[RP] Helmité

[Robert z Marky]

Uteklo již mnoho vody od chvíle, kdy v Helmově chrámu naposled zazněl hlas kazatele, avšak dnešního večera se tomu tak skutečně stalo.

Již první pohled na tohoto téměř šest a půl stopy vysokého muže dává znát, že jeho síly jsou téměř za zenitem. Na širokých zádech a dříve jistě mohutných ramenou spočívá okem nepostřehnutelná tíha, kladená na ně nelítostně ubíhajícími léty; barva obsidiánu, původně vládnoucí pěstěnému vousu, již dávno ustoupila dravým vlnám šedi, které nyní samy bojují o přežití se zatím nepočetnými, leč jasně patrnými stříbrnými prameny. Ostrou, jako by do kamene vytesanou tvář hyzdí pletence vrásek i jizev, jejichž hegemonii narušují jen dva páry zelenošedých očí, úzké rty a přísné obočí. Ač se kolem jeho postavy vždy nese nezaměnitelná aura stáří a únavy, v okamžení se rozplyne, jakmile promluví, neboť jeho hlas - ač nakřáplý a chraplavý, pročesává okolí neotřesitelnou silou bouře a zemských živlů.

Předstoupil před několik málo těch, jimž se podařilo z nabytého večera ukrojit trochu času, který by věnovali víře, vztáhl ruce k obloze a začal řeč:

"Slyšte mě zde, před životodárným křížem, skrz něj proudí moc Bdělého strážce do našeho světa!

Svolal jsem vás sem, své bratry a sestry ve víře, Helmovy stoupence i nahodilé zvědavce, ne abych vás nabádal k bohabojnosti a strachem, pohrůžkami a moralizováním vás ponoukal k darům církvi, ale proto, abych promluvil o nešvarech, které trápí každého z nás. Ať už tesaře či dobrodruha, strážného, nebo třeba bohatého obchodníka.

Bylo by toho mnoho, co by zasloužilo mou pozornost. Napadá mě toho přehršel a vás jistě také. Mohli bychom hovořit o Cyproně, znovudobyté pod záštitou svaté války, která nyní postrádá byť jen tu nejmenší kapli, kostel či chrám. Víra se z tamních míst však vytratila se zmizením toho, kdož jí tam prve zanesl, a po němž, pokud vím, ani nikdo nepátral.

Ale netřeba chodit tak daleko. Stejně tak bych mohl zanaříkat nad samotnou správou Helmova města, poslední výspy jeho víry.

Kde je starosta, ten, kdož z rukou samotného krále obdržel moc spravovat jeho sídelní město? Kde jsou jeho starostlivá slova k místním občanům? Kde jsou jeho lidé, aby opravili, co je třeba, danili tam, kde přebývá, soudili, kde se děje nespravedlnost? Kde je velitel armády, aby zajistil ochranu Helmovým ovečkám nejen mezi zdmi tohoto města, ale i v jeho okolí? Kde je, aby cvičil brance, kteří by zaplnili mezery po těch z nás, jejichž těla pomalu opouští síly?


Takto bych vskutku mohl pokračovat do nekonečna, avšak toto kázání není jen o mě. Ty, příteli," pohlédl na muže širší postavy, oděného do modrofialové róby, "co ty považuješ za problém, hodný pozornosti?"

Dotázaný chvíli sbíral odvahu, nakonec však promluvil: "Proč armáda nechrání prostý lid? Modlím se každou noc k Helmovi, ale ten mi nenaslouchá. Proč se k městu stále blíží více goblinů a ohrožují mě na cestách, proč s tím Isharská armáda nic nedělá? Nevím, kdo by mi mohl na tyto otázky odpovědět, protože jim ani nikdo nenaslouchá. Nevím, co mám dělat, jsem prostý obchodník s moukou, zrním a pšenicí. Mám snad pozvednout meč?"

Kazatel potřásl hlavou a rozhorleně mu odpověděl: "Dobře hovoříš a dobře se ptáš.. Nenech se však zmást skutečností, že ti Helm nedává najevou svou vůli. Ač ti možná neodpovídá, vždy naslouchá."

Řečník se na moment odmlčel a věnoval svému obecenstvu dlouhý pohled, načež spočinul zrakem na muži přímo v jeho středu. "A co ty, příteli, o čem ty myslíš, že bychom mohli hovořit?"

"Také si myslím, že o nebezpečí poblíž měst." odvětil okamžitě dotázaný, "Nejednou musím bojovat, abych si zachránil krk. Ani kácet v lese stromy nemohu, aniž by na mě zaútočila nějaká krvelačná potvora."

Věrozvěst i tentokráte projevil účast. "Zdá se tedy, že mnozí z nás jsou sužováni touž věcí. Pakliže je tedy toto problém, jenž je pro vás nejpalčivější, pak vám radím, abyste obrátili svůj zrak k radnici a dali se slyšet. Povězte těm, kdo mají stát nad vámi, aby opustili své rozmařilé životy plné nic nedělání a uchopili otěže tohoto města do svých rukou.

Já si však jako hlavní téma tohoto kázání zvolil problém větší a dalekosáhlejší. Mnozí z vás ještě pamatují časy, kdy udeřila Pohroma. Velcí muži jako Galahad a Horian Voren, kteří stáli tváří v tvář přisluhovačům Bolesti, kultistům a jménu Linse-Sargy. Vybavujete si hrůzu těch časů, tu bolest, nářek a utrpení. Všudypřítomnou smrt. K vám, občané Isharionu, se obracím a vás se také ptám, kdy jste složili zbraně?

Jistě, Bolest již není na našem prahu; nehrozí nám bezprostředním nebezpečím a násilnou smrtí, ale občas vystrčí své drápky a dá nám znát, že je stále tu.. a chce naši smrt. A my, kdož bychom měli být bdělí, jakožto samotný náš bůh a ochránce je ztělesněním bdělosti, neděláme nic. Pohleďte na trpaslíky na východě, kterak se činí.. Právě ti a pouze ti by zasloužili nazývat se Bdělými strážci, ač vyznávají Moradina.

Vyzývám vás tedy, stejně malý před bohem jako vy, neuhýbejte zrakem před skutečností. Vytáhněte proti Bolesti se jménem Helma na rtech. Spojte se s trpaslíky, bíjícími se v Goren-zaru s Bolestí. Spojte se s elfy, mířícími k Eldemaru. Bojujte na severu, v Kitonu, nebo v zasněženém kraji. Ale při Helmovi.. nespěte!

Jsou mezi námi tací, kteří ví, jak Bolest porazit, či to snad tuší. Mezi nimi je první Gerg, jehož dílo snad jako jediného se daří. Vyhledejte jej tedy, nabídněte mu svou sílu, svůj důvtip a své čepele. Jděte, nyní či později, a buďte s bohem."

Tak tedy kazatel ukončil svou řeč a sestoupil z pódia, odpovídaje při chůzi tu na jeden, tu na druhý dotaz. Nato z řady vykročil muž, sám oděný barvách Bdícího, a důrazně vyslovil jedinou otázku: "Kdo jsi? Kážeš v Helmově chrámu, ale Helmita nejsi." Stařec se nad tou světskou otázkou jen skrytě pousmál a potichu pravil: "Ponížený služebník Helma pro jednoho, Poustevník z Marky pro druhého. Myslím, že na tom nezáleží. Království mě zná pod jménem Robert z Marky, zlíbí-li se ti."

Nenechal již smělce dále se ptát, rozžehnal se těmi, kdož setrvali až dokonce, a zamířil ven z chrámu.

[Robert z Marky]

Moji bratři ve víře!

Jak mnozí z vás už vědí, dnes bych k vám rád promluvil o záležitostech paměti. Snad se sami sebe ptáte, proč ve svatostánku Bdícího boha hovořit o nečem tak světském? Proč raději nemluvit o problematice víry, předčítat ze starých textů a prosit za ochranu svých bližních i sebe sama? Já však nechám tyto záležitosti povolanějším. Jsem prostý muž, ne lepší ani horší než kdokoli z vás, a nehodí se, abych před vámi stanul jako vykladač víry. Jak minule, tak i dnes promluvím na téma nevyžadující mysli teologa, ale pozornosti obyčejného člověka.

Jsi zapomnětlivý, Ishare! S úctou a bázní vzpomínáš na ty, kdo v dávných dobách byli zváni velkými, ať v činech, či ve víře, avšak jen málo dbáš na ty, jejichž nemenší skutky ještě pamatují tvoji občané. Vzýváš jména dávných hrdinů a králů, leč nenacházíš slova uznání pro ty, kterýchžto činy vskutku rekovní stály mezi tebou a tvým zničením v posledních dekádách. A věz, že jejich konání bylo vždy nanejvíš libé Helmovu oku, neboť každý, kdo vydá svůj život v šanc v boji za Řád, koná jeho dílo, ať už s jeho jménem na rtech, nebo s ústy pevně semknutými.

A proto se tě ptám, Ishare, kdy naposledy jsi vzdal úctu Tibauldovi, jenž stál v dobách nejteměnších na stráži, aby udržel mír v tvých ulicích? Kdy naposledy jsi pozvedl svou číši na zdraví Galahadovi s Horianem, prvním mezi těmi, kdož cedili krev v bojích za tvé bytí a nebytí po událostech Pohromy? Kdy jsi vyhlásil slavnosti na počest skupiny odvážných, jež pokořila přisluhovače Bolesti, démona z nejmocnějších, a ulevila tak od jeho zhoubného vlivu tvým dřívějším državám?

A ptám se tebe, Cyprono, kdy jsi naposledy nechala zpívat příběhy o Irethovi, který jediným útokem uchvátil pevnost u vodopádů z moci tvých nepřátel? Kdy jsi naposledy nechala vyvěsit černé vlajky za Kristiána a další z padlých, kteří vypustili duši v tvém jménu?
Ptám se tě, lide Helmův, kdy jsi zapomněl na své zachránce a hrdiny?


Paměť nás však neklame jen ve věcech dobrých a Helmů milých. Dnes a denně vídáme odsouzené vrahy, zloděje a odpadlíky, jak svobodně kráčí po půdě království Isharionu a dostává se jim stejného zacházení, jako zákona dbalých občanů. Zapoměli jsme na jejich bohu se příčící zločiny a zaslepeně čekáme, kdy nám při nejbližší příležitosti vrazí dýku do zad, jako již mnohokrát předtím.

Případ nejpalčivější nechávám nakonec, neboť jde o věc nejvíce zavrženíhodnou a Helmu nejodpornější. Vyznavači Jednookého boha, odporní pohané z orčí pevnosti. Jak můžeš dopustit Isharione, že to odporné plémě sídlí na tvé půdě? Jak jsi mohl zapomenout, kolikrát pozvedli zbraně proti tobě a tvým záměrům? Kolikrát plivli na tvé jméno a spolčili se s tvými nepřáteli? Což jsi už zapomnělo, ty svaté království, jak se ta odporná stvoření spřáhla s bytostmi ještě nižšími, než jsou sami, a kuli vůči tobě pikle s krvelačnými drowy?

Jsi snad slepý, Isharione, že necháváš ty bytosti, které se tolikrát v minulosti snažily narušit Helmův Řád, žít bez trestu tak blízko svému srdci? Pověž mi, Isharione, kolik lidí ještě musí zemřít, než ta odporná pevnost plná nelidských zrůd shoří v plameni? Kolik dětí musí příjít o otce, kolik rodin o své světské statky, než konečně řekneš „DOST“?

Apeluji na vás, bratři a sestry.. žádám vás a prosím.. nezapomínejte tak snadno.


Kázání Roberta z Marky přepsal a založil bratr Nelek

[Stig]

Církev Helmova dává na vědomost, že novým veleknězem se 24.Toru 320.roku stal Grotan Cavilius. Nechť je věrným služebníkem Řádu a nechť Bdící provází jeho kroky.

[Robert z Marky]

Bratr Hobart, toho času věrně sloužící Helmovým záměrům v Cyproně, vlastní rukou Grotanu Caviliovi, veleknězi řádu

Vážený bratře,

cítím se povinován spravit tě o událostech, které se odehrály dnešního rána ve východní části Cyprony. Jistě jsi byl seznámen se skutečností, že bratr Robert, poustevník a kazatel z Marky, stanovil si za cíl promluvit ke zdejšímu lidu v záležitostech víry. Jeho řeč, třeba vášnivá a naléhavá, ale jistě ne pobuřující, byla však velmi důrazně a násilnicky přerušena jednou z vysoce postavených žen v Semper Fidelis, Eržikou Nitkovou, kterážto na hovořícího věrozvěsta prve slovně a poté i fyzicky zaútočila.

Poděkujme Helmovi, že se starý muž ovládl a ponechal tento plivanec z nejvyšších míst do tváře řádu bez veřejné a důrazné odezvy, která by jistě vyústila v krvavé nepokoje. Nejspíše soudil, stejně jako já, že bude právě na tobě vyvodit z podobného chování patřičné závěry.

Dodejme jen, že všemu přihlížela vévodkyně Valerie, paní a svrchovaná vládkyně Cyprony, jejíž vlažné pokusy o uklidnění situace byly spíše politickým tanečkem, jehož jediným cílem bylo zachovat si přízeň obou stran.

Jistě dobře víš, že já i moji bratři nezištně a s požehnáním řádu sloužíme v Cyproně již mnoho let. Napravujeme rány na těle, vracíme sílu duším a stojíme pevně tam, kde malověrní ustupují. Tento násilný akt, příčící se jak zákonům cypronským (vždyť bratr Robert zaplatil mnoho mincí za možnost pronajmout si onen plácek), tak právu církevnímu, a konečně i morálce jako takové, nás zanechal v obavách o pozici řádu v tomto městě.

Žádáme tě a prosíme, abys vzal události do svých rukou. Neradi bychom viděli město, prve dobyté s Helmovým jménem na rtech, jak díky jedné bezbožnici odvrhuje víru. Připojuji útržky z kázání bratra Roberta, abys sám mohl posoudit, jak se věci mají.

Bratr Hobart


Kázání Roberta z Marky; 27. Toru:

Buďte zdrávi, bratři a sestry. Jsem rád, že ač dnes nemluvím v samotném centru Helmovy moci, rozhodli jste se navštívit mé kázání. Dnes bych rád začal útržkem z textu, jenž má mnoho společného s místem, kde se dnes nacházíme.

Protož pokornou prosbou vás nabádám, ne já, ale Helm, rozhlašujte to všude, jakožto hlasatelé jeho, a nabádejte všech, kteréhokoli stavu, rytířův i pěších, bohatých i chudých, aby včas hleděli přispěti bratrům k vypuzení toho plemene mrzkého z krajin východních. Přítomným ohlašuji, nepřítomným vzkazuji, Helm tak velí.

Poznal někdo z vás tato slova?

Nová historie tohoto města, kterou jste psali vy, vaši přátelé, příbuzní a spolubojovníci, je protkána Helmovým jménem. Naši bratři a sestry ve víře nasadili stejně jako mnozí další své životy v šanc, aby vyrvali toto kdysi slavné a mocné město z rukou těch, kdož jej prve uchvátili. Malověrní jistě namítnou, že i bez oněch pravověrných by válečný podnik dospěl ke zdárnému konci. Snad. Hradeb jistě mohlo být dobyto bez jejich světského přičinění, ne však bez milostivé vůle samotného Helma.

Leč ne jen ve věcech válečných napomohli Bdícího věrní na tomto území. Vzpoměňme na Hobarta, prvního mezi zdejšími duchovními, jehož pevná víra skoncovala s řáděním nemrtvých na zdejším hřbitově. Skrze sílu samotného Helma sejmul kletbu z půdy, kde spočívají mrtví, a přinesl mír jejich věčným snům. A není jediný z řad naší církve, kdo stráží bezpečí zdejších obyvatel. Nevídáte snad onoho z mých bratrů den co den strážit východní bránu?

Jsme zde, Helmovi věřící. Součást Cyprony od prvního úderu zbraní, jímiž rozhořela válka, po poslední údery beranidla, které před lety rozrazilo západní bránu. Tato zem vsákla naši krev. Proč tedy ve zdejších zdech neslyším náš hlas? Ptám se vás, bratři a sestry, kterak zdejší poměry dospěly k situaci, kdy se Helmovi věrní musí scházet na holém prostranství?

...

Jsem prostý muž a majetku nemám, přesto jsem ochoten veškerých sil, kterých mi zbývá, vložit do díla, jež by napomohlo vztyčit na tomto území dům, který by z vůle jeho obyvatel patřil Bdícímu a jeho zástupům.

...

Než skončím svou řeč, požádávám vás ještě o jednu službu, která snad nebude proti vaši vůli, a místo apelování na vaše cítění nabídnu vám jako odměnu stříbro, kterého si zjevně ceníte. Dobrá mince tedy připadne tomu, kdo mi bude ochoten a schopen přinést jakoukoli informaci, osvětlující poslední dny a hodiny života Kristiána Akkonského, pohřešovaného člena našeho řádu. Nejste-li ochotni vyhovět Helmově záležitosti, snažně vás tedy prosím, abyste nabídli své síly ve věci muže, jenž toto měst vybudoval.

[progamer]

Dnes měl Tobiáš Theodor Lipenský již třetí kázání, dovoluji si o souhrn jeho obsahu.

Jako vždy začal kázání uvítáním všech příchozích a potom hned následovala modlitba.

Nejprve se zeptal všech přítomných jestli nemají nějaké informace o kázání Roberta z Marky, avšak nikdo nejspíše nic o něm nevěděl.

Po té přišel k tématu, které si zvolil, tímto tématem byla vděčnost.

Zmínil, že nevděčnými jsou velice často jiné rasy, které se často chovají arogantně a hrubě a to často přímo ve vztahu k Helmovi. Nezapomněl však zmínit za co by měli být vděčni. Především o azyl, kterému se jim dostalo jen díky tomu, že Helm, jako jediný z bohů dostál svého patronátu a pohroma se tak Isharionu téměř vyhnula, což nejen že dokazuje to, že je nejsilnějším ze všech bohů, ale i solidární k ostatním rasám, které tak našli útočiště na Území Isharionu. Přesto však někteří prokazují neúctu a respekt k Helmovi a nepociťují žádný vděk! Ba vůbec nedbají pravidel a zvyklostí a chovají se jak drzí hosti, jimiž na území Isharionu skutečně jen jsou. V závěru nabádal ať všichni projevují více úcty a vděčnosti k Helmu a stejně tak více úcty a tolerance k sobě samým, poté kázání opět ukončil modlitbou.

[Rygos]

„Děkuji bratře Neleku.“
Pronesl holohlavý muž s prošedivělým pěstěným plnovousem a pomalým krokem zamířil ven z chrámu. Prohlédl si svitek který právě obdržel a při zjištění od koho pochází si povzdechl.
Pohroužen do svých myšlenek vstoupil do zasedací místnosti, mlčky s nepřítomným výrazem ji prošel a po schodech vystoupal do řádových ubikací. Aniž by se nadál seděl u svého psacího stolu a díval se na svitek před sebou.
Pomalu jej rozbalil a dal se do čtení.
Po nějaké chvíli svitek odložil a s chmurným výrazem na tváři se opřel zády do opěradla židle.
Jako by bylo těch problémů málo. . . .
Pomyslel si, vytáhl ze šuplíku prázdný svitek a brk s inkoustem.

Bratře Hobarte, přijmi mé pozdravy z Isharského chrámu.
Povinnosti komtura Isharského mi zabránili v osobní návštěvě Cyprony a vyslechnutí si slov bratra Roberta. Děkuji ti za informace o dění v Cyproně. Nicméně jsem byl varován o možných nepokojích v důsledku kázání v Cyproně, své obavy a varování jsem přetlumočil bratru Robertovi. Přesto, že jsem si depeši z Cyprony vyložil ne zcela správně, bratra Roberta jsem varoval o možných nepokojích a negativních ohlasech na jeho kázání.
Politický taneček vévodkyně Cypronské, jak píšeš, ze své pozice komtura chápu a ve vedoucích pozicích je třeba jednat uvážlivě a přímost a zbrklost není vždy to správné jednání.
Dnes jsem hovořil s panem Horianem z Cyprony, který mi sdělil, že oné napadení o kterém píšeš jako o fyzickém, byla prý facka. Pokud je tomu opravdu tak, rmoutí mě, že Helmův kněz nazval políček od ženy fyzickým napadením, protože bratr Robert měl mí na paměti pátou větu Helmova kodexu „Očekávej útok a buď připravený.“ proto nelze brát políček od ženy jako fyzický útok, ale spíš důvod k zamyšlení se nad vlastní připraveností a bdělostí.
Opět nevím co je na tom pravdy, ale pan Horian mi sdělil, že jsi vystoupil s burcující výzvou k výstavbě Cyprony, která snad prý vyzněla až jako výhrůžka či výtka. Takových slov se nehodí pro Helmova kněze, pokud nejedná jménem správce města, v této situaci s pověřením Vévodkyně Cypronské. Tvé služby v Cyproně si vážím a máš mou plnou podporu, ale do věcí správy města zasahovat nesmíme bratře. Tobě, který nastoupil službu Helmovi coby léčitel, nepřísluší burcovat lid k výstavbě města ve kterém není naše Víra zastoupena ani chrámem ani dohodou s Cypronskou vévodkyní. Adresuj prosím své pochybnosti a návrhy k mým rukám a já se pokusím je prosadit dále. Stejně tak pokud bys potřeboval čehokoli ke své práci a službě Helmovi.
S bratrem Robertem pohovořím o Cypronském kázání, ale nespadá pod mou kompetenci, neb dosud neopustil poustevnickou cestu a nevstoupil do řad bratří a sester Isharkého chrámu, proto mu nemohu nic nařizovat, dokud nepřekročí meze hraničící s Helmovým učením.
Hned jak mé povinnosti v Isharu dovolí, chystám se vypravit do Cyprony a projednat tento incident a probrat nějaké další body ohledně našeho Řádu s vévodkyní.

S pozdravy a úctou ke tvé službě Komtur Isharský Grotan Cavilius

Odložil brk, ještě si přečetl napsané, poté sroloval svitek a opatřil je Komturskou pečetí.
O chvilku později zapečetěný svitek předal sestře Frederice s instrukcemi, aby byl doručen do Cyprony k rukám bratra Hobarta.