[RP] Mrtvá země

[Guner]

                                                                                                                                                                     III.

                                                                                                                                                                        Agiris

Naposled se ohlédl směrem, kterým se vydal Att´häyim, jako by snad přes hustou mlhu mohl naposled zahlédnout svého kolegu ve zbrani . Opět byl sám na území mrtvých, tedy skoro . Laita se stále držela za Agirisem jako tichý stín . Rozhlédl se po zemi, aby opět našel pro stopaře zřetelnou stopu po koni, jenž tudy musel projet v nedávné době . Mírně přejel rukou po důlku v hlíně a odstranil z ní trs trávy . Jezdec jel pomalým cvalem, kůń byl pravděpodobně podvyživený, stopa byla mělká . I přes mlhu bylo stopování opravdu snadné, jezdec se nesnažil nějak maskovat svůj postup . Agiris se pomalu přesouval směrem k Eldemaru, i když si tím nemohl být úplně jistý, mlha byla čím dál temnější a neprostupnější . Procházel kolem starých sutin, jenž mu připoměly jeho slavnou ránu lukem, díky které v lepších časech osvobodil Galeath z její proklaté formy . Stopa koně se začala stáčet přesně k těm starým zdem . Přiblížil se na hranu lesa, aby pohlédl na to prastaré místo . I přes mlhu šly vidět zdi staré budovy jenž se tyčily jako hrozivá ruka tonoucího v šedavé zeleni vysoké trávy . Elf ucítil příval nepřirozeného chladu a otřásl se . "Něco není v pořádku", pomyslel si . Zdálo se jako by ho snad začalo něco pozorovat . Pomalu se rozhlédl a pozorně si pohledem změřil každé podezřelé křoví . Laita se nenápadně krčila ve vysokých křovinách nedaleko svého pána, svůj zrak upírala směrem k sutinám před nima. Něco tam je, to už pochopil . Stáhl svůj luk ze zad a pomalým, tichým krokem se vydal vpřed přes louku . Asi uprostřed cesty mezi bezpečím lesa a zdí staré zříceniny zahlédl několik stínů . Nemrtví, nebylo o tom pochyb . Elfovy zacukalo v koutku úst . "Další tři nebožtíci, je čas na rozhřešení". Založil šíp do luku a chystal se k prvnímu přesnému výstřelu . Zahleděl se na svůj cíl, v temné mlze pouze obrys postavy, nehybně stojící ve své ošklivé staré elfí zbrojí,  čekající, sledující . Agiris se zarazil, chvíli trvalo než zjistil, že nemrtvé oči sledují právě jeho . Mlha se nenápadně zvedla a opět zhoustla . Stačilo to. Agiris viděl, že nemrtvých není jen pár, ale celý proklatý zástup a všichni upírají svůj zrak na místo na kterém zrovna stál . Zástup nemrtvých bratrů a sester, kteří touží přivítat Agirise ve svých temných řadách . Musel potlačit smích . Chtěl se rozběhnout vpřed a obdarovat své staré bratry vší ocelí, kterou u sebe má . Neudělal to, místo toho se rozhodl k rychlému ústupu . Otočil se, aby mohl přeběhnout zpět do lesa, ale nohy se mu podlomily, svět se s ním zatočil . Najednou ležel na zemi, v ústech cítil hlínu, hlava mu pulsovala obrovskou bolestí . Něco projelo kolem, jezdec . Snažil se rychle vstát, ale svět se točil stále příliš rychle . Jezdec se blížil, Agiris nasbíral dost sil, aby mohl udělat rychlý kotoul směrem pryč od zbraně útočníka . V ruce stále svíral svůj luk . Věděl, že má jen několik okamžiků, než jezdec otočí svého koně a pojede provést další nemilosrdný útok . Založil šíp a bez přemýšlení vystřelil . Možná to bylo štěstí, možná ovoce tvrdého výcviku, ale šíp zasáhl jezdce do ruky v němž svíral svůj děsivý dlouhý meč, který po té upustil na zem . Jezdec se zastavil pár kroků od klečícího elfa, hledíc mu zpříma do tváře . Děsivý pohled na hnijící maso, jenž pomalu odpadávalo z nemrtvého koně, nebylo nic proti pohledu na postavu sedící tomu stvoření na hřbetě . Mladá elfka si stále zachovala svou pěknou tvář, jenž měla za života . Barva její kůže však okamžitě prozradila pravdu o jejím současném zdravotním stavu, byla bledá a bez života . Oči měla černé jako dvě nejhlubší propasti na jejíchž dně číhala smrt . Věděl kdo to je, kdo to byl za života . Stáli tam proti sobě, hledíc si z očí do očí a ta chvíle se zdála být léty . Talinnë pomalu roztáhla ruce, jako by snad Agirise chtěla obejmout a děsivě zavřískala . Byl to signál, při kterém se celá legie nemrtvých dala do pohybu, hrozící svými rezavými meči na Agirise . I když se jeho srdce bouřilo a chtělo vše dokončit, neposlechl . Agiris se dal na zběsilý úprk lesem, lesem mrtvého Eldemaru, následován svým vlkem a armádou nemrtvých .