[RP] Mrtvá země

[Guner]

                                                                                                                                                                   V.

                                                                                                                                                                        Konec prvního dějství

Noční, sychravou a chladnou Cypronou se plížili dva stíny . Dva znaveni jezdci se tiše sunuli směrem k místnímu hostinci . Ulicí se rozeznívalo jen tiché klepání kopyt a ťapání vlčích nohou . Jezdci se stočili do centra města, mlčky postupujíc tmou, jenž rozráželo jen slabé světlo městských luceren . Brzy přijeli k budově, která byla jejich cílem . Agiris líně sesedl ze svého vlka a jemně ho pohladil po srsti . "Zůstan a hlídej Laito." Jeho kolega už svého koně přivázal k nejbližšímu sloupu, po té mlčky zamířil do hostince . Agiris ho tiše následoval . "Atan, Merelyë Limpë, Hanta," a ukázal na vrchního dva prsty . Vrchní jen nechápavě zíral, což elfa rozladilo ještě víc, než již byl . "Donesete nám nahoru láhev vína, prosím," Zabručel na vrchního, ze zjevnou podrážděností v hlase . Oba elfové se znaveně dokolíbali k nejtemnějšímu stolku na patře, který sliboval soukromí, po kterém oba prahli . Agiris si odepnul pláštˇ a smutně si ho prohlédl, bylo v něm pár nových děr, jako ve všem co má na sobě . Sroloval ho do úhledného klubka a položil na vedlejší židli . Vrchní v mezičase přinesl láhev červeného vína a dva skleněné poháry .  Tiše seděli. Vstřebávali právě prožité a snažili se v těchto zážitcích najít nějaký smysl. Některé výjevy staré pár hodin utápěli ve víně. Po několika chvílích rozrazil ticho Agiris: "Ma na ta?" Nenacházel odpovědi a proto se obrátil na druhého elfa. Ten se však jen nejistě zatvářil, jelikož ani on žádné neměl. "Pořád doufám, že něco z toho byly vidiny," řekl po chvíli Att'häyim tiše a zkoumal dál prsten, se kterým si hrál mezi konečky svých prstů. "Mě to přišlo jako docela reálné vidiny," řekl Agiris nahmatavajíc si zatím nejčerstvější bouli na hlavě ."Dokonce bych řekl, že ta vidina rozdávala pěkné rány." Att'häyim jen tiše přikývl, nespouštějíc zrak ze svého nového pokladu . "Je hezké vidět, že i nemrtví se umí shluknout do bitevních řad a připravit past na své, zatím živé kolegy. A ta věc u brány, to bylo něco nečekaného."Zabručel tiše Agiris . "Možná si pro nás na příště připraví uvítací pohár vína, nebo jarní slavnosti, kdo ví?" Tiše zachraptěl a obrátil obsah poháru do svého hrdla ."Moc nechybělo a zůstal bych tam."Agiris se zamračil na prázdný pohár, snažíc si urovnat všechny myšlenky . 

"Kde jsi celou dobu byl ty Att'häyime, a co to máš za cetku?"  Att'häyim si ještě jednou protočil prsten mezi prsty a pak jej schoval v pěsti a pohlédl na Agirise. "Mou cestu na dohodnuté místo narušila jezdkyně," krátce utichl. "Talinnë na již dávno mrtvém koni," pokračoval tiše. "Vypadalo to, jakoby věděla, kde jsem. Nebo alespoň přibližně," obrazy, které se mu zrovna honily hlavou zalil znovu vínem. "Trvalo mi, než jsem se vymotal z jejích spárů, ale nakonec se to obešlo bez boje. Nemohl jsem však již pokračoval dál směrem k onu hnízdu a byl jsem nucen odklonit se hlouběji k někdejšímu táboru. Jak mlha houstla, začal jsem se ztrácet, i přesto, že dom...," zarazil se a následně se opravil: "tu zemi dobře znám. Už to nemohu ani nazvat domovem." Přimhouřil oči a znovu se napil. "A k tomu všemu ty hlasy," dodal. "Hlasy?" pozvedl obočí Agiris. Att'häyim znejistěl a následně pomalu kývl."Tancavë. Nejprvě hlas Talin...," zase se zarazil: "jezdkyně. A později mé sestry. Samozřejmě nešlo jenom o hlas a i ona zkřížila mou cestu stejně jako jezdkyně," umlkl, sklonil hlavu a zavřel oči s bolestnou grimasou. Snažil se vyhnat obrazy z hlavy, mrtvou tvář své sestry. Za okamžik oddechl a rozevřel pěst, čímž znovu odhalil prsten. "A tohle jsem našel při cestě k bráně. Elaeírë," řekl a natočil prsten rytinou k Agirisovi. Agiris se zamračil .

"Takže se mi to nezdálo," na chvíli se odmlčel a pak jen tiše dodal,"Talinnë je také na druhé straně."Smutně si prohlédl prsten, jenž ještě před chvíli vydával slabé záření."Nesvítil ještě před chvíli?" Zeptal se Att'häyima, který jen pokrčil ramena. 

"Možná se už vypotřeboval."V tů chvíli se do hospody přikradli dva stíny v lehké zbroji avšak z ostrou ocelí u pasu. Posadili se k vzdálenějším stolům a začali nenápadně pozorovat elfy. Agiris si nově příchozích nevšímal, pozorně si prohlížel Att'häyimův prsten a jejich rytiny, které bezesporu označovali rodové jméno Elaeírë.

"Myslíš že je zakletý, že je to další past?"

"Měl jsem ho na ruce a ještě žiju." 

"Ale nějakou magii skrývá?" Att'häyim jen pokrčil ramena . 

"Možná je to část skládačky, která nám zatím uniká." 

"Možná to není nic, jen náhodný nález." 

"Nezdá se mi to. Bylo to na příliš viditelném místě. Bylo to zvláštní, i ten hlas, všechno. Myslím, že potřebujeme někoho, kdo se vyzná. Jinak nikdy nepřijdeme na to co ten prsten doopravdy znamená." 

"Calwen?" 

"Tancavë." 

"Pokud žije, vím kde jí najdeme." Při zmínění jména dávno zapomenuté čarodějky, se oba stíny nenápadně přiblížili, hltajíc každé slovo obou elfů. 

"Pokud žije..." Dodal Att´häyim váhavě.

"A pokud né ?" 

"Možná Soren" 

"Sorenovy moc nevěřím, je to strašný tajnůstkář a podivín. Ale nikdy nás přímo neprodal, to je taky pravda." Stíny se přiblížili ještě více. "Att'häyim si všiml, že se atmosféra v hospodě nepříjemně houstne . Stíny se přibližovaly, chtěli vědět víc, znát to co jest skryto v myslích elfů . Agiris se jen pousmál, "Zdá se, že jsme se nějákým způsobem ocitli na sedle divokého koně, jenž za noční bouře sprintuje nezmapovanou bažinou."   

OOC: Děkujeme GM Thanisovy z pomocí a dokořenění tohoto zatím nedokončeného příběhu. Rádi bychom v našich skromných řadách přivítaly i další elfí postavy hráčů, kteří se nebojí solidního RP . Máte-li zájem napište nám SZ nebo na ICQ Halli, Guner, popřípadě GM Lynx ... díky