[RP|Cech] Semper Fidelis

[Eržika]

Kronika cechu Semper Fidelis
Strana = 16 =

Jaro 5. Luny, 295. roku

Až příliš mnoho se toho událo, než aby to zůstalo nezapsáno v kronice…
4.Toru jsem byla jmenována za nového vládce Cyprony. Jednou by se snad mohl někdo ptát proč já a co se stalo s rytířem Akkonským, kterému byla svěřena do péče jako prvnímu a proč je po tak krátké době předána do rukou někoho jiného. Je tomu tak, že Kristián jako pravý rytíř a služebník Helma uposlechl jeho voláni a vydal se na výpravu. Vlastně zmizel ve spěchu a ani nám nestačil říct oč jde, jak vážné to je, kdy a zda vůbec se vrátí. Cech se tedy dohodl, že se tedy dosadí jiný vládce a já dostala důvěru. Nejsem Kristián a nedokážu jej ani adekvátně zastoupit, ale udělám vše, aby až se vrátí našel svůj domov a své přátele v jednom kuse a pohromadě. Nechť nám na něj Helm dohlíží.

Ještě tohoto dne, kdy jsem získala novou funkci jsem poprosila Sempery a pár přátel o pomoc při rozebírání ruin ve městě. Ze semperu přísel Ireth, Adria, Inara a z řad přátel Ragiowan s Josefem Mrkvičkou. Odvedli obrovský kus těžké práce a já jsem jim za to moc vděčná. Při rozebíraní jsme postupovali co nejopatrněji pod dohledem Brannana, abychom zachovali co nejvíce stavebních kvádru a mohli je tak použít třeba v základech nových domů…

… ještě toho večera, když už skoro všichni odešli a zůstala se mnou pouze Inara s Josefem, se ve městě objevil divný muž. Inara jela pro jistotu za ním . Když se nevracela šli jsme se s Josefem po ní podívat. Našli jsme ji společně s tím mužem v jednom z domů. Muž pevně svíral meč a Inara se snažila zjistit co je zač a co tam dělá. Muž se nejspíše lekl a dal se na útěk. Po chvilce hledaní jsme jej našli na střeše hlavní budovy. Řekla jsem Inaře, aby ho dostala dolů a mezitím jsem zaběhla pro stráž, která obklíčila dům a my se vydali nahoru na střechu. Já hloupá lezla však první a než jsem se stihla na střeše postavit na nohy, cítila jsem chladné ostří na krku. Muž byl očividně dost vyděšený, ruka se mu třásla natolik, že jsem cítila jak mě špička ostří lehce škrábe na krku. Snažila jsem se na něj mluvit a uklidnit ho. Bohužel moc mi to nešlo, ale Inara využila chvilku jeho nepozornosti a odžduchnula nás od sebe, ovšem já spadla dírou ve střeše o patro níž. Než jsem se stihla z té rány probrat Inara s Josefem a Grommarem muže srazili k zemi. Bohužel už nám nebyl schopný nic říct. Jeho zraněni od jednoho z kouzla bylo příliš vážná a muž zemřel. Inara s Josefem pak dostali nějaký nápad, ale dopadlo to fiaskem. Tělo skončilo roztrháno na mnoho kusu po celé chodbě a co horší došlo k rozbití nějakých lektvarů a ty začali explodovat. Netrvalo dlouho a budova vybuchla celá. V ten moment mě jímala hrůza co a jak to vysvětlím Valerii, že hned první den ve funkci přijdu o hlavní budovu původní Cyprony. Padla jsem na kolena a začala jsem plakat. Nevěděla jsem co dělat. Taková škoda! Snad již nemohlo být hůře, když se začala země silně chvět a já se začala rozhlížet, která z dalších budov se hroutí k zemi. Nebyla to však žádna hroutící se budova, ale výbuch přilákal nějaké monstra z hlubin země, co vypadaly jako hodně velcí bílí červi vylézající kousek od nás z díry v zemi. V ten moment se u lazaretu rozezněl zvon na poplach. Kolem díry se seběhla stráž a s naší pomocí jsme ji obklíčili. Co vám budu však psát. Byl to nevyrovnaný boj a nebýt návratu Ragiowana, příjezdu Horiana Vorena a Corsah Tyrdlues, tak jsme dost možná neměli šanci útok udržet. Ale oni přijeli a my útok odrazili a nakonec jsme se vydali do hlubin pronásledovat zbytek co se snažil utéci. Vím, že to nebyl dobrý nápad, ale asi by se nenašlo takového, který by nás v té euforii dokázal zastavit. Prostory pro boj byli dost stísněné, ale po probojovaní se malou chodbičkou jsme našli místnost, kde se na nás začaly tlačit další desítky monster, které jsme stejně jako ty na povrchu odrazili a mohli jsme tak postoupit dál. Opět jsme se protáhli úzkou chodbičkou do další průrvy, kde jsme našli obrovského brouka s masivním krunýřem. Neměl však šanci. Horianova sekera mu začala ťat končetiny a chvilku na to i narušovat celistvost krunýře, čehož ihned využila Inara s Ragiowanem a začali ho zasypávat sprchou bolestivých kouzel na již nechráněná místa. Já, Josef a Corsah jsme mezi tím zaměstnávali monstra bránící onoho brouka. Přišlo mi to jako okamžik a velký brouk se začal kácet k zemi, při čemž zalehl pár svých menších spojenců a tím nám urychlil poslední boj. Avšak, než mohlo dojit na pořádné ohledání brouka, začala se otřásat půda kolem nás a my věděli, že musíme rychle na povrch, aby se to nestalo posledním místem odpočinku nejen pro toho brouka, ale i pro nás. Pamatuji si ještě Grommara jak mi podával ruku, když jsem lezla nahoru, ale pak už mam jen tmu. Omdlela jsem a probrala jsem se celá ovázaná o den později v lazaretu. Je dost možné, že si nepamatuji dost detailu nebo některé věci budou spíše můj dohad, ale na první den ve funkci je to i tak síla. Snad ty další budou už jen lepsí…

Zápis provedla Eržika Nitková