Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Elfí diaspora v Isharu
#1
Mezi příslušníky elfího lidu se dostalo prohlášení

Na jaře, dne 4.Luny, 269. roku mezi čtvrtou a pátou hodinou,
Vás vyzývám abyste se dostavili na setkání našeho lidu. Doba, kteráž našemu národu neprospívá, nás zasáhla hlouběji, než si kdo myslí. Přijďte a podělte se s ostatními o břemeno smutku, přijďte, a pomozte ostatním svého lidu. Přijďte a nabídněte svoji pomoc ostatním. Ať už v oblasti tréninku, předání zkušeností v oblasti magie, nebo jen k vyslechnutí bolesti ostatních. Přijďte, abychom jako celek mohli lépe čelit nástrahám, které se na nás vrhají jedna za druhou. A aby náš lid mohl říci svůj hlas, hlas který bude jednotný a za kterým všichni z nás budou stát. Maya
Odpovědět
#2
Mladá elfka rozdělala oheň, pak vytáhla deník Alatariel. „Vždyť je to tvůj deník!“ „Omyl, teď je to deník našeho lidu!“ zaznělo jí v uších. Zatímco oheň vesele plápolal a divoký psík si pochutnával na kusu masa, otevřela desky zápisníku. Pročetla si zápisek od Alatariel a dvě slzy skanuly po tváři. Chvíli pozorovala hvězdy nad sebou a vzpomínala na svoji rodinu. Pak znovu klesla zrakem ke stránkám deníku, vytáhla ptačí brk, namočila ho do inkoustu a začala pomalu psát.


„Jaro 1. Sarvy, 269 rok, pátá hodina večer podle hvězd.

Sedím a koukám do plápolajícího ohně. Jak dlouho již je to od té doby? Nemůžu zapomenout na matku, která vždy při západu slunce zpívala písně pro oslavu života a Corellona. Otec, který každý den podaroval nějakého elfa, a občas i pocestného, z našeho bohatství.
„Nepotřebujeme peníze, ale když už jich mám dostatek, proč s nimi nepomoci ostatním?“ říkával.

Kde jsou ty časy, kdy příslušníci našeho lidu si zachovávali svoji hrdost. A to i v dobách,
Kdy smrt se vkrádala do našich domů, kdy červený kohout skákal po střechách našich domů ve zvuku válečných rohů. Otče, na jedné straně po nás lidé chtějí, abychom jim pomáhali, na straně druhé nezapomenou každou příležitost, jak elfa ponížit, připomenout mu, že tu je pouze z „milosti“ obyvatel Isharu. Lidé na ulici po elfech plivou, orci je zesměšňují a napadají je a lidé se tomu jen smějí. A náš lid si to nechá líbit. Elf skloní hlavu, skryje slzy, zatne pěsti a jde dál. Marathile, bratře, kde je tobě konec? Zapomněl jsi na svůj slib, že mne naučíš s mečem? Proč dáváš, slib, který nemůžeš splnit? Čekám, že konečně přijdeš, že řekneš: „Tak pojď, má malá selli, procvičím tě s mečem!“ Amme, kolikrát jsi mne nechala bez večeře, protože jsem byla příliš netrpělivá. I nyní mne necháváš čekat a zkoušíš moji trpělivost? Atári! Proč jen jsi mne poslal pryč, zatímco jsi s mým muindor a amme vyrazil pomáhat ostatním?

Ajaar, můj atári! Musím ti popsat to, co se dělo včera. Všude velká sláva. Sněm prý. Nahnali všechny do stanu cirkusu jako stádo ovcí. Lavičky byly již plně obsazené, sem tam místo volné: vedle orka, mezi lidmi, nebo trpaslíky. Dobře si pamatuji tvá slova, co jsi říkával mne a mému muindor Marathil. „Mluvte každý za sebe a váš hlas bude jen hláskem ve větru. Mluvte za sebe, za sourozence, a váš hlas bude dvakrát tak slyšet.“ Ostatní našho lidu, co jsou nyní zde, očividně chtějí, aby jejich hlas byl jedním z mnoha. S velkou ochotou se rozptýlili na příkaz vojáka na lavičky.

Chtěla jsem postát, neboť nebylo místo, aby náš lid byl u sebe. Avšak voják na mne začal neurvale křičet. Kdyby poprosil, možná bych mu vyhověla. Ale to, že můžeme žít, spíše přežívat, v Isharu, nikomu nedává právo křičet takto neurvale na příslušníka našeho lidu, a vyžadovat to touhle formou.
Nechápu, kam se poděla hrdost našeho lidu. Směnili ji za kousek chleba, za kousek masa. Ale budiž. Můj pocit osamělosti vzrostl ještě více, amme. Proč mi nebylo dopřáno zůstat s vámi, s mojí rodinou? Odkdy dcery vznešených rodin opouštějí svůj lid?
A to, že elfové jsou jako jednotlivé pruty, které jsou v Isharu snadno ohýbány a lámány, mne naplňuje zármutkem. Marathile! Oheň zvolna vyhasíná, a začíná svítat. A ty opět nikde. Přiložím poslední polínko, lehnu si na svůj plášť a již jen poslední větu…Órenya nainuva tenn' encenuva le…

Maya Eledhwen.“
Odpovědět
#3
Vytáhla se na písčitou pláž a lehla si do písku. Chvíli ztěžka oddychovala, poté rozbalila svůj balíček, který držela při plavání nad sebou. Oblékla se a zapla si opasek se svým mečem. Poté se vydala hlouběji do lesa.
Čím dále od Isharu, tím silnější bolest jí duněla hlavou. Avšak její touha, naposledy spatřit domov, jí hnala dále. Den minul a už zbývalo málo, a byla by v Eldemaru, když z lesa vyběhla smečka vlků. Zavětřili a pustili se za ní. Rozběhla se potácivě cestě, vlci za ní. Síly jí zvolna opouštěly, nebýt mostu. V okamžiku, kdy klesala k zemi, spatřila známý most. Eldemar! Posledním vypětím se zvedla a přeběhla ho, proběhla mezi prvními stromy. Vytí vlků bylo přerušeno podivnými zvuky. Alespoň už nepronásledovali vyčerpanou elfku.

Prošla pod strážnými místy, nyní tichými. Žádný zpěv ptáčků, na který byla zvyklá. Jen tichá, ponurá atmosféra. Došla ke svatyni.
Marně volala jméno bratra, matky a otce. Odpovědí byl jen tichý šum větví. Vyšplhala se do prvního patra a prošla kolem hnijících zbytků těl. Už nelze rozeznat, komu patří. Krvavé stopy a zaschlé cákance všude okolo. Prošla třetinu města a nikde nikdo. Došla tedy až k farmám. V ohrádce poskakoval kohout, sedla si a chvíli ho pozorovala. Zvíře doskákalo až k ní a...umřelo.


S nachystaným mečem očekávala cokoliv. Lupiče, šílené příslušníky svého rodu, ale jediné, čemu musela čelit, byly tři přerostlé krysy. Zbavila se jich a pokračovala dál. Další slepice, hopsající nedaleko, se svalila mrtvá do trávy. Maya zasunula meč do pochvy, štít přehodila přes záda a vyrazila ke svatyni.
V ní vylezla na malou rampu, rozvinula kožešinu a dopsala poslední stránku svého deníku. Stránky přitom navlhly jejími slzami. Podložila si hlavu štítem a snažila se usnout, ačkoliv dunění, jež se ozývá v hlavě, nepřestává.
Odpovědět
#4
Cesta zpět zabrala téměř dva dny. Vrátila se v době, kdy bylo podivné shromáždění před kasárnami.
„Posílají nás proti jakýmsi fanatikům.“ odpověděl ji na dotaz Horion. Muž, zvaný dříve Galahad, se mezitím hádal s královským vojákem. Nikomu z nich se očividně nechtělo umírat pod zástavou krále, zatímco jeho vojáci postávají před hradem. Vzájemné vyhrožování nebralo konce, nakonec se voják otočil a zmizel uvnitř.
Chvíli poslouchala nadávaní lidí a pak vešla dovnitř. Opět zde byl ten samý, co ji minule s rasistickou narážkou vyhodil. Věnovala jemu a ostatním jízlivý úsměv a ironicky poznamenala, že když přišla nabídnout elfí čepele městu, byla vyhozena s urážkami. Voják okamžitě začal řvát cosi o slušnosti, proto mu neopomněla připomenout, že jak se lidé chovají k jejímu lidu, tak se ona chová k nim. Následovalo několik minut neustálých jízlivých poznámek z obou stran, nakonec se však dostalo i na věci, o kterých přišla jednat.
Na svatyni prohlásil, že co není uvnitř města ho nezajímá, ať si dělají co chtějí. Na elfí družinu zareagoval vzteklým prásknutím do stolu, prý cosi podobného nepovolil skrčkům a elfové nebudou vyjímka. Maya se jen pousmála a poopravila svoji předchozí větu. „To společenství vznikne, a je jen na vás, jak moc bude pomáhat městu a nakolik ho využijete.“
Voják se zatvářil značně vztekle. Zavrtěl se na židli. Dodala, že lidské záležitosti ji nezajímají, takže nepodpoří ani případnou vzpouru, ani krále.
Cosi bručel, chvíli se snažil hádat. Pak ale jen zařval „Moment.“ Za minutu mlčení jen zasípal „Beru na vědomí.“ a okázale ji vyhodil.
Odpovědět
#5
Na vědomost se dává, že vala Maya Eledhwen a macar Súlë Tavaro vykonají dne 31. Tooru v nula hodin v noci obřad, po kterém se stanou svými veru. Každý člen společenství je zván.
Odpovědět
#6
Odloženo o jeden čtyřden na jaro první luny, čtyři hodiny.

(neděle, 16:00)
Odpovědět
#7
Stanovisko Správce světa na několikahodinovou ICQ masáž HaFika & spol.:
Nepřipustím aby elfové zabrali kus země v které jsou hosty.
Je mi jedno kolik kam dáte kůlů a jak je pojmenujete, je jedno jak svou provincii nazvete, ale území patří nadále Isharu.
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#8
(02.02.2009 v 23:08)Whitey napsal(a): Stanovisko Správce světa na několikahodinovou ICQ masáž HaFika & spol.:
Nepřipustím aby elfové zabrali kus země v které jsou hosty.
Je mi jedno kolik kam dáte kůlů a jak je pojmenujete, je jedno jak svou provincii nazvete, ale území patří nadále Isharu.

Viem, že mňa do toho nič nie je, ale prečo to nenecháš na hráčov Whitey ? Je to pod správou Isharu - teda ľudí, veď nech s tým spravia niečo oni nie ? Takto len brániš možno peknému RP. Smile A ak im to je jedno, alebo sa neozývajú, je to ich problém a zas ak by nastala situácia, že by z Isharského Kráľ. ostalo len to mesto, zasiahne GM, ktoré urobí niečo ako križiacku výpravu,.. napríklad..
Aroganciu si musíš zaslúžiť.
Odpovědět
#9
No osobne si myslim, že s ohledem na nucené setrvaní v této lokalite to je celkem obvyklé že si rasy zaberou kus zeme a budou se o ni starat. Pokud se tu prohlasí za prozatimni spravce, meli by mít nějaké povinnosti. At uz je to placení nájemného za tento prostor, starost o danou lokalitu, starost o bezpecnost a dalsi a dalsi moznosti pro rp hrani. Navíc je to prozatimni a pokud se jednou dockame zprovoznění celeho sveta, seberou se jednotlivé rasy a odejdou do svých mest.
Uznávám že dřív než byl vražen jediný kul do zeme, mela být tao záležitost projednána s radou, ale to vše má asi HaFik v planu ne?
Stopař a krotitel
Odpovědět
#10
K vyhlaseni elfiho uzemi zatim vubec nedoslo, kdyz na to whitey reagoval.
Odpovědět
#11
mam sice zakazano reagovat na topiky tohoto typu ale neda me to ...

Kód:
K vyhlaseni elfiho uzemi zatim vubec nedoslo, kdyz na to whitey reagoval.
tak to bych ti doporucoval si prohlidnout obrazky co si sem sam naladoval ... proste si to podelal, minimalne si mel otevrit pusu a s nekym si to zkusit dohodnout. To ze se nekam rozebehnes, zabodnes tam kul a prohlasis "to je moje" obcas nadzvedne vlastnika pozemku. A pozdejsi okecavky ti nepomuzou, zase si jednou rychleji neco udelal nez si o tom premejslel. Tak to priznej a muze se jit dal.


Odpovědět
#12
Jenom se zapichly kuly nic vic.
A ty zapichli i orci, jen na tom screenu nejsou.
[Obrázky: kulry9.jpg]

jo ja jsem zase ten spatnej. Kdyz dva delaji totez, ocividne to totez neni. A pokud jde jen o to slovo eldemarske, tak je to ciste slovickareni za ktery mi zrovna ty Quazime neustale nadavas. Ocividne se nevyplaci psat vubec nic na forum, nebyt to tam napsany, tak se to poresilo v klidu a ve hre. Fajn, do budoucna se podle toho zaridim.
Odpovědět
#13
Tak dost pánové. A tím myslím fakt všechny. Jak vidím, když napíšu na icq Hafikovi a Whiteymu, aby to neřešil. Tak to musím psat polopaticky každemu že?

Tohle neni diskuze o tom, že se něco provedlo či neprovedlo. To, že laskavě Hafik a Whitey nedohodli na icq je jejich věc a situace je takova jaka je. K žadnemu prohlašeni uzemi nedošlo. Až se něco takoveho nahodou uděla, tak to bude situace čistě rp a bude se řešit čistě rp.

A tím rp nemyslím to, že si tu budete odesílat vzkazy typu: "Maya Eledhwen zaslala zprávu" a "královský uřad odpovída" a bla bla bla

Myslím tím ve hře. Tak jak se to má řešit a v čase, kdy to bude aktualní. Ka žadnemu rp takovému zatím nedošlo.

Doufam, že sem to vysvětlil dostatečně.
Odpovědět
#14
22. Toora bude elfi snem spolecentvi.

Maya Earal Vathien odstoupila z vedeni a predala ho docasne Avellionovi. Ten ale ucinil totez a svolava proto jednani.
Odpovědět
#15
Konečně se sešlo několik elfů na sněm. Sotva polovina ze společenství. Už od začátku to poznamenala averze mezi Mayou a Raknaiem. Její záměr požádat o jeho vyloučení se jí už dávno rozležel v hlavě, nemalou měrou za to mohly vzpomínky. Chtěla proto pouze, aby vysvětlil svůj postoj, nerada však přiznává že ustupuje, a proto to zaobalila do toho jak to řekla.
Chtěla mimo jiné najít kompromisní řešení, ale Raknai ji ignoroval a místo toho obracel pozornost na hloupé malichernosti.
Vrcholem bylo, když se začal chlubit svým bojem proti Linsi Sargovi. Vztek v mladé elfce doslova bublal. Kvůli pomoci elfům a staráním se o začínající bojovníky a jiné, nemá téměř čas ani na pravidelné modlení, už vůbec ne na psaní pojednaní o Patronovi. A on se chvástá, jak údajně bojuje proti Linsi.
Přitom když měla důkazy o napojení Linse na některé z města a okolí, každý to ignoroval a přehlížel, kromě pár nejbližších. Tehdy po obléhání města se více otevřela lidem, více času trávila s Horianem a jinými, ale právě toto vedlo k znovuuzavření se.
Nakonec tedy jen po jeho slovech znechuceně prohlásila, že svůj původní návrh nepodá. Do toho ale zasáhl Avellion. Prohlásil, že Maya má pravdu, navrhl řešení schůdné pro všechny, ale Raknai se očividně urazil a odešel. Svému chování nasadil korunu slovy, že Maya je spojenec Linse Sarga. Jen hodiny meditací a v náruči Súleho vedlo k tomu, že její nitro nespaluje nenávist vůči tomuto jménu, nejen kvůli mučení jeho ustoupenci při snaze z ní udělat Linsovu otrokyni, ale také pro smrt mnoha přátel z rukou jeho uctívačů.
Ostatním elfům se styl jednání obou, kdy to částečně přerostlo pouze do hádky, samozřejmě nelíbilo. Ale tyto problémy je potřeba vyjasnit, aby se odstranily.
Potom co Raknai rozzuřeně bouchl dveřmi a Diva odešla, přešla řeč na další závažná témata. Maya už před pár dny navrhla Avellionovi, aby se elfové scházeli pravidelně s tím, že určí vždy oficiální postoj navenek, který ti, co budou za společenství mluvit, budou přednášet-aby zvolený zástupce jednal jménem společenství a ne svým, a tím se všichni vyhnuli obviněním, že zájmy společenství někdo zaměňuje za své.
Avellion proto ostatním přednesl témata k ujasnění. Týkalo se to Linse Sarga, přítomní ani nevěděli o koho jde! Tak jim to bylo objasněno, a upřesněno i na základě jejich dotazů. Pak Avellion začal mluvit o bratrstvu, Ilfirinovi...po několika minutách zjistil, že kromě Elendila ostatní jen předstírají pozornost. Chvíli na ně ještě mluvil v doufání, že se vyjádří, ale ticho. Jak se může vůbec něco řešit, když o to nikdo nemá zájem. Pouze vzájemná domluva může předejít dalším sporům jako Raknai versus Maya. Ale to by prvně ostatní museli chtít komunikovat.

Prázdnost společenství. Jak jinak to nazvat. Když Maya odešla se slovy, že jakkákoliv činnost je marná a bez užitku, a je pouze ztrátou času, všimla si Avellionova výrazu tváře. Bojoval sám se sebou, není lehké přiznat, že něco čemu věnoval šest let je jen ztraceným časem investovaným do bláhové ideje.

(gratuluji, podarilo se vam znechutit avelliona tak, ze nema prilis chuti v cemkoliv pokracovat)
Odpovědět
#16
Byla hluboká půlnoc když se kolem několika elfů kteří nemohli spát protáhly dvě postavy ve zbrojích. Jeden elfí dřevorubec jim nejdříve nevěnoval pozornost, ale pak si uvědomil, že mluví podobně jako jeho lid. Zároveň jejich jazyk zněl cize a hrubě. Přikrčil se tedy za strom a pozoroval co se bude dít dál. Ta neznámá žena chytla veverku, co si přihopsala pro oříšek, a chladnokrevně ji podřízla. Pak zvířeti vyřízla cosi z těla a na kámen před srubem tím nakreslila obrazec. Pak obešli srub a další zvíře potkalo podobný osud a opět nakreslila obrazec, tentokrát na stěnu. Poté cosi zakřičeli svým jazykem a rychle zmizeli v lese.
Když přišel ke kameni, aby se podíval o co vlastně jde, našel tam obrysy pavouka nakreslené krví a veverčí srdce leželo o kus dál.
Odpovědět
#17
Tak sem se seznámil s ale zatraceně naštvanym prasetem. O tom, jak moc napruzenej tenhle čuník je, vypovídá hlavně fakt, že sem ho viděl přežvykovat chlápkovo nádobíčko a přísahal bych, že se při tom i pochechtával. Ale abych začal od začátku, ne?

Vozka na jarmarku mi tudlec řekl, že se posádka v Kareldu troche nudí, a tak na rychlo dala dohromady soutěž v chytání prasat. No v tom já jsem, jako v mnoha jiných věcech, samozřejmě přeborník, takže sem hnedle skočil na kozlík, vysypal pár drobásků z boty a nechal se po pansku dopravit až do onoho hrabství. Tam už trůnil Ireth, jako vždycky v polospánku, a pozdějc se připojila i ženština, na kterou volaj Hinata. Tak v týhle sestavě jsme skočili rovnýma nohama do soutěže. Ireth je střevo, takže o nějaký konkurenci z jeho strany nemůže bejt řeč, ale ta diva byla celkem mrštná. Její problém, že neumí čuňase správně chytnout. No, nebudu to protahovat, suveréně jsem zvítězil, dostal nějakej ten stříbrňák od cesty a hlavně, to je to hlavní, toho vzteklouna. Řekl bych, že se ho majitel chtěl prostě zbavit, protože žádnej normální člověk by si tohle v chlívku nepodržel. Ale panečku, že je to bytelně stavěnej divočák. Chlapi ho překřtili na Zuřivýho pašíka, protože při honu roztrhal jednoho loveckýho psa na tak malý kousky, že supy pak nemuseli an žvejkat. Ze začátku sem se před nim měl trochu na pozor, ale pak jsem ho nakrmil zbojníkem, a tak sme se nakonec celkem dobře spřátelili. Pravda, zrovna nevoní, ale Súle svýho času smrděl hůř. Jen nevim, kam s nim. Asi ho nechám v předsíni.
Odpovědět



Pravděpodobně související témata ...
Téma: Autor Odpovědi: Shlédnutí: Poslední příspěvek
  Setkání elfí diaspory z isharu HaFiK 30 12 666 10.10.2008 v 07:33
Poslední příspěvek: Celebrimborion

Skok na fórum: