[RP] Dobrodružství Rimoye a Varouse
#4
Nově nabyté znalosti
V poslední době dělím většinu svého volného času mezi studium léčivé magie u královských kouzelníků a paladiny z Helmova chrámu. Svým způsobem mě magie a léčení vždy přitahovaly, ale nikdy jsem v sobě nenašel dostatek motivace trávit studiem magie tolik času. Někteří akademici a mladí studenti si ze mě neustále utahují a občas na mě zakouzlí neškodná kouzla, jen aby mě provokovali. Nevím, jestli je to i díky tomu, ale zdá se mi, že jsem postupem času odolnější. Jakoby účinek těchto drobných neškodných kouzel postupně slábl. Možná je to jen má domněnka a jen se mi to zdá….

Zrovna jsem si rovnal věci ve skladu v Isharu, když se z vedlejší místnosti ozval rámus. Pronikavý hlas bankéřky Stacy se nedal přeslechnout. „Nechte toho medvěda venku ať mi to tu nezašpiní a pak si teprve běžte do skladu“ hřímala na příchozího. Musel jsem se smát, protože jsem věděl, kdo se hrnul dovnitř.
„Zdravíčko Rimoy“ vystřelil Varous, když s radostí zabouchl dveře od skladu tak až jsem poskočil. „Koukám, že si přerovnáváš věci ve svém skladu“ pokračoval a ani mě nepustil ke slovu. „Vlastně když to tak vidím, tak konečně vím, odkud šel ten strašný puch!“ V tu chvíli už jsem to nevydržel a vyprskl smíchy. Po chvilce hašteření, jsme se oba uklidnili a dohodli se k návratu na sever. Ty kostlivci a velký černý portál nám neustále vrtal hlavou. Po nezbytných přípravách jsme vyrazili. 

Když jsme se blížili k bráně, narazili jsme na dvě osoby, které ani jeden z nás neznal. Žena oděná do barev Isharionské armády byla zabrána do rozhovoru s hraničářem, který měl barvy Kareldu. Na Varousovi medvědy jsem si již zvykl, ale ten stopařův byl přecijen větší a vypadal agresivněji. Vlastně byl trochu zvláštní.
Drknul jsem loktem do Varouse a kývl hlavou směrem k medvědovi. „Vidím“ tlumeně mi odpověděl.
Po chvilce váhání jsme přistoupili k debatujícím.
„Zdravím Vás! Jmenuji se Rimoy Agarnish a tohle je můj dobrý přítel Varous Vermi“ spustil jsem k evidentně zaskočené dvojici. Po chvilce se představila žena v barvách armády města.
„Aloana“ odvětila jednoslovně. Hraničář si také pospíšil. „Já jsem Taries“ odvětil hlubokým hlasem. Chvíli jsme všichni čtyři mlčky postávali, až jsem nakonec slezl z koně a odvážil se zeptat.
„Ten váš medvěd“ ukázal jsem na velké zvíře stojící poslušně opodál hraničáře. „Vypadá zvláštně. Jakoby mu něco bylo. Já se tedy ve zvířatech moc nevyznám, ale tady Varous by k tomu mohl něco říci.“ Ten bez rozmýšlení slezl ze svého koně a přiblížil se ke zvířeti. Chvíli s Tariem debatovali co, že by tomu medvědovi mohlo být a já se mezitím začal ptát Aloany.

Jak trpělivě odpovídala na mé otázky, začínal jsem postupně chápat co že se to vlastně děje. Již několikrát viděla zvířata, která měla také tak nafialovělou kůži. Mluvila snad o nějaké infekci či zvláštním nakažení, které postihlo zdejší tvory. A prý s tím má co do činění ten černý portál na severu. Po mých dalších všetečných otázkách zapátrala v paměti a začala mi vyprávět důležité události, které se stali v minulosti.
Najednou Tariův medvěd získal fialovou barvu a kousl ho do ruky. Určitě se mi to nezdálo, jelikož si hraničář držel svou poraněnou ruku a zavazovali jí do látky. Zvládl rychle uhnout, jinak by o ruku určitě přišel. Ale medvěd nabyl zas svou původní barvu, kde občas prosvítala fialová kůže. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit. Asi to Taria zasáhlo hlavně psychicky, jelikož od té doby prakticky nepromluvil a jen bez emocí zíral na svého zvířecího společníka. Po chvilce se sebral a odjel. Varous se za ním rozjel, ale již ho nenašel.

Aloana mluvila o velké nekromantově armádě a pěti démonech, kteří sužovali náš svět. Byly to velké boje mezi nemrtvou armádou a armádami složenými z bojovníků různých ras našeho světa. Elfům se snad podařilo dva démony zabít. Nějak jsem se nedopátral, co se stalo s ostatními, nicméně zbývá prý poslední démon. Zdá se nesmrtelný. Jakoby si předávali životní sílu mezi sebou. Jakmile jeden zemře, ten další je silnější. Pokud by to tak mělo být a ten poslední démon by měl mít svou sílu i sílu těch předchozích čtyř….
Mluvila o kouzelníkovi Sorenovi, který s démonem bojoval, ale neuspěl. Pokud by snad někdo měl znát více informací, tak jedině on. Snad by mohl znát způsob, jak démona porazit, ale mohl by se také mýlit.

Najednou se zahřmělo. Další a další rány se ozývaly z nebe, ale bylo naprosté bezvětří a nebe bez mráčku. Vylezl jsem na hradby, ale spatřil jsem jen nebeskou modř. V dáli jsem zahlédl osobu s medvědem. Varous se za ním okamžitě rozjel.  Věřil jsem, že by mohl Tariovi nějak pomoci.
Když se vrátil, měl zvláštní výraz ve tváři. „Taries musel toho medvěda zabít“ povídá mě a Aloaně, když seskakoval z koně. „Normálně ho sejmul střelou mezi oči a během chvíle to zvíře prostě zmizelo. Takhle.“ a luskl přitom prsty. Když jsme ve třech dále probírali současnou situaci, objevil se Soren. Alespoň tak vypadal podle popisu, který mi řekla Aloana. Věděla opravdu hodně.

Ptali jsme se na všechno možné. Ten portál v Shiarské pustině daleko na severu pojí náš svět s jiným, nám neznámým. Ta infekce, nebo co to je, zdá se pochází z toho světa, který ten náš tak ovlivňuje. Nekonečné řady nemrtvých ho hlídají a poslední, pátý démon straší ve snech ty, jež ho na vlastní oči viděli. Vypadá to, že jsme tenkrát s Varousem měli velké štěstí, když jsme se nevědomky k portálu přiblížili.
Nakonec Soren mluvil o fénixovi jako o důležitém tvorovi. Hraje nějakou důležitou roli v postupu pro oslabení démona, jak o tom mluvila Aloana? Nebo potřebuje Soren fénixe kvůli nějakému zaklínadlu? Potřebuje ho mrtvého nebo živého? A nepotřebuje jen něco z fénixe třeba k nějakém lektvaru, který by nám pomohl v boji proti démonovi? To už hádám, jelikož jsme více informací nezjistili. Jak rychle se Soren objevil, tak rychle i zmizel.

Rozloučili jsme se s Aloanou a vydali se do klidné části Vilhelmovic mezi hobity, kteří si jako vždy užívali večerní veselí. V jejich společnosti, při pohledu na ty veselé tváře každý musí pookřát. Sedli jsme si na molo a ještě dlouho s Varousem rozebírali vše, co jsme se dozvěděli.
Nakonec jsme se rozloučili s tím, že bychom měli zjistit, kde by mohl mít fénix hnízdo a každý si šel svou cestou. Já se vrátil do Isharu a Varous? Při pomyšlení na mého dobrého přítele, se mi rozlil úsměv po tváři. Ten se vydal do Severního hvozdu a možná ještě dál, tam je mu nejlépe.
„Brzy se zase setkáme“ zašeptal jsem do nočního ticha a světlo hvězd mi svítilo na cestu.
Rimoy Agarnish - [Renom Ordo]
"Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám." - Konfucius
Odpovědět



Příspěvky k tématu
Dobrodružství Rimoye a Varouse - od Rimoy - 09.02.2017 v 11:51
RE: Dobrodružství Rimoye a Varouse - od Stig - 15.02.2017 v 01:23
RE: Dobrodružství Rimoye a Varouse - od Rimoy - 12.03.2017 v 21:43

Skok na fórum: