Pincerna di Folgore

[HaF]

Smotal svitek a zahodil ho. Promnul si prsty spánky. „Už toho mám plné zuby,“ zabručel sám pro sebe. Zamžoural do svitu svíčky. „To jméno, je povědomé, možná to je on. Ne...to musí být on,“ zašeptal do ticha klášterní cely a zvedl se ze židle. Několikrát zamyšleně přešel po místnosti. Znamenalo by to, že by jeho přítel byl tak blízko. A on o tom nevěděl. Jakže to ten ožrala v hospodě říkal. „Lothar, velitel armády,“ Gideonne se chytil za hlavu a zaúpěl. „Musím se víc starat o dění kolem,“ prohlásil rozhodnutě a začal balit.
Opat nebude nadšený. Ale už má dost života za zdmi chrámu. Povzdechl si nad tradicí rodiny. Aby se nemusel dělit majetek rodu, nejmladší syn byl posílán do Helmovy církve.

Prošel ulicemi a neměl moc štěstí. Lothara už nikdo dlouho neviděl. „Snad se z toho co mu udělali nedal na chlast, nebo ho ta banda šmejdů nezamordovala,“ přemýšlel, „a jestli ano tak doufám že to není ten Lothar co hledám.“
Vzpomínky to byly už mlhavé, tvář by nepoznal. Naposled jim bylo kolik, osm deset let? Je to tak dávno, ani si to nepamatuje. Chodili šmírovat holky koupající se v potoce, a kradli ze zásob otců džbánky s pivem. „Pan Lothar préj nepije,“ ušklíbl se nad slovy pár lidí co mu byli ochotni něco sdělit. „To by mě zajímalo, co ho trefilo do hlavy. No pořád mi visí ten jeden džbánek co mi měl donést.“

[HaF]

Tak už je to všechno dohodnuto. Jenom ten Lothar mi šoupl vše na moje záda: nábor a podobně. Snad to bude stát za to. Mluvil jsem s Artenem, vojákem Isharionu. Nespokojený, nedostal plat, a je naštvanej na celý město. Tak jsem mu nabídl místo v družině...řek že nechce peníze. Jen dodávky koní a místo k ubytování. Je to celkem frajer, na penězích nezáleží, mi řek. Potřebujem víc takových. Pak je tu Mrkev. Ten patří pod Lothara už dávno. Harren Brog. Stopař a lovčí. Ja si myslím, že by měl bejt i zbrojnoš. Najal jsem i Gunara. Moc toho nenamluví a když, tak je drzej a neslušnej i na Lothara. Asi mu dám přídomek Gunar Bručoun. Ale jinak to bude skvělý zbrojnoš. Kde postrádá na výmluvnosti, o to odhodlaněji bojuje. Pak ještě rekrut Macek. Arten tvrdí, že se ho snažil podvést, ale prý šlo jen o nedorozumění. Poslal jsem ho za Artenem aby to vyjasnili. A nechám ho pod Artenem, ať mu valchuje záda pořádně. Pak Lothar získal nějakého mága, Ragiowan.

Mno, sotva to dám dokupy, už jdou mlátit golemy a beze mne, bastardi. O vše jsem přišel. Vyčistili celý lom. Ale golemové se objevili znova, jen tři. Rozbili jsme je znovu. Pak nastaly obsáhlé debaty o tom co to způsobuje. Ten čaroděj mlel pořád něco o černé magii, nebo o magii co měla bránit k přístupu k lomu. No, po pravdě, moc tomu nevěřím. Okolo kusy mrtvých těl, a jednoh bylo zabaleno do bandáží a staré desítky letky. Můj názor je, že ať už tam kopal kdokoliv, vykopal nějaké hroby a porušil je. Tím se porušily sféry, prolnuly se a kámen obživl. To by vysvětlilo i proč se neustále tvoří noví.

Ať tak či onak, trval jsem na pohřbu. Pohřbili jsme těla. Staré do jednoho hrobu, zbytky nedávné do jednoho většího. Vyprovodil jsem je na cestě jménem Helma, aby došli k pokoji. Nejméně už nevstanou jako nemrtví. Třeba se to v lomu uklidní. Ale byla to naše povinnost.
Nyní už jen sháním kováře, za truhláře jsme domluvil Corsah. Celkem pohledná elfka..s..hm vyhraněnějším stylem oblékání.

[HaF]

Proč se vše musí nacpat do jednoho dvou dnů. Ale popořadě: nějaký Rimoy, udělal na mne dojem, si vzal čas na rozmyšlenou ohledně služby Lotharovy.
Později, při rutinní hlídce jsme narazili na prchající troly. Jednoho jsem ošetřil, a mlel cosi o lidech šířících bolest. Později jsme na ty parchanty narazili, tak jsme je po delší bitce pobili, jejich sektář pořád něco mlel, ale je lepší když tyhle bastardy nenecháme domluvit. Beztak se jen vysmíval.

Všude dole na východ byla mrtvá těla trolů. Při návratu se Harren oddělil a já s tím mladým narazili na divnej šutr uprotstřed křižovatky. Ťukli jsme do něj a byli jsme dole. To byla pořádná pecka. Nakonec jsme tu věc rozmlátili krumpáčama, bolest pak vymizela. Harren reportoval, že podobnej nesmysl našel taky. Asi jeden z těch fracků prošel a instaloval to.

Nahlásil jsem to Tibauldovi, koukal přitom na mě jak na kreténa. Prej "a co já s tím". Už nevím kam bych to měl hlasit? Dal jsem mu i róbu co nosila ta horda přicmrndávačů.

Nakonec jsem sebral chlapy a vyrazil do lomu. Tam nejdřív klid, pak se hlína začala srocovat, odlamovaly se šutry od skály a všecko to na nás utočilo. Nejdřív to bylo v pohodě, ale bylo jich víc a víc. Museli jsme ustoupit, ale Tibauld je jako kus dřeva. Znovu a znovu dává jednu hroudu dolů aby zas vstala. Ještě těd, když to píši, mě bolí to zlomené žebro. Mě to chytlo, zvedlo a hodilo na skálu.

Mno snažili jsme se přijít na to co s tím, proved jsem i obřad a požádal Helma o pomoc, nevím jestli to k něčemu bylo. Když jsme se vrátili posíleni o lothara, vypukla bitka. Najednou napadaly kameny okolo nás a my nemohly ven! A navíc chyběl ten zpropadenej lovčí Brog!! Bojovali jsme sice dlouho, ale už jen o vlastní životy, nakonec nás bastardi dostali, jednoho po druhém, zvláště když ty svině házely šutry shora přímo do boje.

No, nakonec koukám, dvé kamenné hroudy byly dole. Možná se mi to už zdálo, ale z jedné odpadl diamant. Nevím jaký to má význam. Ale nic novýho nevyskkočilo. Lothar pak chodil a píchal prstem do hlíny, a tvářil se strašně zamyšleně. Já toho už měl plný zuby, naštěstí mi mimochodem žádnej nechybí, a tak jsem vyrazil dom. Jaký efekt měla ta bitka neuším, ale nechci tím projít znovu.

A jo, Lotharovi se vrátila sestra. Naše družina se tak rozšířila o jeden klenot.