[RP] Novinky ze světa lidí a hobitů

[Votary]

Votary doběhl za velitelem Domobrany

Veliteli, veliteli nesu špatné zprávy.
dnes při rybaření vylezl z řeky bahenní skřet a mumlal něco ve smyslu, že má strašný hlad. Z prvu jsem se strašně lekl a mou mysl naplnil strach, utekl jsem. Rychle jsem šel vyhledat někoho s kým bych se nebál a skřeta by jsme porazili. Na cestě jsem našel kouzelníka jehož jméno jsem zapoměl, a šli jsme hledat skřeta. Nebylo těžké ho najít byl stále u řeky a hledal další jídlo. Šli jsme tedy za ním, přeci jen jsme byli dva a skřet byl jeden takže jsem takový strach neměl.. Když jsem se mu podival do očí, šlo z nich vidět že ten skřet ma taky strach a strašně velkou slabost pro jídlo. Dali jsme mu tedy nějaký ten chléb a šunku. Ten skřet to jídlo sebral takovou rychlostí, že i mistni lupiči by se divili. Poté se nějak rozvykládal, že prý brzy přijdou (sobota 25.10.2008 v 20:00 hod) hordy skřetu pro jídlo a pro zajatce. Mumlal něco o boji, a že se nevzdají. Co budeme dělat veliteli? Budeme vyjednávat nebo se budeme bránit?

[HaFiK]

Galvinovi, služebníkovi Corellona ve svatyni, se dostal do rukou vzkaz:

"Galvine,
ráda bych tě požádala o rozhovor ohledně věcí týkajících se naší víry. Maya Eledhwen."

[Valerie]

Postava v barvách Arcana vyvěsila u Severní brány svitek popsaný drobným písmem.
"Dnes jsme byli svědky zvláštního a malicherného sporu. Trpaslík s orkem se hádali před Severní branou města Isharu o těžký sud. Ani jeden nevěděl, co v něm je. Trpaslík prý sud zahlédl jako první a tak požádal orka, aby pro něj doplaval, bál se asi, že by toho sám nebyl schopen. Ork tedy sud vylovil, ale chtěl si ho celý nechat jen pro sebe. Vypadalo to, že celá záležitost nemůže dopadnout jinak, než bitkou.. Naštěstí se nám, stojícím okolo, podařilo zabránit zbytečnému prolití krve. V naší skupině byli převážně elfové a krom mě ještě jeden člověk. Nakonec se podařilo orka přesvědčit, aby napřed zjistil, co v sudu vlastně je. Sud byl plný piva, což ještě více podnítilo orkovu hamižnost! Po delších tahanicích naplnil pro trpaslíka jednu láhev a hovořil o ní jako o polovině. Rozmrzelý vousatý chudák se rozhodl ustoupit a vydal se zkroušeně k městu.
Proto tedy já, Siren - novicka Arcana - a Laviel - boží bojovník - žádáme trpaslíka o odpuštění, neboť ork záhy svého činu začal litovat. Ke všemu bylo pivo zkažené, zdálo se, jako by orka bohové chtěli ztrestat. Svou vinu ork přiznal, ovšem z pochopitelných důvodů nemůže být polovina piva vrácena trpaslíkovi. Pokud ho ještě někdy potkám, musím ho alespoň pozvat na džbánek.."

[Eržika]

Narazil jsi na tuláka, který se s tebou dal hned do řeči. To vám takhle bloudím městem a co nevidím…. Trubadur si stojí u kašny a upoutává si pozornost, tak samo jdu tam taky, abych slyšel co zas kdo chce. No a co myslíte… von začal mlít takový ty kecy, jak zas nejaký pošuk přebírá kontrolu nad městem, že prej je starosta pryč, ale nedivil bych se kdyby ho ten novej někam odklidil. Slyšel jsem o něm dost zajimavý řeči, no to vám povím to jsme to zas dopadli........jóó, abych nezapomněl pokud umíte číst, tak to visí na nástěnkách po celém kraji.

[Pandrhola]

"Slyšeli jste tu novou zprávu?" Povídá známá stará klepna tržnice. "Že prý legendární Segoves nabyl opět své podoby, jeho kletbu prý zlomila zóna bolesti, když spal poklidně v hromadě hnoje a zbytků z Eldamarské kuchyně"

"Vskutku?" Odvětila bezejmenná klepna číslo 2. "Doufám že zas nebude šířit svár, mezi lidmi a elfy!" Najednou ke stařenkám přistoupila osoba zahalená v kápi, chytila stařenky kolem ramen, které když dobře zaostřili svůj již špatný zrak zjistili že se jedná o samotného Segovese, Segoves se na ně šibalsky usmál a pravil: "Kdo ví stařenky, kdo ví..."

(ps: legenda se vrací! :-D
dále hráli:
klepna č 1
klepna č.2
Segoves
režisér: Segoves
zvuk: ???
scénář: Segoves)

[Grimmagor]

Tuhle jsem byl takhle v hospodě, u severní brány. Někomu tam přeskočilo a donesl pět džbánů piva a tak se hodila řeč a bylo dobře. Povídali jsme si s chlapama o tom, že se v okolí Isharu potulujou dost divný lidi. Pak přišel jeden chlápak a začal vyprávět příběhy, jeden z nich mě docela zaujal.

---

Nedaleko Isharu byl opevněný dvůr zvaný Roháček. Vládl na něm místní šlechtic, i když spíš to byl potomek šlechticů a spíš než jako vládu bych popsal jeho počínání jako vedení loupežnické bandy. Pánové z roháčku byli neblaze proslulí na okolních cestách, zkrátka byli to loupeživý rytíři. A tak se stalo, že je neměl král Gabriel moc v lásce, spíše než poddanými mu byli něčím nepříjemným avšak drželi se na svém panství a tak je král trpěl. Občas si k sobě povolal někoho z Roháčků aby mu vysvětlil svoje počínání, aby se dozvěděl, že rytíři vymáhají na svém uzemí mýto, a že se budou ve svých praktikách mírnit. Tolik ke kdysi vznešené rodině rytířů z Roháčku, pro náš příběh je nejdůležitější syn starého pána.

Když přišla pohroma, Král vyslal své muže aby přivedli okolní pány ke službě. Královští kvazihrdinové se však dostali jen Roháčkům. Volali starého pána ke službě, a protože, jak už jsem nastínil, byli Roháčkové spíše lapkové než válečníci, odmítli službu, ale řekli, že se ke královským připojí a odeberou se s nimi do Isharu. To však nebylo to co by se královským pochopům zamlouvalo, nemluvě o ženách a dívkách na hradě, které se jim naopak zamlouvaly velmi. Muže povraždili a ženy znásilnili a nechali je na pospas pohromně, jediný kdo přežil byl mladý pán, jediný svědek zločinů královských, poslední rytíř z Roháčku.

Samo sebou se ví, že o tom chlapci vojáci nic nevěděl a stejně jasné je, že panovníkovi řekli, že když na k Roháčkům přišli byli už všichni po smrti.

[Beddy]

Mříž s rachotem zaklapla. "Tak, a je to" pomyslela si Tereza. Trochu se opozdila a teď už svý přátele nedožene. Zahlídla jen, zavlnivší se plášť posledního z nich, jak mizel za ohybem chodby. Zkoušela zavolat, ale těžko ji mohli slyšet přes hluk boje, jehož ozvěna doléhala až k ní. "Nejrozumější bude se vrátit."
...
Co se dělo dál, se dozvěděla později z vyprávění a dost ji mrzelo, že u toho nebyla. Zanedlouho potkala elfa Avelliona. Byl evidentně rád, že ji vidí v pořádku. Avellion předal Tereze vzorek černé tekutiny, který duchapřítomě nabral do jednoho z prázdných flakónků. Na první pohled jí to nepřipomínalo nic, co by znala.
...
Sedí u stolu, na kterém stojí flakonek s černou tekutinou. "Při smíchání s vodou způsobuje zemětřesení," zakroutí hlavou. "Tak to zkoušet nebudu. To nebude klasická výbušnina, nebo zemětřas. Ty se přeci nespouštějí kápnutím do vody." Tereza není odborník na výrobu výbušnin, ale člověk leccos pochytí. Sedí u stolu a dlouze přemýšlí. "Voda. A fontána v podzemí. Co dělá fontána v podzemí?" Zírá na flakónek s černou tekutinou. Nehet na palci už má skoro okousaný, když ji něco napadne. "Možná... možná... no to nebudu zkoušet sama. Musím se poradit se zkušenějšíma..."

[Mir]

Je to už niekoľko mesiacov čo sme objavili sochu a skrýš fanatikov pred Cypronov. Zdá sa že soška ktorá to miesto stráži je naozaj náboženského charakteru, špeciálne keď som zistil aj to ako presne vplýva na podstatu mojej sily.

Kňazov sa mi napriek ich neochote podarilo nájsť a tiež ich zoznámiť medzi sebou, avšak som zvedavý či budú natoľko schopný aby si sami zistili čo je už mimo moje možnosti...

[Votary]

Votary pripichnul na dverich starosty pergamen s napisem

Dobry den, chtel jsem pozadat o odpadkovy kos pred farmarsky cech, z duvodu premnozenych krys a hromadicich se odpadku. Predem dekuji za brzke vyrizeni a preji mnoho uspechu

[Lithar]

Mladý kněž v kutně vzhlédl k muži sedícímu na trůně...

"Omlouvám se pane, nepodařilo se, naši muži byli prozrazeni. Nejspíše nás zradil ten proradný cechmistr zlodějů, co
se schovává ve stokách. Dříve, než golem stačil nabýt plné síly, aby rozdrtil tvé nepřátele, byl zničen."

Postava v kápi se napřímila a v místnosti se rozhostilo ticho. I krysy, jako by se bály hněvu tohoto muže, zalezly
do děr a neopovážily se na sebe upozornit, bojíc se o svůj život. Nakonec muž promluvil.

"To není příliš dobrá zpráva, doufám, že jsi mi nepřišel oznámit jen svou neschopnost, ale i nějakou lepší zprávu."

"Ale jistě pane... Podařilo se nám infiltrovat do cechů, jak sis přál. Také se nám podařilo vypátrat muže zodpovědné
za náš nezdar s vyvoláním golema. Co nejdříve se je pokusíme zlikvidovat."

Postava se znova pohodlně usadila do křesla a kněze propustila.

"Už to nebude trvat dlouho a Ishar bude v plamenech a pod mou vládou."

[Ilicius]

Dopis pro velitele městké stráže.
"Vážený pane,
rád bych vás upozornil na závažná provinění několika členů Bratrstva, kteří se mě pokusili v hostici U žíznivého dobrodruha zabít a nebýt pomoc kněze, tak by se jim to i podařilo. Mezi pachateli byli elfové Segoves a Karlos, dále dva lidé myslím že se jednalo a pana Kozlíka a Kojaka.
Avellion"

[HaF]

Rozhlédla se po ztemnělém městě. „Ach ano. Obřad.“ zašeptala a pousmála se. Pozorovala několik členů bratrstva a stěží skrývala smích. „Elfové se má paní zabíjejí mezi sebou a okrádají se, jako kdyby to byli obyčejní lapkové, a město to klidně toleruje. Rozklad a úpadek. To je ten řád. Ať žije chaos, má temná matko.“ blesklo jí myslí. „Už brzy. Už brzy teror bude kráčet ulicemi. Nic nesmí zkřížit naše plány. První obětí bude mladá elfí dívka. Určitě se ti bude líbit její křik a její duše, už ji mám vyhlédlou. Čas shromáždit členy kultu.“ zašeptala tiše a zmizela ve stínech.

[Quentin]

Začíná se stmívat. Hobit se usadil na svojí lavičku na zápraží svého domku a zapálil si dlouhou dýmku po svém dědovi. Viděl procházet vesnicí skupinku tří vysokých postav. Rozpoznal elfy. Zvědavý hobit nastražil uši avšak mnoho toho nezachytil. Elfové umyslně mluvili tlumeným tónem: "... sněm ušlechtilých elfů"
"Určitě tam dorazím a vyřídím to dalším elfům které potkám. Jde o velice důležitou událost, musíme tam vyřešit ..." hobit už neslyšel zbytek věty elfa. Postavy už neviděl. Potáhl ze své dýmky.
"Revoluce?!" zaslechl v dáli zvýšený tázavý elfí hlas. Hobit se spokojeně pousmál a myslel na to jak má bezstarostný život.

[HaF]

Staré účty, stará msta, prodejnost lidí a elfů


„Můžu ti ten plášť vrátit pro Avelliona hned. Když se mnou kousek půjdeš.“ prohlásil Kozlík a Maya si ho nedůvěřivě přeměřila. Ale nakonec souhlasila a vydala se s ním. Teprve v polovině cesty si všimla, že je sleduje Karlos. Na poslední chvíli si rozmyslela odejít. Ještě by mohli obvinit Corellonovy kněží ze zbabělosti nebo neochoty naslouchat návrhům k urovnání sporů. Zůstala stát venku, ti dva vešli dovnitř. „Pojď dál.“ řekl Kozlík.
Neodpověděla, místo toho zůstala stát venku. Kolem se to začalo hemžit členy bratrstva. Bezděky se dotkla jílce meče. Náhle uslyšela kroky. Ohlédla se a spatřila Segovese jak se k ní řítí s nataženou čepelí. Doběhl a úder naplocho do hlavy s ní zamával, ale přesto se rozběhla pryč. Druhý úder šel do zad a vyrazil ji dech, takže slova modlitby k bohu byla přerušena. Zamířila do města, když přilétl šíp a zakousl se jí do ramene. Prudká bolest ji srazila k zemi.

Probudila se až svázaná do kozelce uvnitř domu. Všichni tři byli popocházeli po vnitřku. Karlos a Segoves vypadali klidně, dokonce trousili žerty na její adresu, zato Kozlík neustále nervózně kontroloval provazy a někoho vyhlížel. „Není to nic osobního, ale obchod je obchod.“ poznamenal Kozlík velmi nejistým hlasem.
Chtělo se jí křičet…místo výhrůžky, jak je Súle všechny zabije vyšlo jen „mmmmm“ a pocítila přítomnost roubíku. Karlos i Segoves se ji neustále pokoušeli osahávat a přesvědčit Kozlíka, aby si užili. Ale pochybovala, že jim v tom brání z jiného než „obchodního“ důvodu.
Pak ji převázali k židli v rohu domku. Snažila se vyprostit, ale několik ran pěstí jí zlomilo nos. Snažila se ignorovat bolest a v zoufalství narážet židlí do stěny. Kravál je všechny vyděsil, Kozlík přiskočil a udeřil ji jílcem dýky do spánku. Zoufale začala bojovat o vědomí.
„Znásilnit a rozčtvrtit a hodit do…“ dál už ale nevnímala nic než tmu.

Probudila se až uprostřed chladné kamenné místnosti. Nějaký čaroděj přivítal elfí kněžku zlomyslným vtipem o luxusní rezidenci. Upozornil ji na svého pána, který se na ni těší. Pronesla modlitbu k svému bohu a do ruky ji vklouzl Corellonův meč. Vrhla se na protivníka, ale jeho magie zpomalila její pohyby. Protáhl se kolem čepele. Chytil za zápěstí a prudkým pohybem s ním trhl. Bolestí pustila meč a v tom okamžiku s ní mrštil s ní o zeď. Zvedl ho a meč viditelně pohasl. Věnoval Mayi úšklebek a odešel.
Strávila několik desítek hodin sezením u stolu anebo bušením do dveří. Jedinou odpovědí byly ale pravidelné kroky stráží na druhé straně.
Teprve poté se ten čaroděj vrátil. „Ukaž hlavu!“ zavrčel. Místo splnění příkazu ustoupila. Rozzuřeně se po ní ohnal holí. Chytla ji. Chvíli se přetahovali, pak tu holi ale vytrhl a udeřil elfku do hlavy. Zavrávorala a klesla k zemi. Přiskočil, vytáhl nůžky a začal stříhat husté světle zelené vlasy. Když skončil, se smíchem si svojí práci prohlédl. Vlasy uložil do brašny a poznamenal: „Teď tu zemřeš.“.
Vzpamatovala se až několik hodin poté. Čas běžel a ona nemá potuchy jak dlouho je ve vězení. Až příliš často zatím strávila v bezvědomí. Dovnitř vstoupil muž v drátěné zbroji. Široká jizva na obličeji. „Ahoj.“ pronesl jízlivě.
Věnovala mu zamračený pohled. „Nepozvala jsem tě do své rezidence.“ odpověděla chladně.
Muž ztuhnul. Takovou drzost očividně nečekal. „Ony tě ty vtípky přejdou!“ zařval rozzuřeně, popadl palcát, vyhnul se letícímu svícnu a začal ji mlátit. Pod údery klesla na zem a schoulila se, aby nastavila co nejmenší plochu těla. K ranám se přidaly i kopance. Pod tíhou bolesti ztratila vědomí. To mu zřejmě vadilo, protože Mayu vzkřísil, aby mohl pokračovat. Připadalo jí to jako celá věčnost, než odešel.
Vrátil se ale brzo. V ruce modlitební knížka. „Tak si mne zabij.“ křikla a rezignovaně sedla na židli. „Vím o něčem lepším.“ Obešel stůl a skopl ji na zem. „Přijmi mého boha!“ zařval. Zavrtěla hlavou a vzdorovitě se na něj zadívala. Začal jí mlátit. Pokaždé udělal pauzu, a zeptal se: „Který bůh je nejmocnější?“
Překonávala bolest jen za pomocí vzpomínek na noc strávenou se Súlem a slovy modliteb ve svém duchu. Bolest tak ustoupila mírně do pozadí. „Moc bohů je pomíjivá.“ Vyrazila ze sebe ztěžka, když se opět zeptal. „Na to sem se neptal!“ a kopl ji do žaludku. Smysly mohla ošálit, ale křehkou konstituci těla nikoliv. Začala zvracet. To ho naštvalo ještě více. Znovu ji kopl a znovu se pozvracela, a ztratila vědomí. Strhal z ní oblečení a navlékl na ni čisté prosté šaty. „Však ty povolíš.“ zavrčel při odchodu.

Ještě jednou se vrátil a zmlátil ji. Čisté šaty nasákly krví. Ale to se už něco venku dělo. Zakázal ji mluvit a držel meč na krku. Nakonec odešel. Pak se rozrazily dveře a ozval se hluk boje ve vedlejší místnosti. Začala zuřivě bušit do dveří, a už ani nevnímala, že kdosi zabušil z druhé strany. Pak se otevřely a ona vyčerpaně sklouzla k zemi. Kdosi ji vzal do náruče a vynesl na chodbu…zahlédla Súleho chladný pohled. Neříkal nic jiného, než: „Kdo?“ a elf vypadal jako ztělesnění smrti.

[HaF]

Došla k radnici a vhodila do schránky psaní.

„Vážení představitelé města

Toto je oficiální obžaloba mužů: Segoves, Karlos, Kojak, Kozlík ve čtyřech bodech.
A to: dva pokusy o vraždu, únos, pomáhání nepřátelům Isharu

Věc první - pokus o vraždu
Pokus o vraždu elfa jménem Naesil. Pokus byl proveden Segovesem, který napadl jmenovaného v jeho dílně naproti Helmově chrámu. Jen díky zásahu čarodějky Adrii se mu pokus nevydařil. Zdůvodnil svoji akci tím, že mu mistr Naesil neprodal štít.

Věc druhá – pokus o vraždu
Pokus o vraždu elfa jménem Avellion. Tentokrát čtyři muži: Segoves, Karlos, Kojak, Kozlík, vběhli do hostince U žíznivého dobrodruha a napadli Avelliona. Zabili jej, okradli o věci včetně symbolů elfího společenství, a poté zmizeli. Nebýt kněžského zásahu od Colwyn, Avellion by se již do života nevrátil. Svědkem tohoto útoku byl elf jménem Quentin.
Poznámka: symbol Saara tirnor wanvalion byl vrahem Segovesem nošen do okamžiku oznámení pokusu o vraždu, Horian je svědkem!

Věc třetí a čtvrtá – únos a jednání s nepřítelem města
Segoves, Karlos, Kozlík se účastnili únosu elfí kněžky, mne, za bílého dne přímo z isharských ulic před budou Arcana. Za únos očividně dostali zaplaceno od nepřátel města, uctívačů Linse. Únos byl namířen proti mé osobě ze msty za velení na isharských hradbách v době jejich útoku před dvěmi lety.


Dodatek: vzhledem k původu Karlose a Segovese využívám svého tradičního práva daného mým bohem v rámci elfí společnosti, a vynáším tedy rozsudek jako soudce nad těmito dvěmi elfy. Rozsudek smrt jsem vynesla na základě těchto věci: opakované pokusy o vraždu elfa, pohrdání Corellonem a útoky na jeho kněží, prodej elfa, opakované útoky na příslušníky jiných ras a hanobení mého lidu. Rozsudek bude naplněn elfí čepelí.

[Grimmagor]

Kozlík seděl ve svoji cele, přemýšlel. Jednalo se mu pouze o dvě věci. Jak se dostane z téhle bryndy. A jak se pomstí těm mrzákům, kteří na něho a na jeho muže dotírali v houfu a nakonec ho zajali.

Jak se z tohodle dostane, má jedinou možnost. Musí se hájít před zástupci města. Kéž by ti hlupáci věděli jak byl opatrný. Mohli zajmout kohokoli jiného z Bratrstva a snadno by ho usvěčili, ale na Kozlíka nestačí, Kozlík byl dost opatrný, vše co na něj mají je svědectví mučením šílené elfky a nejistého elfa, kterého napdli čtyři nebo tři muži se zelenou šerpou.

A k pomstě...na prvním místě zrádný Eliendiel, proradný zvěd. Pak přídou na řadu figurky, zbabjelci neváhající využít davu a připojit se k linčování, mezi nimi Adria, Feliza, muž v bílém, Horian a jiní, které jsem si v tom chaosu ani nezapamatoval, však Karlos a Kojak budou dobře vědět o koho se jedná. A na konec proradní elfí fanatici. Horší než krvelační orci. Ti všichni se budou bát o svůj život až se dostanu z vězení. Maya, Sule, Avellion...jejich smrt bude neodvratná.

Tyto všechny čeká stejný osud. Ve chvíli kdy to budou nejmíň čekat je obestoupí osamocené. Rozzuřený hlouček sveřepích postavav. Každý se zelenou šerpou, každý s dýkou, která se jim bude pomalu zařezávat do jejich těla. Ať se bojí, až unikne vězení, ať se bojí o svůj život, o své přátele, ať se bojí bolesti.

[Feliza]

Po několika minutách silného skřípotu se obrovské dveře od chrámu kouzelníků otevřely, do haly vešla krásná hobitka a spustila ...

Dóbrej pane magič, tož jsem slyšela, že umíte psát, víte, tož chtěla bych napsat dopis pánu Galahadovi, víte ...

Po krátkém rozhovoru hobitky s mágem slyšel učedník magie už jenom diktování dopisu ...

Dóbrej pane Galahad,

tož určitě jste zostřil, žé tam v lochu máte toho maníka z Bratrstva, tož víte jak jsme měli ty spory, víte ne? Tož normálně oni si nedali pokoj!!! Já už z toho byla fakt na větvi, víte. Tak téda já bych chtěla taky mluvit u toho soudu, víte. Tož oni mě přéce obtěžovali, nadávali, ubližovali, tož a to se přéce nedělá, víte. Celá ta jejich skupina jsou hrubijáni! Tož víte přijdu k tomu soudu a šéckym povím jaký to jsou čuňata!

Mág dopsal slušné "S pozdravem Feliza" a hobitka už odběhla s dopisem k radnici.

[Pandrhola]

Otevřený dopis od Bratrstva,

Zdejší žaloby na Bratrstvo jsou pouhou fraškou a činnem lidí! kteří nejsou schopny nést následky za své činy proti Bratrstvu! Opravdu si někdo myslí že necháme se linčovat, aniž by dotyční vrazi nebyli odměněni naší pomstou? Že se necháme urážet? Nazývat vlastizrádci? Podrážet nohy i přesto kolik dobroděního jsme pro město udělali a chudé pocestné? Každá pomluva, byla spravedlivě potrestána! A já Segoves, člen Bratrstva a dědic odkazu prarodů bratrstva! Jenž prapor Bratrstva hrdě vždy nesl, zde nabádám všechny rasy a národy ať nezapojují se do sporů, které máme jen s pár jednotlivci! Žádná naše akce nebyla zaměřena proti Isharu a veleváženému královi! Žádná naše akce nebyla zaměřena proti někomu, kdo vždy stál stranou proti našemu střetu, ale jen proti nepřátelům!!!

Považuji za důležité připomenout, že spor vznikl kvůli Maye, která kdysy napadla našeho člena a Bratrstvo jej bránilo! Avšak je to opět ona se svými kumpány kdy pronásledují naše členy, štve proti nám město a všechny ostatní! Má ústa plné lží a nenávisti!
Jak pravil náš vůdce Kozlík "Budeme bojovat proti Kněžstvu, které je posedlé pronásledováním jiných, místo toho aby budovalo mír!" Budeme tedy bojovat proti Maye
Budeme bojovat proti Avellionu za urážky proti bratrstvu a za to že byl v davu který linčoval naše členy,proti Eleindelovi za urážky proti Bratrstvu a urážení Bratrstva, proti Maye za pohnutou její mysl a vyvolávání nenávisti a sporů, Suleovi za linčování členů Bratrstva! Budeme proti nim bojovat, jestliže nechtějí mír, který nabízíme!

Je pěkné že ti co se zde nejvíce domáhají spravedlnosti, byli v davu který linčoval členy Bratrstva! Je pěkné že se tu spravedlnosti domáhají ti, co ústy provolávali slova pomsty a nenávisti.

Já Segoves, člen Bratrstva nad nímž jeho korouhev vlaje! Vás vyzývám, zdejte se dalšího boje, dnes byli potrestáni ti co byli v davu, který linčoval mé bratry. Vyzývám občany města aby se do bojů nezapojovali, neboť k vám nepocitujeme nenávist a nemáme důvod s vámi bojovat, bojujeme jen o přežití.

Vyzývám zrádnou Mayu! Která zneužívá svého postavení k řešení svých osobních sporů s námi! Aby přestala proti nám štvát ostatní lid! Vyzývám Mayu aby se zdala svého úřadu Velekněžky, neboť jinak ji postihne událost tak škaredá, že v hanbě nebude chodit mezi lid a všemocná Kletba Bratrstva!

[HaF]

Otevřený dopis Segovesovi

Segoves veřejně plive jedovatou slinu proti veleknězi Corellonovi církve. Uráží jej a tvrdí, že jako Corellonova velekněžka zneužívám svého postavení. Proto si všichni zapamatujte následující slova.
Muž zvaný Segoves má dva měsíce času na to, aby se dostavil do svatyně Corellona Larenthiana. Den, kdy tak učiní, nechť oznámí předem. V ten den na něj nikdo z řad elfů jako první nepozvedne zbraň a to ani proti těm, co ho doprovodí. A nyní slyšte. Já, Maya s přívlastkem Eledhwen, dcerou urozené rodiny z Eldemaru, nyní z vůle boží velekněžkou, vyzývám Segovese k složení přísahy k našemu bohu, neboť jen Patron ví, jaké skutky který elf koná. Oba vykonáme obřad obětiny našemu bohu, a poté každý řekne svá obvinění vůči druhému. Svá slova stvrdíme přísahou ve jménu Corellona Larenthiana. Kdo bude křivě přísahat, stihne ho trest boží jako výstraha pro každého, kdo by chtěl zneužít jeho jména, bez ohledu na to, zda tak činí kněz či kdokoliv jiný!
A teprve tehdy se prokáže, kdo hovoří pravdu, zda já jako velekněz zneužívám své moci proti bratrstvu, nebo zda Segoves jen plive jedovatou slinu s cílem poškodit nejen mne, ale i církev Corellona.
Jestliže selžu před svým bohem, přijmu pokorně jakýkoliv jeho trest který bude následovat, abych smyla pohanu, kterouž by to znamenalo. Bude-li si můj bůh žádat moji smrt, budiž, nechť se stane!
Jestliže selže Segoves, požádám radu města aby to bylo bráno jako důkaz v soudu proti bratrstvu, a i on přijme s pokorou trest našeho boha.
Važ dobře Svá slova Segovesi, neboť již jednou jsi bohy zneuctil a následky jsi nesl roky. A nezapomínej, že Patron elfů nesnáší, když někdo lže jeho jménem, neboť to co u něj má přednostní význam, je především čest!
Jestliže odmítneš tento rituál podstoupit, jen dokážeš pravdivost mých slov, neboť pokud si nejsi jist Svojí pravdou ze strachu z božího trestu, pak ani Tvá slova nemohou býti pravdivá!

[Bartoloměj]

6. Sarvy 272. roku - Oznámení z Radnice

Lide isharský, hobité vilhelmovičtí a všichni ostatní!

Chtěl bych vás informovat o tom, že věci ve správě města posunuly o malý krok kupředu.
Před dvěma dny jsem si na radnici přizval několik, dovolím si říci přátel, z řad lidí a hobitů,
u kterých se již z dřívějška projevila snaha pomoci našemu městu a celému království.
Kompletní Radu města vám představím, až interně vyřešíme odpovědnosti jednotlivých členů.

Zároveň bych vám chtěl představit naše priority pro následující období:

1.) využití městských* budov pro provoz úřadu a dalších institutů
2.) zatraktivnění města* pro obyvatelé města - výhody obyvatel
3.) prodej a nájem městských* domů - financování a tok peněz
4.) mezi-rasové vztahy - řešení konfliktů, střetů a vzájemné pomoci

*vždy pokud uvádím město (Ishar), souvisí to stejně tak i pro Vilhelmovice

Rada města se bude scházet jednou týdně a o rozhodnutích týkající se města bude hlasovat.
Ve velice důležitých otázkách týkajicí se království budeme nechávat stále žijícímu králi právo veta.

Stále platí, kdo má zájem se angažovat ve spravování isharského království,
nechť mě neprodleně kontaktuje (PM) a osobně bude pozván na městkou radnici.

Na vývěsku na radnici a do každé hospody osobně vyvěsil,
Bartoloměj - lidský hraničář, spravující město Ishar.