Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 3 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
[Ishar] Armáda Isharionu
#41
ze zápisu v deníku jednoho válečníka....
3. Toru roku 330...Dlouho jsem očekával tento den....den prvního pořádného úkolu pro armádu Isharionu...po tolika letech opět budu bojovat za Ishar...ne za sebe...ne za Kareld...ne kvuli Cyproně, pro zábavu ani pro pomoc hloupým dobrodruhům....boj pro krále a pro město které mi navždy zůstane pod kůží...na druhou stranu doufal sem že nebudeme bojovat, že si promluvím s jejich velitelem, pohrozím mu a vzdají se nám...rozkaz kapitána ale zněl jasně...zlikvidovat...ano v likvidování se sešla opravdová smetánka...Edwin, Gerg, Gobrug...další elfí mág a chlápek s rudou maskou jehož jméno neznám ale mám dojem že jej odněkud znám...kadet Tomáš Goj...tentokrát překvapivě loajální...dále mág...Agros? nebo tak nějak mu říkali...v této skupince zabijáků pak vypadá Menan jako malá bezmocná holčička co nic nedokáže...bylo dobře že v půlce odešla aby nepřekážela
na cestě nás čekali střelci...nechtěl sem moc důvěry vkládat právě do mágů ale jejich kouzla se ukázala jako více než užitečná...dokonce s nimi ani nepálil do vlastních řad jak mívají obvykle ve zvyku...a kupodivu všichni mí spolubojovníci bojovali naplno a poslouchali každý můj povel...žádné hry na hrdiny ani žádní zbabělci co by utekli z řady...postupovali sme rychle a efektivně
jedna potyčka střídala druhou a ti rebelové stále nevnímali mé nabídky na jejich kapitulaci a to dokonce ani po smrti jejich velitele
nevím jaký k tomu měli důvod ale bojovali až do posledního muže...teď už je jim líp
až do této doby jsem byl nadmíru spokojen s výkonem své skupinky ale poté co se mi vzorně seřadili přede mě jsem byl doslova dojat...musím sepsat hlášení pro velitele ať to mám z krku...a taky se nějak zbavit toho párátka co meli ti rebelové u sebe...
Odpovědět
#42
Královský emisar se spokojeně usmíval ze své vyhlídky a přihlížel krvavému dílu. Král bude jistě potěšen tím, že vše proběhlo podle plánu a věc je vyřízena.

[Obrázky: d75f98286387649.jpg]
[Obrázky: 7c146c286387729.jpg]
[Obrázky: dd9f17286388198.jpg]
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#43
Na den 23. Luny tohoto roku vyhlašuji cvičení povinné pro všechny kadety, vojíny, svobodníky a rektuty Armády Isharionu, nástup bude před městskou radnicí přesně ve 2 hodiny. Případné otázky směřujte přímo na mě nebo na vaše nadřízené z řad důstojníků. Případní zájemnci o vstup do armády nechť se dostaví hodinu před nástupem do kasáren.

Horian Voren


OOC: v sobotu ve dvě hodiny, noví zájemci v 1
Odpovědět
#44
Dnes byl vydán pokyn k povýšení kadeta Tomáše Goje do hodnosti svobodníka. Ahvaken, který se spolu s Menan a Horianem vyznamenal v misi na očištění městských studen, byl přijat za kadeta.
Členové Armády prošli důkladným školením od seržanta Vorena a již se osvědčili při několika příležitostech.
Budovy Armády ve městě a v Hlásce byly přichystány pro nové členy mužstva. Poskytují jak společný nocleh, společné bedny pro odkládání věcí a samostatné ubikace pro vyšší hodnosti, tak i mapy důležitých oblastí a vývěsky s odměnami za likvidaci nekalých živlů na území království.
Sláva Armádě, sláva království!

podepsán
kapitán Matonoha
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#45
4. Toru 331. roku od 2:15 hodin bude kapitán Matonoha v isharské kanceláři Armády přijímat návštěvy. Zhruba od 2:35 hodin se pak koná cvičení pro všechny členy i kadety Armády, vedené seržantem Brucem. Nepůjde o trénink boje, uplatnění tedy najdou i členové zaměření spíše na mírové úkoly. Sraz je před hlavní budovou v Isharu.

OOC:
Středa 4. 12.:
20:15 - 20:30 - úřední hodiny (kapitán Matonoha) - kancelář v hlavní budově Armády Isharionu
20:35 - nebojové cvičení (seržant Bruce) - sraz před hlavní budovou Armády
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#46
ze zápisků kapitána Matonohy
Seržant Voren mi dnes předal cenné informace politické a strategické povahy, které jistě vzbudí na hradě pozornost. Ukázal se být dobrým stratégem, který zvládne velmi dobře odhadnout situaci a doporučit podle toho další postup. Předal jsem mu proto malou odměnu za jeho věrné služby a udělil mu vyznamenání druhé třídy.
Předběžně jsme se dohadovali na datu konání toho cvičení, které se minule odložilo kvůli tomu divnému mágovi jménem Soren. Nejspíše to bude za dva čtyřdny ve stejný čas, jako mělo být minule.
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#47
16. Toru 331. roku od 2:15 hodin bude kapitán Matonoha v isharské kanceláři Armády přijímat návštěvy. Zhruba od 2:35 hodin se pak koná ono odložené cvičení pro všechny členy i kadety Armády, vedené seržantem Brucem. Nepůjde o trénink boje, uplatnění tedy najdou i členové zaměření spíše na mírové úkoly. Sraz je před hlavní budovou v Isharu.

OOC:
Pondělí 16. 12.:
20:15 - 20:30 - úřední hodiny (kapitán Matonoha) - kancelář v hlavní budově Armády Isharionu
20:35 - nebojové cvičení (seržant Bruce) - sraz před hlavní budovou Armády
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#48
Vzhledem k náhlé nepřítomnosti seržanta Bruce se armádní cvičení odkládá o jeden čtyřden, na stejný čas.

OOC: Dělám to nerad, ale po nedobrovolné změně programu musím změnit datum konání akce na 17.12., ve stejný čas.
Za případné komplikace se všem omlouvám. Cvičení se bude eventuelně opakovat v závislosti na počtu účastníků.
Úterý 17. 12.:
20:15 - 20:30 - úřední hodiny (kapitán Matonoha) - kancelář v hlavní budově Armády Isharionu
20:35 - nebojové cvičení pro členy Armády (seržant Bruce) - sraz před hlavní budovou Armády
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#49
22. Toru 331. roku od 2:15 hodin bude kapitán Matonoha v isharské kanceláři Armády přijímat návštěvy. Zhruba od tří hodin se pak koná cvičení pro všechny členy i kadety Armády, vedené seržantem Brucem. Nepůjde o trénink boje, uplatnění tedy najdou i členové zaměření spíše na mírové úkoly. Sraz je před hlavní budovou v Isharu.

OOC:
Neděle 22. 12.:
20:15 - 20:50 - úřední hodiny (kapitán Matonoha) - kancelář v hlavní budově Armády Isharionu
21:00 - nebojové cvičení (seržant Bruce) - sraz před hlavní budovou Armády
Cvičení se koná při počtu účastníků 2 a více.
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#50
OOC: Děkuju Horianovi Vorenovi a Avaldrovi Fradansonovi za účast na včerejším cvičení. Pro mě to bylo zábavné a vcelku netradiční, tak doufám, že jste se moc nenudili.. Smile Potěšil mě váš výborný postřeh, dobrá schopnost dedukce a téměř dokonalé splnění všech částí výcviku. Ten "malý nedostatek" naštěstí Avaldr napravil díky pomoci Helma a tak přežili všichni, kdo přežít měli.
Velké díky patří také Whiteymu za to, že v pozdních hodinách nahodil server a mohli jsme tak cvičení dokončit. A v neposlední řadě bych chtěl poděkovat i postavě Finwalur Órome za její účast zpovzdálí, díky které se lehce změnil scénář, což vůbec nebylo na škodu - pro mě to znamenalo malé rozptýlení a udrželo mě to ve střehu - ne vždy musí být nutnost improvizace a změny scénáře na škodu. Smile

Doufám, že cvičení absolvují i zbývající členové - pokud budete mít zájem, dejte mi prosím kdyžtak vědět do topicu o konání akcí a dohodneme se na datu a čase vhodném pro všechny.
Chcete tvořit RP podklady světa (Lore), technickou dokumentaci, návody, točit videa a podílet se na rozvoji Wikipedie či jiných webových/informačních zdrojů? Tak se ozvěte.. Pojďme společně vytvářet bohatý a rozmanitý svět s vlastními zákonitostmi, pravidly a příběhy, ve kterém bude radost hrát.
Odměny za spolupráci nejsou vyloučené.
Odpovědět
#51
cvičení...praktické prověření jednání vojáků v terénu...Bruce je chytrej chlap, připravil si to dobře a náhoda mu hrála dost do karet. "z domu se ozval křik....co budete dělat?" ...trvalo mi nekonečnou minutu než jsem pochopil že tu otázku směřoval i na mě a ne jen na Avaldra...proč na mě? Vypadám snad jako nějakej zelenáč? Vztek sem naštěstí nějak zadusil i když sem si kvuli němu málem zvrtl kotník v tom domě.
Druhý úkol vypadal zajímavěji. Kravé stopy před domem mířící přes přístav k mostu...a ten zatracenej elf...měl sem mu věnovat větší pozornost...
právě proto jsem vstoupil do armády poprvé...právě proto jsem složil slib mému otci a právě proto jsem z armády odešel...krvavá euforie v přízemí mně připomněla dobu kdy jsem začal bojovat se zločinem v Isharu...
zločin a hledání pachatele...čtení stop, které po sobě zanechal na místě činu a skládání dílků informací až vznikne celistvý obraz minulosti...tomu pocitu se vyrovná snad jen rozpůlení lebky obra velkou sekerou...
mrtvola, všude stopy zápasu...byli jsme na dobré stopě...ale ten elf se k jednomu z pachatelů dostal dřív a zabil ho...co se to se všemi děje? nejdřív zabít a pak se ptát? případ nevyřešen
Obhídka domu...majitel zmizel a byl podezřelý z nějakých protiprávních činností. Ale ukázalo se že je to jen samoživnostník felčar...Bruce zjistí jestli má povolení
"Pane Seržante! U Hábových slyšeli nějaký rámus!!" sprint ve zbroji stále ještě zvládám bez problémů....ale přizabít se na schodech jsem vážně nemusel
Vrazili jsme do domu...já se vrhnul do přízemí s Brucem v zádech, Avaldr vyběhl nahoru. Souboj muže a ženy...ona měla meč, on pánvičku...ten chlap by se neubránil ani jeptišce útočící knihou žalmů...proč jen jsem si nechal na hrušku meče udělat tu ozdobnou blbost! nechám si ji oddělat...co sem si kruci myslel?? že tu ženu omráčím ozdobným trnem zabodlým v lebce? "nahoru! musím nahoru! moje..." rána pěstí toho chlápka zklidnila...ještě by se mi tam pletl pod nohama.
"zázrak!" úžaslý Bruce zíral na nějakou ženu...pochopil jsem že nejspíš zemřela? nebo byla na kraji smrti a kadet Avaldr ji pomocí té své "božské" magie nějak dal do kupy...u devíti pekel jak já nesnáším helmity a ty jejich čáry máry...ale byla to dobrá práce to musím uznat...tento kadet zatím vypadá slibněji než ostatní...no uvidíme co s ním...třeba mi ošetří to naražené koleno


OOC: moooc dík za super RP quest Stigovi a omouvám se za zpoždění se zápisem...
Odpovědět
#52
veřejně dostupné oznámení na vývěsce u kasáren:
Pro všechny členy Armády Isharionu!
22.Toru roku 337 byla z Armády Isharionu oficiálně vyloučena kadetka Menan Cantalé...je nežádoucí, abyste vyhověli jakýmkoli jejím dalším pokynům či prosbám o pomoc!
Odpovědět
#53
hlášení podané kapitánu Matonohovi
hlášení ze dne 3.Toru r. 339
V odpoledních hodinách se před kasárnami sešlo 9 vojáků z oddílu Praporečníka Brůny a 2 vojáci z mého oddílu. Připraveno bylo i 6 civilistů-převážně dělníků-kteří nesli suroviny a nářadí pro stavbu tábora na severu království. Po shrnutí informací o našem úkolu jsme se vydali pod mým velením z města po severní cestě ke křižovatce před orkskou pevností. Abychom zbytečně nepobouřili orkské spojence pohybem takového množství vojáků obešli jsme pevnost lesem a po cestě poslali jen dvoučlennou hlídku. U severního pohoří jsme očekávali zvýšený výskyt obrů, skřetů a podobné havěti, ale zdejší hlídka měla jiný druh hlášení. V noci se údajně ozýval silný řev a byla viděna ohnivá záře nad vrcholky skal. Oddíl praporečníka Brůny zůstal u vodopádu, já s mým oddílem a s praporečníkem jsme se vydali obhlídnout doupě obrů. Místo odporu ze strany skřetů nás však čekalo překvapení v podobě mrtvolněho ticha. Všichni skřeti a obři z rodu dvouhlavých ettinů byli spáleni na uhel, někteří byli rozkousnutí vejpůl obřími čelistmi nebo rozdrceni neznámou zbraní. V celém doupěti obrů bylo mrtvo. Za doupětem jsme našli nějakou horskou stezku-nejspíše využívanou obry.    
Za ní na velké mýtince byla skutečně ohromná hromada kostí a ostatků skřetů a obrů včetně jednoho těla přivázaného okovy ke skále-tělo nejspíše patřilo člověku, ale nic co by nám mohlo pomoct určit o koho se jednalo jsme nenašli. Dále byl na mýtince velký zelený obelisk, podle všeho podobný těm, které jednou popisoval nekromant Mir po jeho cestách za Cypronou v době, kdy tamní území ovládali pavouci. Rozhodli jsme se kámen zničit. Po jeho zničení se na krátkou chvíli objevil portál, ze kterého vyskákalo několik mágů.
   
Neměli u sebe nic co by nám napovědělo, co byli zač. Zdálo se, že monstrum, které zabilo všechny skřety a obry je dávno pryč. Otázkou je, kde a jestli se vrátí. Po tomto průzkumu jsme usoudili, že celá cesta pro budoucí karavany s materiálem na stavbu věže je bezpečná. Zabezpečili jsme tedy prostor louky na severu a dělníci se pod dohledem praporečníka Brůny pustili do stavby tábora.
   
Horian Voren-správce Isharu, seržant Armády Isharionu
Linda Averová-žoldák ve službách Cyprony
Odpovědět
#54
*Městem se rozlýhá křik zrzavého vojáka*

"Sakra, Doháje! Vstávejte všichni a přestaňte chrápat! Do zbraně vy paka! Brána je pod útokem!

Hej ty! Koukej roznýst zprávu! Zavolejte všechny ty kouzelníky co máte! Vzbuďte pana Mira! Vzbuďte každýho kdo za něco stojí!

Hej ty! Kadete! Fofrem makej pro Horiana nebo z tebe udělám palačinku!

Co na mě koukáte! VEN! Před bránou se něco děje!"

*Ozval se výbuch*

"Felčara fofrem! Padlej mág! Dělejte sakra něco!"


Před branou se začaly z ničeho nic objevovat krvavé sloupy, které kolem sebe vířily magii. Mág, který hlídal před bránou se pokoušel zkoumat co jsou ty sloupy zač snažil se je zničit pomocí síly a magie zároveň ale jen co se sloupu dotkl okamžitě byl usmrcen.

[Obrázky: UO_20140813_020714_80396.png]

Denetrius nevěděl co má dělat a tak řval co nejhlasitěji mohl, aby přilákal pozornost stráží a aby dal městu vědět co se to vlastně děje.

Mezitím se na tom hrozném místě vyformovaly dvě další věci.

Rakev z krvavého odstínu
A stůl se svitkem.

Denetrius pomohl mečem svitek otevřel, aby věděl co tam stojí. Když četl slova psaná krví, jímala ho hrůza a strach.

[Obrázky: UO_20140813_020746_55877.png]

Z města ihned vyběhly jednotky armády a dokonce pár knězů od Helmitů, kteří rychle místo zabezpečili a čekají na další rozkazy, aby věděli co mají dělat dál...

[Obrázky: UO_20140813_022040_97907.png]

Ishar je ve velikém nebezpečí...
Odpovědět
#55
...tady někde přece má být jízdní hlídka! k čertu musím jet až k městu...kde se tam vzali? museli na nás čekat...museli vědět že tudy pojedem...už vidím hradby...musím někomu říct že jsme byli přepadeni...nahlásit to...třeba ještě někdo stihne zachránit zbytek jednotky...ostatní vojáci přece umí bojovat...lépe než já...ten šíp mám asi hlouběji než sem si myslel...sakra to bolí!
Odpovědět
#56
S hlavou plnou myšlenek jsem vešla do kasáren. Tohle opravdu nebyl jeden z nejlepších dní. Rozhlédla jsem se po poloprázdné místnosti a vybrala jsem si ten nejošklivější obličej. Courtland. Nikdy jsem ho neměla ráda. Určitě bude nadšený, že to bude moc vyřídit. Když jsem si stoupla před něj, postavil se do pozoru a zasalutoval. Krátce jsem jeho pozdrav opětovala.
"Courtlande?" začala jsem.
"Ano, desátníku?"
"Mám na vás prosbičku."
Voják se pousmál. "Prosbičku za hub... ehh... jistě desátníku."
Sevřela jsem jednu ruku v pěst a v duchu jsem se snažila potlačit nutkání ho na místě zabít. Chlapi jsou prasata. Ale nechtěla jsem se nechat degradovat zrovna kvůli němu. Zhluboka jsem se nadechla a přinutila jsem se v klidu pokračovat. "Jedna z našich hlídek byla přepadena..."

...

Stála jsem na hlídce u Severní brány, když se do města dopotácel zraněný voják. Byl v hrozném stavu. Krvácel z několika sečných ran a ze zad mu trčel šíp. "Pomoc... byli jsme... přepadeni," vydechl.
Setřásla jsem ze sebe počáteční šok a přispěchala mu na pomoc. "Přepadeni? Kým? Kde?" začala jsem se vyptávat, zatímco jsem zkoumala jeho rány. Kolem se začali shlukovat další lidé. Na pomoc přiběhl i jeden ze strážných a pomohl mi zraněného muže zvednout ze země.
"Na sever... přepadli nás... ze zálohy. Snad nejsou všichni mrtví." Zachroptěl muž. Byl sotva na pokraji vědomí. Věděla jsem, že z něj nic moc dalšího nedostanu. Povzdechla jsem si a podívala se na strážného. "Vezměte ho k léčiteli. A rychle. Já zjistím, co se stalo."
"Jasně," kývl voják a vydal se se zraněným mužem směrem k chrámu.
Nevšímala jsem si ostatních přihížejících. Asi měli otázky, ale já jsem věděla tolik, co oni. No... možná o trošku víc, vzhledem k mému nedávnému rozhovoru se seržantem Vorenem. Ale to nemusel nikdo vědět. Vlastně nesměl... Doběhla jsem si pro svého koně a vydala se po cestě na sever, měrem k orčí pevnosti. Netrvalo dlouho a narazila jsem na místo přepadení. Byla to krvavá jatka. Všude kolem byla posekaná těla, ale nebyli to jen strážní. Kolem se válela i spousta těl v obyčejných kožených zbrojích. Tupí banditi, kterých jsou kolem Isharu tucty. Muselo jich být opravdu dost, aby přemohi Isharskou hlídku. Zatíco jsem se rozhlížela po bojišti, začali přijíždět první zvědavci.
Jeden z nich, muž v plátové zbroji a obouručním kladivem v ruce, jezdící na raptorovi přijel blíž. "Hej! Co se to tu děje?!"
Zvedla jsem se od jedné z mrtvol a zadívala jsem se do lesa. "Vidíš sám. Přepadli hlídku."
"Přepadli hlídku? Kdo? Proč?" zahulákal ten chlap. "Hej! Mluvím s tebou, ženská! Otoč se ke mně!" Ignorovala jsem ho. Někdo takový mi nestál za odpověď. Ne, že bych ji sama znala. Došla jsem ke svému koni a znovu naskočila. Na západ od nás by elfí srub, na sever orkové. Z jihu jsme přijeli. Takže museli jít na východ. Popohnala jsem koně tím směrem. Hledala jsem poměrně dlouho, ale beze stopy. Východní lesy okolo Zapomenutého jezera jsou rozsáhlé. Brzy jsem došla k názoru, že bez dalších stop nemohu nikoho v lese najít a že bude lepší začít od začátku. Ale na cestě zpět jsem potkala skupinu dobrovolníků... v čele s tím tlučhubou. Doprovázela ho ještě jedna žena a jedna elfka. Ta se na mne při příchodu podívala a kývla na pozdrav. "Potkali jsme na cestě chlapce," obrátila se na mne. "Prý vše viděl. Banditi přepadli hlídku. Všechny zabili, kromě jednoho. Toho odvlekli na východ do lesa."
Hlavou mi proběhl ironický úsměv. Na východ. Skvěle. Povzdechla jsem si a přikývla. "Dobrá. Musíme je najít dřív, než zmizí." I ve větším počtu nám přesto trvalo notnou chvíli najít stopu. Nakonec jsme však narazili na dva zraněné bandity. Oba byli ve vážném stavu, jeden z nich se skoro nehýbal. Náš obr s kladivem nezaváhal. Přišel k polomrtvému banditovi a jednou ranou mu rozdrti hlavu. Rychle jsem mu zastoupila cestu k druhému. S mečem taseným před sebou jsem se podívala na zraněného muže. "Mluv! Proč jste to udělali? A kam odvlekli toho vojáka!"
Muž zaúpěl bolestí. "Pomozte mi... a já pomohu vám," přitiskl si dlaň na krvácející ránu. "Nechali mě tu... chcípnout, jako psa..."
Rváč za mnou  mne odstrčil stranou a rukou sevřel banditovi krk. "Mluv, ty skrčku, nebo chcípneš!"
Tohle už na mě bylo moc. Strhla jsem ho zpět a skřížila mu cestu s mečem v ruce. "Hej! Co si myslíš, že děláš?" Hodila jsem letmý pohled po zraněném muži. "Ten chlap nemá co ztratit. Takhle se nic nedozvíme!"
"Nesahej na mě, ženská." zasyčel hrubián zpět. "Myslíš si, že v té uniformě jsi něco lepšího, než my? Dávej si bacha, nebo to odskáčeš taky!"
Přimhouřila jsem oči a sevřela jílec meče. Tyhle typy jsem nenáviděla nejvíc. Bezduší rváči a násilníci. Skoro, jako můj otec. Ale nemohla jsem si dovolit s ním ztrácet čas. "Jsi jen klacek bez mozku," odvětila jsem. "Jestli tu nechceš být, nemusíš."
Rváč si odplivl. "Isharionským fakt nemám chuť pomáhat" S těmi slovy nasedl na raptora a odjel. Sledovali jsme ho, dokud nám nezmizel z očí. Nato jsme se obrátili zpět ke zraněnému muži. Elfka, dosud stojící opodál, se sklonila blíž k němu. "Zranění jsou vážná, ale Corellonova moc jeho rány uzdraví." Nato zavřela oči a začala se modlit. Takže kněžka... pomyslela jsem si překvapeně. Její motlitby brzy nabraly účinku a muži se znatelně ulevilo. Ve chvíli, kdy se mu do obličeje vrátila barva, jsem mu znovu přitiskla špičku meče na hrdlo. "Teď mluv. Kde jsou ostatní?"
"Nejdřív mi slibte, že mě nezabijete," pronesl bandita.
"Nemáš moc na výběr," procedila jsem skrz zatnuté zuby, "ale já své slovo držím. Mluv a budeš žít."
Muž kývl na znamení souhlasu. "Odvedli ho... do jezerní pevnosti. Nemám tušení, co s ním chtějí dělat. Přísahám. Měli jsme za úkol je pobít a jednoho z nich zajmout. Víc nám neřekli..."
Jezerní pevnost. Povzdechla jsem si. Brutus. Ta tvrz byla dobře chráněná. Bude těžké se tam dostat. Ale zkusit jsem to musela. Obrátila jsem se k oběma ženám. "Já tam jít musím. Pokud se ke mě řidáte, budu ráda, ale jestli nechcete... nebudu vám to mít za zlé."
"Sotva svá kouzla zvládám," znervozněla druhá žena. "Ale... půjdu s vámi." Elfka jen kývla na znamení souhlasu. V tu chvíli se ale z lesa vynořily další postavy. Další dobrodruzi z Isharu se doslechli o přepadení a vyrazili záležitost prošetřit. Ne, že by jim to přináleželo... ale tentokrát jsem byla vděčná. Podívala jsem se na blížící se skupinku. Většina z těch tváří mi nic neříkala. Snad jen bojovník Rimoy, který se z lesa vynořil jako jeden z prvních, následovaný orkem v dlouhé róbě. Snad šaman? Jako další se objevil lovec na raptorovi, kterého jsem také ještě neviděla. A jako poslední... V duchu jsem zaklela. Denetrius. Ten měl Ishar v lásce asi jako já noční hlídky uprostřed zimy. V krátkosti jsem všem vylíčila situaci a požádala je o spolupráci. Kupodivu, všichni souhlasili s tím, že nám pomohou.
Vyrazili jsme tedy k pevnosti. Když jsme dorazili k mostu, vedoucímu k bráně tvrze, otočila jsem se k ostatním. "Náš hlavní úkol je zachránit zajatého vojáka z Isharu, ale... je tu ještě jedna věc, o kterou bych vás chtěla požádat. Pokud najdeme vůdce těch prevítů tam uvnitř, chci ho živého." Po krátké přípravě k boji jsme vyrazili kupředu.
Bitva byla rychlá a nelítostná. A poměrně jednostranná. Naše skupinka se ukázala být víc, než adekvátním soupeřem pro tlupu necvičených banditů. Prosekávali jsme se kupředu velice rychle a bez větších potíží. Brzy bylo po všem. Když jsme v podzemních kobkách dorazili posledního muže dost hloupého na to, aby neutekl, nebo se nevzdal, rozhlédli jsme se kolem. Vojáka Isharionu jsme našli v jednom provizorním vězení ve sklepeních. Mrtvého. Bezmocně jsem zařvala a kopla vší silou do mříží. Přišli jsme pozdě. Náhle jsem za sebou uslyšela hlas. "Něco jsem našel," otočila jsem se a uviděla Denetria, jak jedné z mrtvol vytáhl z kapsy svitek. Rozvinul ho a v rychlosti přelétl. Tiše jsem polkla a potlačila nutkání mu svitek vyrvat z mrtvých rukou. Měla jsem své rozkazy... Denetrius se zasmál a sroloval svitek. "Mají děsnej rukopis." Nato se rozhlédl po ostatních. "Kdo je tu velitel?"
"Já," ozvala jsem se bez váhání. "Jde tu o záležitost armády."
Denetrius kývl a kupodivu mi zprávu bez protestů vydal. I já jsem rozvinula svitek a přečetla. Nato jsem zvedla oči k ostatním. Věděla jsem, že čekají, že jim něco povím, ale... já nemohla. Beze slova jsem svitek schovala do torny a snažila jsem se ignorovat překvapené pohledy. Obrátila jsem se k Rimoyovi. "Rimoyi, myslíš, že bys ty mříže dokázal otevřít? Ten muž si nezaslouží shnít tady."
Rimoy přikývl a postavil se ke zdi naproti mřížím. Pak se rozběhl a vší silou narazil svým obrněným tělem do dveří. Ty se rozletěly dokořán. Oba jsme vstoupili do cely a sklonili se nad tělem. "Zvláštní," pronesl Rimoy. "Nikde žádná krev..."
Kývla jsem na znamení toho, že jsem si toho taky všimla, ale dál jsem to nekomentovala. Já měla svá podezření. "Pomůžu ti s ním ven..."
Společnými silami jsme dostali tělo mrtvého vojáka z pevnosti. Tam jsem se obrátla k ostatním. "Děkuji vám za pomoc. Ishar je vaším dlužníkem. Vedli jste si opravdu skvěle." Nato jsem obhlédla skupinku. Jedinný, kdo přijel na koni byl Denetrius. Vlastně... docela se mi to hodilo. Otočila jsem se k němu. "Denetrie? Mohla bych tě požádat o pomoc s převozem těla?" Denetrius souhlasil.
Rozešli jsme se svými cestami. Já s Denetriem jsme zamířili do Helmova chrámu v Isharu. "Denetrie?" začala jsem.
"Hmm?"
"Myslíš... že bych tě mohla poprosit, aby ses o obsahu té zprávy nerozšiřoval?"
"Jaké zprávy?" usmál se na mě. Překvapeně jsem zamrkala. Něco takového bych zrovna od něj nečekala. Děkovně jsem kývla.
Dorazili jsme do chrámu a společnými silami donesli tělo přímo do středu obřadní síně. Jeden z Helmových kněží se z překvapeným výrazem rozběhl k nám. "Co to u Devíti pekel...? Jak se opovažujete znesvěcovat Helmův...?"
"Tenhle muž zemřel při boji s bandity," rázně jsem utnula jeho řeč. "A já bych byla ráda, kdybyste mu zajistili důstojný pohřeb."
Kněz si mě chvíli měřil pohledem, ale pak kývl. "Dobrá... pošlu sem někoho, aby se o to postaral."
Spokojeně jsem kývla a obrátila se na Denetria. "Ještě jednou díky za pomoc. Vedl sis skvěle."
"Jo, ty taky," usmál se na mě. "Na holku..." s těmi slovy se otočil a odešel. A to jsem si ho začínala oblibovat.
S povzdechem jsem se obrátila zpátky ke knězi. "Mám na vás ještě jeden dotaz... Myslíte, že ty rány mohl způsobit upír?"

...

"Byla bych ráda, kdybyste se tomu muži postaral o uniformu a informoval jeho blízké," dokončila jsem své vyprávění.
Po chvíli ticha Courtland kývl na znamení, že rozumí. "Rozkaz, desátníku."
Spokojeně jsem se usmála a otočila se. "A... desátníku?" Zastavila jsem se uprostřed kroku a otočila se zpět. "Ten zraněný muž od brány to přežil. Ještě není schopen vypovídat, ale je mimo ohrožení života."
"Skvěle," přikývla jsem. "Třeba nám bude schopný říct i něco víc."

Odpovědět
#57
"ztracené dimensionální klíče, blázni v ulicích města, přepadené hlídky...co nám uniká? jaká je souvislost? co kdo plánuje?"
Kapitán Matonoha seděl u svého stolu plně zabraný do velké hromady papírů s hlášeními, výslechy a informacemi k jednotlivým případům.
"měl byste jít spát kapitáne, je dost pozdě, končí mi směna tak nashle..."
odcházejícího vojáka si nevšímal, natož aby mu ještě salutoval...
"tolik práce a tak málo času...v určitých případech a s příslušným rituálem mohou tyto klíče otevírat i portály do jiných sfér...tak proč si je ti cvoci nehlídali lépe? mor na mágy!"
vztekle odhodil varovný dopis od mistra čarodějů Matea a vzal další: "-třináct bláznů zemřelo, deset se podařilo vrátit do blázince, jeden je stále nezvěstný-...kdo je vypustil ven? a proč měl jeden z nich u sebe ten dimensionální klíč? co by tím kdo získal kdyby...POPLACH?!"
Z myšlenek kapitána prudce vytrhl zvon bijící přímo ve věži vedle kasáren. Jen pár vteřin poté se rozrazily dveře kanceláře a skrz ně propadl dovnitř voják, který před chvílí ukončil hlídku..."útočí...na Ishar..." až poté co padl k zemi si kapitán všiml tří šipek v jeho zádech.
Odpovědět



Skok na fórum: