Manawydan.eu
10.05.2011 v 16:28
".....Bohužel, ani to se neobešlo bez problémů, protože strážce brány pustil jen jednoho z nás a to gnómského kováře Holbu. Ten tam byl zajat a vyslýchán, naštěstí se mu podařilo uzavřít dohodu se strážcem, který prý předá naši žádost o semena svému vůdci. Poté byl propuštěn."
*Příběh se otočil v pohled Gunnarovýma očima, tedy z opačné strany barikády...*
"Co se to tam motá kolem těch chuligánů za podivnou postavu? A proč ta postava volá rádoby ženským hlasem naše tajné heslo značící poplach?"
Gnóm se vyjadřoval přítomně a oproti skupině obtěžkané zbraněmi se snažil vyjednávat. Gunnar ho po krátké diskuzi vpustil do pevnosti. Gnóm se rozběhl po okolí vnitřku pevnosti a hnedd začal všechno osahávat, dokonce zatáhl za páku otevírající bránu. "Co to tam děláš zmetku???" Gnóm schytal tržnou ránu od letícího šípu a zhroutil se na zem. Lidé z pevnosti ho odtáhli do ohrazené budky a vyčkali až se probudí.
*Později....*
"Dobrá pustím tě tedy, ale už žádné nepodložené konání!" *Varovně vztyčil prst*
Gnóm ho přesvědčil o dobrých úmyslech a cíli. Mezitím co Gunnar odešel za náčelníkem poradit se co s tím, gnóm živě vyjednával s obyvatelstvem pevnosti. Gunnar se později dozvěděl od místní farmářky, že gnóm pislíbil pomoct jejich věci. Takže tedy opravdu neudělal špatně, když vyhověl a náčelníkovi představil zájem oné skupiny o onu záhadnou květinu - "Silenku bezlodyžnou" prý.
*O mnoho ne však příliš dní později...*
"Vítej Holbo, rádi tě vidíme!" Konverzovali v podstatě přátelským způsoběm, plno úsměvů a v rámci společenského chování plně a velmi kladně. Po vícero nvštěvách gnóma, který se naproti ostatním z města skupinu v pevnosti toleroval, přijímal, asi i obdivoval?
"Náčelník Tě vyčkává ve své chýši!" *tváře se vážně jako při zkoušce dospělosti*
Jak přecházeli po dvorku mezi palisádami, gnóm vyprávěl plný entusiasmu, máchaje rukama jako divous okolo sebe, melouc pátý přes devátý, Gunnar vyrozumněl, že ten mužik v oranžovém pomohl už zase jejich věci, tím, že jako znalec kovů a krajiny, předal svá cenná zjištění jejich kováři Amadovi, který poté vskutku podstatně navýšil produkci vybavení jejich rostoucí komunitě. Vpustil gnóma s majestátním jednáním k jejich náčelníkovi. Zcela nenuceně, místní náčelník je opravdu postava vzbuzující respekt.... Přes tvář hluboká jizva, na hlavně trofej z obřího medvěda s tesáky jako noži..
Když se otevřely dveře, zahlédl v gnómově obličeji zvláštní radost ae i obavu.
Gnóm mu důvěrně a opatrně sdělil o čem s náčelníkem mluvil.
"Jsou to nějací nomádi, nebo divoši, spoře oblečení, kteří sídlí dále na jihovýchod.. Už jsem tam projížděl a mapoval tu oblast. Mají tam tkovou malou osadu. No,... *obávavě* snad seženu já nebo můj cechmistr dostatek dobrodruhů a tu pakáž vyprášíme!"
Prohodili pár přátelských vět, podali si ruce a konečně se rozloučili.
"tak já pádím, předat poselsví Gergovi, mistru mého cechu, on s verbováním určitě dobře poradí, to on umí!" Gnóm se sice hbitě, ale pořád komicky vyhrabal do sedla koně, a roděl se tryskem směrem k těm špinavým městům.
Gunnar se ještě ohlídnul a musel se smát když viděl jak podivná postavička pohopsává mezi stomy v sedle jako když se má ve větru utrhnout hruška ze stopky na stromě. Vál příjemný vítr, spolu s naoranžovělým nebem pocítil život zeminy pod nimi a nebe nad jejich hlavami.
"život je hříčka" odplivnul s a jal se zas hlídkovat....
Sepsal koko.price alias Holba
*Příběh se otočil v pohled Gunnarovýma očima, tedy z opačné strany barikády...*
"Co se to tam motá kolem těch chuligánů za podivnou postavu? A proč ta postava volá rádoby ženským hlasem naše tajné heslo značící poplach?"
Gnóm se vyjadřoval přítomně a oproti skupině obtěžkané zbraněmi se snažil vyjednávat. Gunnar ho po krátké diskuzi vpustil do pevnosti. Gnóm se rozběhl po okolí vnitřku pevnosti a hnedd začal všechno osahávat, dokonce zatáhl za páku otevírající bránu. "Co to tam děláš zmetku???" Gnóm schytal tržnou ránu od letícího šípu a zhroutil se na zem. Lidé z pevnosti ho odtáhli do ohrazené budky a vyčkali až se probudí.
*Později....*
"Dobrá pustím tě tedy, ale už žádné nepodložené konání!" *Varovně vztyčil prst*
Gnóm ho přesvědčil o dobrých úmyslech a cíli. Mezitím co Gunnar odešel za náčelníkem poradit se co s tím, gnóm živě vyjednával s obyvatelstvem pevnosti. Gunnar se později dozvěděl od místní farmářky, že gnóm pislíbil pomoct jejich věci. Takže tedy opravdu neudělal špatně, když vyhověl a náčelníkovi představil zájem oné skupiny o onu záhadnou květinu - "Silenku bezlodyžnou" prý.
*O mnoho ne však příliš dní později...*
"Vítej Holbo, rádi tě vidíme!" Konverzovali v podstatě přátelským způsoběm, plno úsměvů a v rámci společenského chování plně a velmi kladně. Po vícero nvštěvách gnóma, který se naproti ostatním z města skupinu v pevnosti toleroval, přijímal, asi i obdivoval?
"Náčelník Tě vyčkává ve své chýši!" *tváře se vážně jako při zkoušce dospělosti*
Jak přecházeli po dvorku mezi palisádami, gnóm vyprávěl plný entusiasmu, máchaje rukama jako divous okolo sebe, melouc pátý přes devátý, Gunnar vyrozumněl, že ten mužik v oranžovém pomohl už zase jejich věci, tím, že jako znalec kovů a krajiny, předal svá cenná zjištění jejich kováři Amadovi, který poté vskutku podstatně navýšil produkci vybavení jejich rostoucí komunitě. Vpustil gnóma s majestátním jednáním k jejich náčelníkovi. Zcela nenuceně, místní náčelník je opravdu postava vzbuzující respekt.... Přes tvář hluboká jizva, na hlavně trofej z obřího medvěda s tesáky jako noži..
Když se otevřely dveře, zahlédl v gnómově obličeji zvláštní radost ae i obavu.
Gnóm mu důvěrně a opatrně sdělil o čem s náčelníkem mluvil.
"Jsou to nějací nomádi, nebo divoši, spoře oblečení, kteří sídlí dále na jihovýchod.. Už jsem tam projížděl a mapoval tu oblast. Mají tam tkovou malou osadu. No,... *obávavě* snad seženu já nebo můj cechmistr dostatek dobrodruhů a tu pakáž vyprášíme!"
Prohodili pár přátelských vět, podali si ruce a konečně se rozloučili.
"tak já pádím, předat poselsví Gergovi, mistru mého cechu, on s verbováním určitě dobře poradí, to on umí!" Gnóm se sice hbitě, ale pořád komicky vyhrabal do sedla koně, a roděl se tryskem směrem k těm špinavým městům.
Gunnar se ještě ohlídnul a musel se smát když viděl jak podivná postavička pohopsává mezi stomy v sedle jako když se má ve větru utrhnout hruška ze stopky na stromě. Vál příjemný vítr, spolu s naoranžovělým nebem pocítil život zeminy pod nimi a nebe nad jejich hlavami.
"život je hříčka" odplivnul s a jal se zas hlídkovat....
Sepsal koko.price alias Holba