Manawydan.eu
Pobrukovala si vulgánrní písničku o elfech, když ze schodů spatřila Vhaerunova avatara sedícího v židli, jak se tam rozvaluje. Potlačila povzdechnutí. Uždibl kus selete. „Hmm chystá se boj,“ poznamenal. „Oh? Jaký boj,“ vyhrkla. „Áale, boj,“ mávl rukou. „Eh...takže mám začít balit?“ prohlédla si ho jak se cpe. „Ne,“ na tváři podivný výraz. „Máš hrozny?“ Posunula k němu bágl s jídlem. „Banány.“
„Nechci banány! Chci hrozny!“ křikl.
„Nemám, nenakupuju a nedals vědět. Jaký boj,“ snažila se vrátit k původnímu tématu.
„Tak měj to co žádám!“ bouchl vztekle do stolu.
Klaply dveře a objevil se Drathart. Jakmile spatřil jejího společníka, zabouchl dveře a utekl. „Hmm červíček. A slušně vychovanej, ne hovado jak drowi,“ pronesl jejím směrem. Ušklíbla se.
„Hmm...ten svícen se mi líbí,“ zachechtal se a strčil ho za opasek. „Vem si co chceš, moje to není,“ odpověděla. „Pozdravuj červíka,“ zasmál se a zmizel.
Rozrazila dveře. Mám informaci. „Prý se chystá boj,“ oznámila. „Jojo chystám nájezd,“ zamumlal Drathart. „To asi bude ono,“ vklouzla do židle. „Poslouchej tohle je z naší sbírky,“ vytáhl knížku a začal recitovat. Báseň dobrá, ale jeho přednášení nic moc. Usnula!
Skončil, otočil se. „Hej! Nespi!“ zařval. Nadskočila a probrala se. „Mě se to nezdá,“ zamumlala, „tolikrát jsme útočili a nikdy se o ničem nezmínil.“ Paranoia se uhnízdila v hlavě jakou brouk. Paranoia, která ji zajistila oslavu stopadesátého roku života. „Jak jsme zajištěni proti útoku?“
„Máš strach? Nebo paranoia? Nebo zlé tušení?“ bombardoval ji otázkami. „Vše dohromady. Vhaerun měl důvod to říct,“ zabručela. „OH?!“ Drathart málem omdlel. „Tvůj bůh?“ zeptal se a ona se zamračila. „Můj bůh,“ blesklo jí hlavou, „pche.“ „Řekla si mu, že mu uděláme svatyni?“ „Ano, mám tě pozdravovat.“ Drathart vyskočil. „OHHH DĚKUJI MÚJ PANE DÍKY!“ křičel a točil se dokola, máchajíce rukama. Šokovaně sledovala divadlo před sebou.
„Pojď ven,“ kývla k němu. Z Podtemna byla zvyklá velet, ale Drathart si nestěžoval. Vyšli ven. "Tolik dřeva, dobře hoří. Potřebujeme sudy. Na vodu,“ pak ukázala na budovu. „A kůže, budeme je pravidelně namáčet. Přibijeme je na stěny, tam, tam a na střechu, sice to oheň nezastaví ale nebude to tolik hořet. Trošku nám zplesniví dřevo, ale radši se budu cítit chráněná,“ obrátila se a vešla dovnitř. „Dveře se začnou zavírat na závoru. U nich nachystáme bedny, zatarasíme vchod. Tady, tady a tam takhle postavíme barikády,“ vyšli nahoru a drowka pokračovala, „vytvoříme značky, budeme vědet kde stát a co dělat,“ nadšeně pokračovala. Doplnila kupu nápadů. „Jestli se něco posere a my to budem potřebovat, ať přijde cokoliv, přivítáme to na drowí způsob,“ zasmála se jako maniak a vzpomněla si na dávnou bitvu Shobalar jež zmeškala. Cítila se jako ve svém živlu. „Těch šedesát let v melee k něčemu musím zužitkovat,“ a přála si ukázat, že velení melee měla dostat ona a ne Keldorl. A možná, že se chce jen vytáhnout před svým uzurpátorem.
„Jdu všechno sepsat,“ oznámila a odešla do sálu. Práskly dveře a Drathart zůstal sám.
„Nechci banány! Chci hrozny!“ křikl.
„Nemám, nenakupuju a nedals vědět. Jaký boj,“ snažila se vrátit k původnímu tématu.
„Tak měj to co žádám!“ bouchl vztekle do stolu.
Klaply dveře a objevil se Drathart. Jakmile spatřil jejího společníka, zabouchl dveře a utekl. „Hmm červíček. A slušně vychovanej, ne hovado jak drowi,“ pronesl jejím směrem. Ušklíbla se.
„Hmm...ten svícen se mi líbí,“ zachechtal se a strčil ho za opasek. „Vem si co chceš, moje to není,“ odpověděla. „Pozdravuj červíka,“ zasmál se a zmizel.
Rozrazila dveře. Mám informaci. „Prý se chystá boj,“ oznámila. „Jojo chystám nájezd,“ zamumlal Drathart. „To asi bude ono,“ vklouzla do židle. „Poslouchej tohle je z naší sbírky,“ vytáhl knížku a začal recitovat. Báseň dobrá, ale jeho přednášení nic moc. Usnula!
Skončil, otočil se. „Hej! Nespi!“ zařval. Nadskočila a probrala se. „Mě se to nezdá,“ zamumlala, „tolikrát jsme útočili a nikdy se o ničem nezmínil.“ Paranoia se uhnízdila v hlavě jakou brouk. Paranoia, která ji zajistila oslavu stopadesátého roku života. „Jak jsme zajištěni proti útoku?“
„Máš strach? Nebo paranoia? Nebo zlé tušení?“ bombardoval ji otázkami. „Vše dohromady. Vhaerun měl důvod to říct,“ zabručela. „OH?!“ Drathart málem omdlel. „Tvůj bůh?“ zeptal se a ona se zamračila. „Můj bůh,“ blesklo jí hlavou, „pche.“ „Řekla si mu, že mu uděláme svatyni?“ „Ano, mám tě pozdravovat.“ Drathart vyskočil. „OHHH DĚKUJI MÚJ PANE DÍKY!“ křičel a točil se dokola, máchajíce rukama. Šokovaně sledovala divadlo před sebou.
„Pojď ven,“ kývla k němu. Z Podtemna byla zvyklá velet, ale Drathart si nestěžoval. Vyšli ven. "Tolik dřeva, dobře hoří. Potřebujeme sudy. Na vodu,“ pak ukázala na budovu. „A kůže, budeme je pravidelně namáčet. Přibijeme je na stěny, tam, tam a na střechu, sice to oheň nezastaví ale nebude to tolik hořet. Trošku nám zplesniví dřevo, ale radši se budu cítit chráněná,“ obrátila se a vešla dovnitř. „Dveře se začnou zavírat na závoru. U nich nachystáme bedny, zatarasíme vchod. Tady, tady a tam takhle postavíme barikády,“ vyšli nahoru a drowka pokračovala, „vytvoříme značky, budeme vědet kde stát a co dělat,“ nadšeně pokračovala. Doplnila kupu nápadů. „Jestli se něco posere a my to budem potřebovat, ať přijde cokoliv, přivítáme to na drowí způsob,“ zasmála se jako maniak a vzpomněla si na dávnou bitvu Shobalar jež zmeškala. Cítila se jako ve svém živlu. „Těch šedesát let v melee k něčemu musím zužitkovat,“ a přála si ukázat, že velení melee měla dostat ona a ne Keldorl. A možná, že se chce jen vytáhnout před svým uzurpátorem.
„Jdu všechno sepsat,“ oznámila a odešla do sálu. Práskly dveře a Drathart zůstal sám.