[RP] Deník Divokého Pírka
#1

*Vítr fouká, Vločky padají, Vody zamrzají... a ve světě začala psát jistá bytost*


Ahoj denníčku,
dlouho jsme se neviděli a ani nevím co je dnes za datum či kde se nacházím když píšu tyto stránky, ale za poslední dobu se toho událo na mou mysl až moc že to nechápu..
A ani nevím kde začít...
Matně si vzpomínám jak jsem přežíval dobu po tom co přišla ta hrůzostrašná pohroma.
Byl jsem mladý když to přišlo, ale nechci ti o tom zatím psát né že by mě bylo těžko, ale spíš si musím uvědomit kdo jsem a vlastně proč tu jsem...
žil jsem si v spořádaným životem jak se na Elfa patří, ale...
no deníčku promin vždy jsem se ti svěřoval se všema problémama co jsem kdy měl, či prožil ale v tuto dobu je pro mě tento čas velice podivný.
Snažím se rozpoznat své okolí po té neštastné události co se mě přihodila.
Když vejdu do města každý se směje mému vzhledu.
Špičaté uši, ale ruce jak moudrý stařec. Tělo vysoké leč pohublé avšak plné sil a ktomu mladé což už tato kombinace je velice směšná avšak nezáměrná.
Kdyby nebylo té osudné noci kdy jsem přišel o svojí mladistvou krásu a nejlepší kamarádku kterou jsem mohl považovat skoro za svojí sestru i když byla z jiné rodiny a krve, ale prožily jsme spolu mnohá dobrodružství... i nějakou tu mladistvou roštárnu...
Leč abych se dostal k podstatě tomu proč ti píši...
Dnes jsem zažil velice zajímavé dobrodruštví. Krom toho že město Ishar mě pověřilo lovem přemnožené nebezpečné divoké zvěře tak jsem narazil na dobrodruha co mi názorně ukázal pár zajímavých míst pln oživlých koster, krásných kamenů leč plné nástrach tak mi přesto ukázal i místo plné vlků kde je snadné přijít k úhoně či rovnou se odebrat do světa kde duchové tomu říkají "domov".
Musím uznat opravdu cenný zážitek co jsem v tento den zažil, ale doufám že zítřek bude stejně zajímavý nebo i záživnější..
Jako drobnost co tě asi nezajímá o životě který ted žiji naštěstí pobývám kousek od isharské pevnosti v jednom obydlí v oblasti které nazývají také hobitín
tudíž je tam klid a opravdu krásné prostředí leč sem tam se tam najde nějaký ten chuligán co se snaží narušit rovnováhu v této vesnici.
Nesdílím ho sám tudíž i potom o jsem přišel o veškerou pamět, přátele a své umění přežít v krutém světě mám i tady "pár přátel" kteří mi pomáhají najít cestu tím správným směrem...


*Nedopsal větu a usnul nosem zabořeným do svého deníku..*


*Dopadlo pár vloček na zem a vločky padají dál...*
Adish - Elfský zapomětlivý Čaroděj
Dashi - Gnomská Alchimistka
Evelína Slovodárná - Hobití Kněžna

váš vděčný hráč


Odpovědět
#2
Tráva začala růst a jarní deštík oplachoval listy starých stromů

*Lehce rozklepaná ruka uchopila rozpadající se knížku do ruky a se slyšitelným prasknutím jí otevřela a položila na stolek*

Ach tak tady jsi! zvolal majitel notně seschlé ruky...
Že už je to nějaká zima co jsem tě otevřel naposlede viď?
*Zamumlal majitel knihy*
Příjde mě to jako kdyby to bylo včera kdy jsem tu psal poslední zápis. Že prý jsem zestárl a stal se ze mě ten moudrý..

Kaňka inkoustu se rozcákla na stránce.

*Pisatel se podíval na lehce prohnilé stránky své knihy*
Jak tak koukám tak opravdu deníčku nejsi nejmladší.. Asi vůbec nevíš co se stalo. Nevzpomínám si zda bych ti to vůbec popisoval, ale jednou jsem se vážně zamiloval..
V tu dobu mí přátelé mě prosily at to nedělám, ale já měl svojí hlavu. Jsem se zamiloval do krásky, ale z které se vyklubal pěkný démon říkalo se že se jmenuje Kismet.
Byla opravdu nádherná! leč jak je prostě mě souzeno nebyla zrovna mojí krve.. Raději pila z mojí krve a to nechceš!

Několik slz dopadlo na čerstvý inkoust a začalo se vpíjet do dalších stránek

Tahle moje láska byla vlastně jen pokračováním mého životního příběhu. Díky téhle ženě jsem poznal pár dobrých přátel nebo spíš jak si oni říkávali dobrodruzi,
A naštěstí se jim povedlo mě z tohodle dostat.
Posléze mě naučily jak se zachovat v určitých situacích a jistý moudrý pán který nosil takovou tmavě modrou robu s kapucí mě toho mnoho naučil, ale nejenom on.
Byl jsem tenkrát rád za každou radu.Díky nim jsem se dokázal postavit na vlastní nohy jak říkávájí zdejší lidé a podmanil jsem si jeden živel a už jsem se nebál chodit za vlky do jejich jeskyně která byla na severu.

Kapička ranní rosy se pomalounku kutálí ke kraji až začne padat se stejnou elegantností jako brk a dopadne ladně na zem a začne se pomalu vsakovat..
Adish - Elfský zapomětlivý Čaroděj
Dashi - Gnomská Alchimistka
Evelína Slovodárná - Hobití Kněžna

váš vděčný hráč


Odpovědět



Skok na fórum: