbytek Bratrstva jeho výzva se k mému zadržení se hnedle v jeho hrdle změnila na slova "tak radši nic", přičemž si furt stále něco zapisoval(příběh kadeta zde: http://forum.manawydan.cz/showthread.php...7#pid34557 ). V tu chvíli jsem k němu s ostatními přiskočil a silným úderem jej poslali do mrákot to proto aby nemohl přivolat na pomoc Lothara s vojskem.
Krátce na to jsme dopadli Lothara a pár kadetů pomsta byla naše, ani rychlé nohy mu nestačili. Tato zpráva se rychle rozkřikla krátce na to se naše řady rozšířily o zabijáky, lapky a hrdlořezy, které Lothar pronásledoval, či jiné osoby, jež pocítili tvrdý dopad Lotharových rozmarů a ještě tvrdší dopad jeho železné ruky, která bezlítostně trestá. Bratři mě převelice potěšili, neboť toto byl doposud nejsilnější důkaz jednoty Bratrstva, jakožto i důkaz víry v mé vedení. Během pár vteřin zahodili všechno, co po celá ta léta Bratrstvo budovalo, dobré vztahy, pohodlný život a domov. To všechno za vzájemnou věrnost a loajalitu k Bratrstvu! Nechť duch Bratrstva je stále tak veliký! Nechť Helm stále žehná naší cestě.
Nechť naše zbraně pějí píseň bitev!