Manawydan.eu
Další den. Další bitva. Další zával. Od doby, co jsem našla cestu do odlehlého drowího tábora naše malá skupinka otroků odkopala tolik kamení, že bychom z toho vystavěli nový Tzir’Ular. Ale neztěžuju si. S každým odkopaným kamenem a s každým mrtvým nepřítelem se dostáváme blíž k našemu cíli. Den po dni se z malé skupinky přeživších otroků stává efektivní bojová jednotka. I ten budižkničemu Kop’hyn už prokázal svoje schopnosti.
Když jsem se před několika desetidny vypotácela z tunelů, myslela jsem si, že mě všechno štěstí opustilo. Že jsem nadobro ztratila vrtkavou přízeň Pavoučí královny, ale nyní chápu, že tohle je má šance vrátit se zpět na vrchol. Podle všeho jsem možná jediná žijící Llothina kněžka široko daleko kromě kněžek vládnoucího rodu. Drowové v táboře se ke mně chovají s respektem, která kněžkám náleží. Kromě toho parazita I’lhary’na. Ale to mě netrápí. Je to jen muž. A i když v tuto chvíli má to štěstí, že může těžit z postavení svého rodu, došli jsme mezi sebou ke shodě, že ten čaroděj se nedožije dalšího roku.
Drowí společnost je krutá. Kdo se nepřizpůsobí, zemře. Ale zdá se, že my jsme se přizpůsobit dokázali. Třebaže naší jedinou obživou v tuto chvíli jsou všudypřítomné krysy. Jeden z přeživších drowů, kouzelník jménem Ilztaf’ein, si nějakým způsobem dokázal získat důvěru Ul’Faeruka. Stal se vůdcem naší skupiny. Dostává informace od vládnoucího rodu, má privilegia, která nikdo z nás nemá. A musím uznat, že je na muže celkem schopný. Třeba v budoucnu bude ještě užitečný. Dokud bude vědět, kde je jeho místo. Nenechám si rozkazovat od žádného muže.
V severních tunelech jsme narazili na zával, který se nám doposud jako jediný nepodařilo prorazit. Za závalem se pohybují drideři a kamennou zeď pečlivě hlídají. Ale zároveň to znamená, že už nejsme daleko od města.
Znechuceně jsem se podívala na opečenou krysu před sebou. Už to nebude dlouho trvat a znovu dobudeme město. A pak toho zmetka ze Sorcere udávím tou největší krysou, kterou najdu…