21.10.2012 v 10:12
Spousta myšlenek, nápadů a hlavně těch dobrých věcí vzniká na jednom jediném místě.
A to v hospodě!
Tož jsme se tam dne 20. Luny roku 317. sešli. A kohopak jsem tam nepotkal: Reginu, trpaslici, jenž sbírá neobvyklé věci. Po rozhovoru, z něhož vyplynulo, že hledá skupinku dobrodruhů, avšak takovou, která je dostatečně schopna čelit nástrahám severu. Naštěstí to my trpaslíci dokážeme (ne jako ti elfové, které jsem v hospodě potkal také).
A tak jsme se odebrali do Moradinovy svatyně, kde jsme se dozvěděli, že hledá zuby Velkého ledního medvěda, který je ale tak silný, že ho poslouchají i ostatní medvědi. Teďka by měl následovat papír pospaný přípravami na cestu, ale to tu ode mě nečekejte. Takže jsme se (já, Durin, Lisirra a Gundrik) vydali na cestu na sever.
Byla tam příšerná zima, viděl jsem i ledové přízraky, nebo mě snad šálil zrak? Ale po rozdělání ohně nám cesta začala lépe utíkat. Utíkat? Spíš už jsme nebyli tak ztuhlý mrazem.
Medvědi na sebe nenechali dlouho čekat, takže po pár minutách mohl každý trpaslík mít na sebe tři nové kožešinové obleky. Ale my potřebovali zuby, a tak jsme ony kůže zapálily.
Smrad to byl příšerný, ale svůj účel splnil, Velký medvěd přišel.
Byli jsme varováni, že je opravdu velmi silný a on opravdu byl.
Ale každý jednou padne, tak jako padl Velký lední medvěd, toho času král ledních medvědů.
A to v hospodě!
Tož jsme se tam dne 20. Luny roku 317. sešli. A kohopak jsem tam nepotkal: Reginu, trpaslici, jenž sbírá neobvyklé věci. Po rozhovoru, z něhož vyplynulo, že hledá skupinku dobrodruhů, avšak takovou, která je dostatečně schopna čelit nástrahám severu. Naštěstí to my trpaslíci dokážeme (ne jako ti elfové, které jsem v hospodě potkal také).
A tak jsme se odebrali do Moradinovy svatyně, kde jsme se dozvěděli, že hledá zuby Velkého ledního medvěda, který je ale tak silný, že ho poslouchají i ostatní medvědi. Teďka by měl následovat papír pospaný přípravami na cestu, ale to tu ode mě nečekejte. Takže jsme se (já, Durin, Lisirra a Gundrik) vydali na cestu na sever.
Byla tam příšerná zima, viděl jsem i ledové přízraky, nebo mě snad šálil zrak? Ale po rozdělání ohně nám cesta začala lépe utíkat. Utíkat? Spíš už jsme nebyli tak ztuhlý mrazem.
Medvědi na sebe nenechali dlouho čekat, takže po pár minutách mohl každý trpaslík mít na sebe tři nové kožešinové obleky. Ale my potřebovali zuby, a tak jsme ony kůže zapálily.
Smrad to byl příšerný, ale svůj účel splnil, Velký medvěd přišel.
Byli jsme varováni, že je opravdu velmi silný a on opravdu byl.
Ale každý jednou padne, tak jako padl Velký lední medvěd, toho času král ledních medvědů.