Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
[RP] Temnota uvnitř
#1
Stál a pozoroval oltář z černého kamene, s podivnými runami, ozdobami v podobe lebek. Na krátký okamžik se ve tváři muže objevilo zoufalství nad tím, co udělal. Jak to udělal. Proč to udělal. A jak snadno se nechal podvést. Žena se zasmála. "Přísahal jsi," zavrněla spokojoně.

"Dej ruku na oltář," pokynula muži a ukázala na oltář. Uvnitř něj se cosi zlomilo. Zrak se zalil vztekem a odhodláním. Zřejmě si uvědomil své selhání.
"Dej ruku na oltář!" zopakovala klidně.
"Ne!" zasyčel a o krok poodstoupil.
Pokrčila rameny, vztáhla ruce a cosi zamumlala. Mladý muž se chytil za hlavu a zasténal bolest.
"Dej ruku na oltář!" opakuje klidně.
"Ne!" křikl. Situace se opakovala, ale tentokrát klesl bolestí do kolen.
"Dej ruku na oltář a už nic neucítíš!" prohlásila.
"Ne!" odhodlaně zopakoval. Vykřikl bolestí a klesl k zemi. Přistoupila k němu. Sklonila se. "Když už...ne pro nic jiného, tak...udělej to pro mne," zašeptala.
Skoro v mdlobách, přesto zasténal své ne. Tak jak ji předtím řekl, chtěl nést následky svých činů.
Překročila ho. Zvedla z oltáře misku s podivnou tekutinou. "Myslela jsem, že to bude jednoduší. Tím hůř pro tebe," a v hlase byla stopa pohrdání. Nabízela mu hodně, a on odmítl. Sklonila se k němu, chytla ho za vlasy, zaklonila jeho hlavu a nalila mu tekutinu do úst. Ujistila se, že polkl a pak ho nechala bezvládně klesnout k zemi.

Když o chvíli později vzhlédl, vzdor byl pryč. Jeho pohled...byl jako pohled oddaného psíka.
Odpovědět
#2
"Jdeš právě včas, máme práci!" kývla směrem k městu a vydali se tam spolu.
"Tady...toto místo je nejlepší. Pomodlíš se tak, jak jsem tě to učila," poznamenala. "Ti se ještě budou divit! Ještě tě to bude zatím bolet."

Muž jen přikývl a počkal na pokyn. A pak splnil přání své paní.
Odpovědět



Skok na fórum: