V Podtemnu

[Yasraena Arkhenneld]

V jednom z tunelů na samotném okraji Podtemna se v koutě mezi pavučinami krčí provazy spoutaná, drobná postava s očima převázanýma hebkou černou látkou. Nehýbe se, ale cár pavučiny, jenž pravidelně odvívá slabým dechem z tváře, potvrzuje ostatní známky života - postava na zemi je zřejmě v bezvědomí.

Z pukliny v navlhlém stropě vše pyšně pozoruje vypasený pavouk. Posledních pár dní pracoval na pavučině, aby až bude v nouzi, mohl vyhnance v klidu spořádat. Ve svém úkrytu se nemá čeho obávat a podobně odhozených drowů již spořádal desítky. Šťávy, které do své oběti vstříkl, již začínají působit...

Několik hodin na to tunelem prochází vysoký drow v kroužkové zbroji. Vědom si spoutaného vyhnance na zemi, ani se nezastaví, jen utrousí v drowštině několik nadávek, odplivne si a pokračuje v chůzi. Když už je ovšem téměř z dohledu, náhle se zastavuje a vrací se zpět. Odměřeně si prohlíží spoutanou osobu. Ta má, kromě šátku přes oči, na sobě značně potrhanou, mužskou koženou zbroj a po jejím boku leží meč. Vzhledem k výbavě a drobnější postavě považuje drow vyhnance za nezkušeného bojovníka.

"Proč ho před vyloučením o vše neobrali?" šeptá si pro sebe mimoděk drow.

Otírá meč od pavučin a důkladně jej zkoumá. Obyčejný, ale půjde prodat. Pomůže si ještě ke koženému nákrčníku a právě přemáhá chuť vyhnance dorazit, když zaslechne řinčení zbraní. Zanechává vše na místě, tasí svůj meč a odbíhá pryč.

Pavouk, celou dobu číhající ve stropě pro případ, že by musel o svou kořist bojovat, si chloupky na pedipalpech (podle bulbů se jedná o samce) mlsně čistí svá klepeta...

OOC: Nejde o klasický příběh, ale prostředí pro RP hru. Čekám, že postavu někdo osvobodí, než ji pavouk sežere, viz. http://forum.manawydan.cz/showthread.php?tid=1641 Kdo chcete, zapojte se! Jestli se nikdo nenajde, tak nebudu pokračovat, z důvodů uvedených ve vlákně...

[HaF]

Z vedlejšího tunelu se ozve krátký hluk boje, aby ho nahradil podivný dusot. Pak do tunelu vstoupí několik skupinka drowů. Všichni v tmavě modrých, až černých kroužkových zbrojích, s krvavými plášti. Yathtin je vyzbrojena touž zbrojí, ale narozdíl meče má palcát a u pasu se jí svíjí bič z živých hadů, kteří se se syčením natáčejí ke každému kdo se ocitne poblíž..
Několik vojáků postupuje v rojnici a kryje yathrin vprostřed. Vojáci překračují ležící tělo bez povšimnutí, ale yathrin se u něj krátce zastaví. „Ty, jaluk!“ ukáže na jednoho z vojáků. Fillraen Gallear postupuje vpřed a očekává její pokyny.
„Vem tu špínu sebou. Možná se její maso bude hodit.“ přikazuje yathrin a tím celá její pozornost věnovaná tělu končí. Fillraen se ukloní, celou dobu dbá na to aby jeho zrak pokorně sledoval nohy jeho paní.
Pak přistupuje k tělu, schovává scimitar do pouzdra a štít na záda, tělo si háže přes rameno. Pavouk ho vztekle pozoruje, ale tak jako ostatní považuje drowa za jednoho svého druhu. Llothino znamení je jasně cítit z těla drowa.
Celá skupina beze slova postupuje dál tunely, jen Fillraen tiše zuří. Role nosiče mrtvoly se mu naprosto nezamlouvá.

[Marina]

Drowka se sklonila k zemi, aby nožem seškrábla plíseň ze země. Předtím než stihla nůž s plísní otřít o hrdlo báně zvedla lehce hlavu a očima zaostřila skupinu jdoucí v tunelu. Zastrčila nožík a skupina už procházela kolem ní. Několik vojáků prohodilo vendui. Další patrola, pomyslela si. Zaujalo ji však tělo, které jeden z družiny nesl. Škubalo se v jí známém rytmu křeče. "Ta vám dlouho nepřežije. Jed působí příliš dlouho." Pohlédla oběti do bledé tváře. "Je to tak...", pověděla a svůj zrak upřela k yathrin.

[Yasraena Arkhenneld]

Tělo drowa se dál svíjí v křečích a ze záhybů kožené zbroje se tím uvolní a na zem padá matný stříbrný náhrdelník osazený nezvykle velkým, byť důkladně opracovaným, krystalem rubínu. Aniž by se pohnuly jeho popraskané rty, z úst vychází sotva postřehnutelné zasténání.

[HaF]

Žena vedoucí patrolu jen pokrčila rameny. Pak se ale zastavila a obrátila k vojákovi nesoucí tělo.
"Postarej se o to. Když to bude naživu, možná to upotřebím později, když to chcípne, nakrm pavouky v tunelu."

Fillraen pouze přikývl, zvuk zbrojí a nohou skryl jeho povzdech. Poté tělo shazuje na zem zatímco ostatní odcházejí. Mezitím se sehnul a sebral předmět, který rychle zmizel v jeho kapse.

Pak se vztekle zadíval na tělo u nohou. "Ty špíno, díky tobě budu jako poslední v kasárnách."

[Marina]

Drowka nechala družinu odejít, aby se nezapletla do sporu. Když už byli dost daleko, sklonila se k tělu a vytáhla flakónek. Dala oběti napít a tiše řekla: "Alespoň budu mít na čem dělat pokusy, stejně to už vypadá marně." Čapla svázané tělo za nohy a vláčí ho ven z tunelů směrem do města.

[Marina]

Drowka dotáhla tělo k městu. "Hmm. Nebude nejlepší ji tahat skrz celý Tzir'Ular..." Zabočila do uličky se svázaným drowem a zmizela v tunelu pod městem. Po krátké chvíli vystoupila z chodby u farem, nyní ale bez těla, a došla až k vodnímu mlýnu. Vešla do skladu, vzala největší pytel, který ji padl do zraku a schovala ho do brašny, poté ze skladu opět vyšla a zamířila zpět k tunelu, odkud vyšla. Za několik minut už měla namířeno přímo k městu s tělem v pytli přes rameno. Kývnutím pozdravila střáž, která pytel naprosto ignorovala s myšlenkou, že Szeous stále tahá kopu věcí a tělo spíše vypadalo jako úroda cibulí nebo kukuřice, kterou spotřebovává při jejich výzkumech. Nakonec drowa položila na masážní stůl v jejím obchodě, který ji byl zároveň domovem a laboratoří a zamkla jak dveře ven, tak dveře, které vedou z její univerzální místnosti do lázní, které dostala od města na starost. Odložila si brašnu na zem a naklonila se nad bezvládné tělo. Zkontrolovala tep, zorničky a tělo důkladně prohlédla...

[Yasraena Arkhenneld]

S rozvázáním šátku vypadává zpod kožené čapky vodopád sněhově bílých vlasů, po jejichž odkrytí z pošramocené tváře je pod nakrčeným čelem a úzkým obočím zřetelný pár velikých, trochu sešikmených očí, ve kterých lze díky nezvykle nevyvinutým zorničkám spatřit i náznak karmínově zbarvené duhovky. Díky vysedlým lícním kostem a výraznému nosu se tvář klínovitě zužuje až k temně zarudlým rtům a bradě. Ústa nelze rozevřít ani za pomoci hrubého násilí a jasně bílé zuby jsou prakticky neporušené.

Tvář mladičkého bojovníka působí přes mnohé jizvy nezvykle nedotčeně, téměř jakoby ani neprošla žádným bojem, ale byla zohyzděna záměrně, bez úmyslu působit bolest. Dlouhé vlasy jsou až příliš hebké na dotek...

Po sejmutí zbývajících částí zbroje a několika přidaných výstuží především na břiše se doměnka potvrzuje. Atletická postava s plnými ženskými křivkami je až podezřele zachovalá. Dokonce i stopy po provazech se zdají být jen nepatrné - drowka byla podle letmého odhadu spoutána nanejvýš týden a to nijak pevně.
Kromě tváře se na těle nevyskytují žádné pohmožděniny ani poranění. Ač tělo drowky poslední týden trpělo v nepřirozené poloze a dostávalo se mu jen minimum vody z navlhlých stěn podzemí, zdá se, že bylo dříve dobře živené a nemělo by mít problém se při základní péči z nepříznívého stavu dostat.
Drowka je stále v bezvědomí, zorničky se ovšem proti ostrému světlu, byť neochotně, stahují.

[Marina]

OOC: Hrajes drowku nebo drowa? Pokazde pises jiny rod.

Po prozkoumání těla popadla nejbližší přikrývku a neuměle ji hodila přes tělo, pod hlavu jí dala polštář, který vzala ze své postele. Pak přistoupila k laboratornímu stolu a sklidila veškeré vytažené náčiní až na podivně vypadající stéblo obilniny. Ponořila ho do vody a ucpala palcem horní část. Přistoupila k drowce a druhou rukou ji rozevřela ústa a mezi rty ji vložila stéblo. Palcem několikrát zakmitala nahoru a dolu tak, že se ze stébla spustilo několik malých proudů vody. Celé to ještě několikrát zopakovala a pak bezeslova odemkla dveře, vyšla ven a opět je zamkla...

[Yasraena Arkhenneld]

Drowka na stole procitá z bezvědomí, ale ještě se nedokáže pořádně pohnout. Ani nezkouší vstát a jen opatrně otáčí hlavou, aby se pohledem na oboje dveře ujistila, že by to zřejmě stejně bylo zbytečné. Unavenýma rukama na sobě hmatá deku a je jí záhy jasné, že její tajemství moc dlouho nevydrželo. Vše pro nic a... Uzavřený prostor ji ovšem dává naději. Rozhlíží se rychle po pokoji a hledá něco, co by mohla použít jako zbraň. Hned se ale sama sobě vysměje. Bude se muset spolehnout jen na vlastní hlavu. Nebo schovívavost jejího věznitele. Další výsměch. Tak abys začala pracovat, teď mě zklamat nemůžeš.
Yasraena se snaží uklidnit a přemýšlet, ale jen co přivře oči propadá spánku.

OOC: Drowku v přestrojení za bojovníka.

[Marina]

V mistnosti se ozve mírné cvaknutí zámku. Dveře se otevřeli a dovnitř vstoupila drowka. Přišla ke stolu a začla vytahovat věci z brašny, kterou má pověšenou přes rameno. Ohlédla se na bezvládné tělo na stole a pak pokračovala v činnosti. "Mám tu něco co by ti mohlo pomoct...", řekla, přitáhla hmoždíř a připravila si ingredience: "Ale chvíli to bude trvat...", v tom zapálila kahan. Rozdrtila několik přísad a zalila je podivnou tekutinou. Vše nyní přelila do baňky a kruhovými pohyby ruky promíchala. Baňku postavila nad kahan na kruh a podívala se na hodiny pověšené nad stolem. "Dám si dvacet.", pověděla pro sebe a posunula varný kruh o něco výš. Pak zamířila ke schůdkům, které oddělují už tak skromnou místnost na obytnou a pracovní, a ulehla na postel. Víčka se jí zavřela.

[Marina]

OOC: jelikoz nikdo nechtel provest zadnou akci, tak porakcuju , omlouvam se za zdrzeni, neajk sem na to zapomela

Otevřela oči a zděšeně se podívala na hodiny. Oddechla si a vstala, aby zkontrolovala lektvar, který vaří: "Ááá...výborně, už to bude.", a skleněnou tyčkou jej zamíchala. Vypla kahan a navlékla si rukavice. Vzala baňku a opatrně ji položila na stůl, zatímco druhou rukou už chňapala po stéble. Natáhla do nástroje lektvar a dala drowce napít, podobně, jak to udělala s vodou. Opět vše několikrát zopakovala. "Buď tě to zachrání, nebo už si teď mrtvá...ale co s tebou pak.", zamyslela se. "No uvidíme co to s tebou udělá, pak budem jednat.", s těmito slovy si šla sednou na kamennou židli. Ze stolu vzala knížku a začetla se.

[Yasraena Arkhenneld]

OOC: Pardon, kratší výlet mimo dosah sítě, příště dám dopředu vědět

Yasraena se probouzí a přemáhá pokušení otevřít oči a rozhlédnout se. Chvíli jen nehybně leží na stole a poslouchá a počítá pravidelné dýchání svého věznitele. Několik povzdechnutí ji utvrdí v tom, že jde o drowku. Jestli je to pro ni dobře nebo špatně ovšem nedokáže vyhodnotit. Bude dost záležet na jejím postavení a rozumu. Vzhledem k tomu málu, co v místnosti zahlédla při prvním procitnutí a šustění jak listuje knihou, to vypadá na jednu z horších alternativ. Yasraena konečně využívá čas na vyhodnocení své pozice, když pocítí ostrou bodavou bolest v levém boku a vykřikne.
Bolest záhy pomine, ale to už se Yasraena snaží opřít o lokty a pohlédnout směrem ke své věznitelce. Nevěnuje žádnou pozornost vybavení pokoje a jen důkladně pohlíží na svou věznitelku, v unavených očích vztek. "Kde jsou moje věci?" ptá se chladně.

[Marina]

"Neměla by ses takhle vztekat, zvysi se ti tep a protijed nebude spravne ucinkovat...navic to neni moc dobry zacatek noveho zivota, co myslis?" Klidne polozila knihu na stul. Vi, ze je drowka bezbranna a ani nevstane. "Kde mas veci, to nevim, ale muzes byt stastna, ze si skoncila tady." Postavila se a nalila do sklenice vodu ze dzbanu, tu pak polozila na stul, kde drowka lezela.

[Yasraena Arkhenneld]

"Nevíš o čem mluvíš," opáčí nevrle Yasraena. Rozhlíží se po pokoji a když její zrak spočine na hromádce kožené zbroje na zemi, polkne. "Kdo jsi a kdo další o mě ještě ví? Co se mnou zamýšlíte? A kde vlastně jsme?" Yasraena se přestává mračit a dosud stažené jizvy na její tváři vítají úlevu, zbytek těla je ovšem dál napjatý jako struna. Sklenice vody si drowka nevšímá.

[Marina]

"Jestli hledáš ten rubín, tak ten uz asi neuvidíš, myslela jsem, že se ptáš na ten rubín, protože kdo by se zajímal o ty hadry...jinak já jsem Szeouz a nikdo další o tobě neví, co s tebou zamýšlím, to ještě nevím, myslela jsem, že mi na to odpovíš ty a jsi v Tzir'Ular mem příbytku. Odpověděla jsem ti na vše, tak teď ty. Kdo jsi, kdo tě předhodil pavoukovi a co byl zač ten rubín?"

[Yasraena Arkhenneld]

"Teď? Nejsem nikdo. Měla jsem sloužit jako kněžka, ale Lloth mě odmítla pro krev mé matky. Byla jsem z její hanby držena v tajnosti, ale přišel čas a tak jsem byla vykázána z domu v přestrojení za mladičkého drowa, abych se hlásila do výcviku na bojovníka. Proto to zohyzdění, převlek a celá záležitost s pavoukem. Žádná jména ze mě nedostaneš. To mé stejně nikdy nevyšlo z jiných než mých rtů a jiná by ti mohla jen ublížit. Jestli zde kdy odhalím svou tvář, končím. A když mne vyzradíš ty, nezískáš nic než nové nepřátele. Nehodlám tě do toho zatahovat. Jen mě nech jít a zapomeň, žes mě kdy viděla. Víc od tebe nežádám."

Yasraena se zkouší posadit a pohlíží opět na své věci. "Ty hadry jsou jediné, co teď mám. A rubín-" vzdechne a zaráží se. "Nic než nevkusná cetka, klidně si ho nech," dodává nevzrušeně.

[HaF]

Mezitím se Fillraen vrátil do kasáren. Ukořistěný předmět tajně uložil na dno soukromé skříňky a unaveně se svalil na svoji postel v Melee-Maghtere.

[Marina]

"V tom případě mi řekni, proč tě mám nechat žít?"

[Yasraena Arkhenneld]

"Můžeš se mě zbavit a krýt si záda. Hloupý by to zřejmě udělal a netratil by. Nebo mě můžeš nechat žít a mít na někoho páku, nutit ho k čemu budeš potřebovat. Já nemám na výběr a otroků není nikdy dost..." Yasraena přeskakuje pohledem po pokoji a vyhýbá se jen očím drowky.

"Můžeš mě vydávat za svého syna," dodává ještě pobaveným hlasem.