Mysl válečníkova

[Poutnik]

Na podzim 19. Luny 286. roku byla u severní brány vyvěšena tato zpráva





Lide isharský,

není jen laciným úslovím, že válečníkova mysl jest jeho největší zbraň, a proto jsem připravil krátké a velmi jednoduché cvičení, jehož účelem je zostření intelektu a rozptýlení duše od světských záležitostí.

Před dávnými časy na tomto světě existovala kasta bojovníků, která používala k předávání všech jen trochu důležitých pokynů a zpráv písmo velmi podobné tomu našemu. Bylo snadno čitelné, a přesto dokázalo znepříjemnit život tomu, kdo korespondenci jím psanou zadržel a chtěl rozluštit.

O odměně, jež obdrží ten, kdo ji rozluští, hovoří šifra, stejně jako o dalších instrukcích, které je třeba následovat.


Hodně štěstí a Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis

[Elision]

Na dveřích cechovního domu spolku Semper Fidelis se objevil ručně psaný připíchnutý vzkaz, na kterém stálo:
Pro pana Kristiána Akkonského.
Velevážený pane Kristiáne. Vaše cvičení jsem již napůl splnil. Zprávu jsem rozluštil, produkt mé práce dodám během několika málo dní. Žádám vás tímto, abyste mě kontaktoval ve chvíli, kdy budete mít čas na schůzku.
S uctivým pozdravem Elision.

[Poutnik]

V zimě 27. Toru téhož roku byla zpráva nahrazena novou.





Lide isharský,

dnes mě nedaleko chrámu vyhledal pan Elision a předložil správné řešení, za což mu bylo vyplaceno 15 zlatých. V budoucnu očekávejte další podobné hříčky.


Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis

[Poutnik]

Již následující den, 28. Novu, nahradilo informaci o úspěchu Elisiona následující oznámení





Helmův národe - obyvatelé Isharu,

krom zběhlosti v systému šifer, kteroužto jste již měli možnost získat v předchozím duševním cvičení, existuje i mnoho dalších disciplín, jež musí bojovník zvládnout. Základem každého dobrého plánu, strategie či taktiky, jest kvalitní mapa, díky níž máme možnost využívat přírodních útvarů a teréních nerovností k získání nemalých výhod v boji.

Úvodem do kartografie pro vás budiž můj - pravda nepříliš detailní či povedený - náčrt, vyobrazujicí určitou oblast na území, jež je samozřejmě mimo hranice Bolesti. Ten z vás, kdož bude schopen vyobrazené místo přesně identifikovat, budiž odměněn, a to výrobky z dílen předních isharských řemeslníků - a přirozeně též i dar ve zlatě. Svou účast již přislíbila bývalá starostka a proslavená kovářka Valerie a pevně věřím, že nezůstane stranou i neméně schopná švadlena a kožedělnice Eržika Nitková, obě členky Semper Fidelis.

Stejně jako v předchozím případě, i tato zpráva je zaměřená předně na ty nezkušené z našich řad.



Hodně štěstí a Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis

[Noobel]

Drahý pane Kristiáne.
Vaši mapu jsem vyluštil bez nejmenších problémů, díky zkušenostem z minulosti. K zakreslenému místu se dá dostat z Isharu po cestě k orkské vesnici a poté na první křižovatce doprava. Poté stále rovně a dojdete k prahu bolesti a kousek od sebe uvidíte důlní vesničku. Vedle ní je písčitá pláž a nevelký záliv. Do něj malou částí zasahuje i skála.
To je to hledané místo. Jeho pozice v závislosti k Isharu je na severovýchod. Děkuji za příjemné zpestření mého volného času a doufám, že se mohu čekat na další takovéto zkoušky.
S uctivým pozdravem Richard

[Poutnik]

Zpráva datována k 29. Luně





Spoluobčané,

budiž známo, že můj kartografický pokus byl úspěšně vyluštěn Richardem Temnosvitem, jemuž náleží odměna. Jelikož by však tu původně nabízenou nevyužil, uvolil se přijmout alternativu a cenné služby řemeslníků Semper Fidelis tak bude moci využít výherce následující disciplíny, samozřejmě i s peněžním obnosem nemalé velikosti.

Dnešní úkol se bude týkat správného a tvůrčího rozhodování. Jedno slovo, vyřčené v pravém momentě, dokáže změnit průběh bitvy, ba i války. Jen ti nejlepší z nás dokáží však pod tlakem okamžiku dohlédnout za obzory očividných možností a proniknout do problému natolik hluboko, aby viděli i skryté cesty, v nichž tkví triumf.

Zadání nebude jednoduché a možností natolik, že nebude snadné objektivně posoudit, která jest tou správnou, ale vězte: Jedna taková existuje, a pokud zde nezazní, odměním další - snad hned několik - nejlepší.


Představte si tedy, že cestujete na koni pustinou v bouři téměř epických rozměrů. V tu narazíte na skupinu tří osob, jež se tísní pod stromem.

- První z nich je žena vašich snů, prává láska, bytost, která by dokázala prosvětlit každý šedý kout vašeho života. Pokud jí však zanecháte pod chabou ochranou větví, už jí víckrát neuvidíte.

- Druhým z přítomných je válečný veterán, s nímž jste kdysi sloužili v královské armádě a jemuž vděčíte za skutečnost, že jste pořád na božím světě. Jeho štít v bitvě zachytil ránu, mířící neomylně na vaše obnažené hrdlo a jste tedy jeho dlužníkem až nadosmrti.

- Poslední z malé skupinky je stará žena, křečovitě objímající starý kmen. Její vzhled vám neomylně sděluje fakt, že trpí těžkou chorobou a pokud se v brzké době nedostane k léčiteli, existuje reálná možnost jejího skonu. Nemoc by v tom případě pohltila i její duši, jež by už nemohla být přivedena zpět.

Na vašem koni zbývá jen jedno místo a není žádná šance na návrat. Stojí před vámi osudové rozhodnutí, které ovlivní vás i ostatní. Jste teď velitelem ve své vlastní bitvě a lidé před vámi na to spoléhají. Volte moudře.


Žádám také, aby nevznikaly podobné scénáře, kdy neexistující sekerou zhotovíte nosítka i zápřah etc. Úkol není snadný, ale odměna bude veliká. Očekávám odpovědi, popř. i odůvodnění vaší volby.



Hodně štěstí a Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis



Post scriptum: Mnozí z vás mě osobně neznají a mají potíže s mou identifikací. Nejjednodušší způsob je hledat muže v bílé tunice, s dlouhými černými vlasy a krátkým vousem.

[Ragiowan]

Možná mé řešení není správné v tomto úkolu. Ale já bych takto řešil danou situaci.
Ten válečný veterán je schopen cestovat i pěšky a ochránit krásnou dívku. Ikdyž jemu jsem dlužný život. Bylo by mi líto tym zanechat tak krásnou ženou a přítele. Ale pokud jsem schopný při té bouři se udržet v sedle koně, tak on che schopný s tou dívkou cestovat pěšky. Ale nenechal bych tam stařenku, která potřebuje rychle léčitele. A na koni jsem schopný ji včas dopravit k nejbližšímu léčiteli.
Jednal bych podle svého svědomí.

[Gerg]

Tak já bych slezl z toho koně (vdyť je na mě moc velký), otěže bych svěřil veteránovy, aby odvezl stařenku k léčiteli a zbytek bouře bych přečkal pod stromem se ženou. A až by se bouřka přehnala, tak bych jí doprovodil do "města".

[Elision]

Jelikož jsem beznadějný romantik, koně bych předal veteránovi a stařence aby odjeli do města a sám bych se svojí láskou zůstal u stromu a tam bych klidně i zemřel, protože bych věděl, že umírám s někým, kdo mě miluje a koho miluji i já. Jelikož kdyby ona umřela, neměl bych proč žít. Kdyby zemřel veterán, věděl bych, že jsem se zachoval zle a nepomohl jsem někomu, kdo mi zachránil život. A nemocným a starým by se mělo pomáhat vždy a všude. Přece jenom jsou vždy nepsaná pravidla: Ženy a staří první.
Toto je moje řešení. I kdyby nebylo podle vašeho rozhodnutí správné, věřte, že já bych to takto udělal, i za cenu své smrti.
Hraničář a adept v cechu Sepmer Fidelis, Elision.

[monty]

na koni v bouři je cesta příliš nebezpečná tedy sesedl bych a koně použil jako štít před bouří a případný zdroj nutných surovin na přežití. Ve čtyřech a navíc s koněm je mnohem větší šance přežít nežli se rozdělit na páry a tím tu šanci jen dělit. Bouře jednou přejde ale čím méně nás bude tím spíše zemřeme. Tedy volil bych zůstat a případně najít blízký úkryt jestli se najde lepší než strom..

Horian Voren

[HaF]

Stará žena, starý přítel či mladá dívka?

Na mne nezávisí, vždy se o sebe dokáži postarat.

Veterán zajisté dá přednost záchraně někoho jiného.

Stáří je to, kam všichni jednou dospějeme, měli bychom ho držet v úctě a pomáhati. avšak stará žena, kdyby mohla říci svůj názor, by zajisté dala přednost mládí. Neboť mládí je to co zajišťuje budoucnost, to, pro co se vše buduje, bez mládí nebude stáří, bez mládí nebude budoucnosti.

Uvolním své místo na koni, nejraději obě ženy naložiti, avšak jen dvě místa a jeden musí průvodcem schopným býti. Proto veterán který má zkušenosti, tomu svěřím svého koně, i vím že věřiti jemu mohu, a mladou dívku, jež patří k tomu co může zlepšit budoucnost skrze její potomstvo, mu svěřím.

Se starou ženou v úkrytu zůstanu, neboť vím, že i ona by tak volila, a jen doufati v brzký konec bouře budu.

---

Ginnevinne

[Floundy]

Hleď, příteli, na mém koni mimo mne jediné místo jest, a toto dozajista patří této slabé ženě. Ale ty usedni na koně místo mne a dovez ji k lékaři, dokud jí života zbývá. Tak jako tys kdysi volil ochranu mou, sám v tu chvíli riskuje svou zranitelnost, jest mi nyní ctí splatit částečně svůj dluh. Nuže neváhej a spěchej, chvátej o život svůj i její. Prosím, o koně mého dobře se postarej, neboť byl mi věrným druhem.

A ty, dívko, pojď, opři se o mé rámě a pojď, snad nám bohové dopřejí dojít bezpečnějšího úkrytu. A ne-li, pak zemřeme v objetí. Není však radno vzdávat svůj boj choulíce se pod stromem, do nějž v této pustině blesk nejsnáze udeří. Pojďme. A Corellon buď s námi.

Tak zní volba Tavara Olvariona

(Volba na přítele nepadá pro to, že mi zachránil život, protože tento dluh byl vytvořen o vlastní vůli a přátelé ani spolubojovníci si život nezachraňují s vidinou zisku na oplátku. Avšak projet bezpečně na koni v bouři, podpíraje slabou stařenu, není, předpokládám, v silách dívky.)

[Fenek]

Hmm, je to docela zapeklitý.
Z pohledu čistě praktickýho bych pod stromem nechal tu babiznu. Přecejenom je nemocná, nemá sílu a kdo ví, jestli by se vůbec včas našel nějakej felčar. Je to slabej článek, kterej by moh mít za následek zpomalení nebo zkázu celý skupiny.
Mladá trpaslice by sice mohla bejt mojí životní láskou, ale když se to tak vezme, sem válečník. Každej den čekám, kdy si mě smrt najde. Když už bysme si spolu něco začli, bylo by to pro ní o to těžší, že by o mě mohla přijít, aniž by tomu mohla nějak zabránit.
Trpaslík, co mě život zachránil, zaslouží si, abych život zachránil já jemu. Čest má před láskou jasnou přednost, stejně jako smysl pro povinnost. Válečník má nejvyšší šanci na přežití při cestě, navíc mu záchranu dlužim. Koně nikomu dávat nebudu, nejsem žádnej dobrodinec.

Fenek

[Poutnik]

Na jaře 5. Toru roku 287 byla u severní brány konečně vyvěšena další zpráva





Přátelé,

cesta je někdy cílem. V situacích, jež nás v životě čekají, častokrát - lépe řečeno většinou - neexistují správné či špatné odpovědi, existují jen následky, které lze s větší či menší mírou úspěchu předpovídat. Účelem tohoto malého cvičení nebylo nic jiného než donutit vás k zamyšlení nad možnými osudy lidí, jejichž životů se svými činy dotýkáme. Nicméně nejednalo by se o hádanku, kdyby neposkytovala odpovědi, která by se dala považovat za správnou.

Na cestě k úspěchu je někdy třeba něco obětovat, aby její konec byl sladší, a proto se přikláním k verzi, v níž podstoupíme sedlo staré ženě a veteránovi, abychom udělali správnou věc a navíc získali i dámu svého srdce – toto řešení jsem měl v plánu odměnit již zpočátku, avšak reakce slečny Ginnevinne, jež jsem obdržel, mě přinutilo přisoudit hlavní cenu nakonec ji. Neodměňuji tak samotný výsledek, jako spíše myšlenkové pochody a argumenty, které mi byly detailně vylíčeny.

Každý, kdo se zúčastnil poslední disciplíny, má však právo mě kdykoli kontaktovat a bude mu darována zbraň dle výběru, popř. obdrží jiné hmotné vyjádření úcty a uznání, po právu mu náležící.



Děkuji vám za účast a Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis

[Elision]

Mohl bych se prosím dozvěděti, jakou odpověď slečna Ginnevinne poskytla, abych ji mohl porovnat s tou svou, a zjistit tak, kde jsem udělal chybu?
Předem děkuji, Elision.

Marina: viz. prispevek 11

[Poutnik]

V létě 8. Novu roku 289 byla na vývěsku před severní branou vyvěšena následující zpráva






Spolubojovníci,
mnoho dní Mysl válečníkova odpočívala, avšak nyní přicházím s novou disciplínou, jež snad příjemným způsobem zaměstná vaše myšlení. Pravý válečník je též vůdcem, jehož úkolem jest strhnout své bojovníky, dodat jim odvahy a posílit jejich srdce. Někdy také, když nadšení opadá, je nutné správně zvolenými slovy prolomit otupělost svých mužů a připomenout jim, zač bojují a co je pro vítězství třeba vykonati.

V kontextu s Cypronským konfliktem tedy před vás předkládám úkol následující: Vytvořte, v duchu či na pergamen, proslov, jehož účelem bude vzbudit válečné nadšení v záležitostech Cyprony. Oslovte v něm dobrodruhy, řemeslníky i měšťany, nechť se jim rozproudí krev a zrudnou oči ve spravedlivém hněvu, směřovaném k nepříteli. Tento projev ať je zaznamenán zde, na této vývěsce, neb přednesen mým uším. Odměna budiž štědrá, předně v závislosti na kvalitě nejlepšího díla. Těším se na vaše výtvory.


Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis