Manawydan.eu
"T-t-t-t-takže bude i tekuté zlato?" vydrmolil gnóm, který měl své ruce v poloze, jakoby psal, ačkoliv ani nedržel brk. Trpaslík sedící naproti němu, držící v ruce hůl, kterou zlehka poklepával o podlahu, kývl. "Tož a to doslova. V širokóm kraju si to všeci pochvalujů. Dokonce aj ta vévodkyňa Valeria. Však víš, z Cyprony." Písař přikyvoval. "To bude d-d-d-dobré pro morálku," vykoktal a rychle několikrát zamrkal. "Tož ale jak som řekl, je to fakt zlato. Jakože sa za to aj stejně platí," pokračoval dál trpaslík a obecně známým gestem naznačil peníze. "Z-z-z-zlato?" zbystřel gnóm a poposedl ve svém pohodlném trůnu. "Tož ta medovina je drahá jak sviňa," vyprskl trpaslík. Prázdnou kamennou místností se začalo ozývat gnómovo bubnování prsty o desku psacího stolu. "Ale bude to stát za to! Však víš odkaď 'sme mali prvé pivo ve svatyni? Tu?" ukázal trpaslík holí směrem k onomu místu. "T-t-t-tuším orčice, jménem Lorga?" bylo mu dáno za pravdu krátkým kývnutím. "Přesně ta. Ona je jediná, kdo to tady umí. Pokaď chceš pivo, které má chuť a né žádný blato, tak musíš za ňou. Pokaď chceš medovinu, 'enem ona ti vyhoví," promlouval dále vousatý člen hovoru a mohutně přitom opisoval volnou rukou kruhy ve vzduchu. "T-t-t-to jsou věci," poznamenal nosatý. Ještě dále pokračovali v tomto hovoru, dokud se nedostali k ceně, kterou by ona zakázka za jídlo a pití měla nést. "Tož přes třicet zlatejch sa dostaneme jak nic," řekl trpaslík a nastalo ticho. Gnóm vykulil oči a několik okamžiků lapal dech, rozhozen částkou. "T-t-t-tak to tedááá néé! Aj kdyby t-t-to bolo z-z-z-ze zlata fakt, chc-c-c-ce moc!" prskal gnóm. "Tož ale představ si ak to našim brachům dodá sílu a morálku. Jen co sa nažerů a napijů, čapnů sekery a kladiva a vrhnu sa na tyj hadice. Než sa naděješ, budem mat dalšů část našho města. Představ si kolik zlata a iných ceností tam nandem!" snažil se uklidnit rozladěného nosatce. Gnóm si začal nervózně kroutit knír. "T-t-t-ty to n-n-n-nechc-c-cápeš! G-g-g-g-goren Z-z-z-z-zar s-s-s-s-si t-t-t-to nemů-ů-ů-ůže d-d-d-dovolit," koktal, více než obvykle, od inkoustu zamazaný písař. Nastala chvíle ticha. Trpaslíkovy se hýbaly vousy z toho, jak se kousal do rtu.
Ticho rozrazil hlasitý náraz hole o kamenou podlahu. "Tož obereme Skola o jeho prachy! Zaslůži si to, když všecko sežral a vysál!" stejně hlasitě doplňoval trpaslík nárazy hole. Garm, písař, se uchechtl. "Ten m-m-m-má ho-l-l-l-lou prd-e-e-e-el." Trpaslík odhodlaně pokračoval: "Tož tak mu seberem ten nahrabané majetek a prodáme to někomu. Zavolaj stráže a podiváme sa do teho jeho kutlocha!" Trpaslík bez dalšího prodlévání rázně vstal a gnómovi nezbývalo než jej následovat. "Z-z-z-zajdu pro klíč," tiše dodal, trpaslíkův záměr by mu nerozmluvil. Vousáč a nosatec vykročili z mohutných okovaných dveří, které se oproti okolním zdály být ještě posíleny. Postupovali po pavlači a zastavili se u vedlejších dveří. Garm strčil do zámku klíč, otočil a... "Phéééé. K-k-k-klasika," okomentoval zalomený klíč v zámku. "Z-z-z-zajdu pro kovářa," dodal a vydal se dále po pavlači. Trpaslík se ocitl sám u kovových dveří. Chvíli čekal, ale pak do nich silně kopl. Samozřejmě, se ani nehly. Chvíli na to však s hlasitým "Hééé" trpaslíka kopl do nosu závan alkoholu. V otevřených dveřích se opíral rukou o zeď Skol. "Co to tu je za bordel?," zakýmacel se. "Už mě půšťáte či co?" jeho slova doprovázel závan, který by neskolil snad jen trpaslíka nebo orka. "Ni! Zapomeň," reagoval trpaslík s holí. "Táák uhní!" pokračoval nametený. "Ni," vzdoroval znovu trpaslík a hůl zarazil napříč do dveří, zhoupl se na ní a kopl druhého trpaslíka do břicha, aby ho poslal zpět do kajuty. Trpaslík v kovové zbroji se hlasitě svalil na zem. Patrně mu ta poloha přišla pohodlná, neboť v ní rovnou usnul. Dveře se zavřely a druhý, který pevně stál na nohách, se sehl, aby odzbrojil padlého druha. Krátce si prohlédl sbírku vyložených zbraní a následně se vydal hledat další cennosti. Jediné co našel, byl pytel plný všelijakých věcí, který praskal ve švech. Rychle nález poslal holí přes celou místnost až ke dveřím. Jeho kroky dále mířily dolů. Svižně prohlédaval skříně a šatníky. Hlasitým "ha" oznámil svůj nález několik zlatých mincí. Z jedné ze skříní ještě vzal plášť, do kterého později zabalil jednu ze seker spícího trpaslíka. V místnosti zbýval jediný neprohledaný kus nábytku - postel s vysokou matrací, rozhozenou peřinou a prostěradlem nesoucím skrvny všech představitelných barev a původů. Trpaslík jal podezření, že si Skol zašil nějaké cennosti do polštáře či matrace. Něco cennějšího, něco co našel při výpravách hlouběji do Goren-Zaru. Byl však vyrušen. "Táák. Há ty zlodějská chátro!" hrozil pěstí Skol ze schodů. "Jaj, prej zlodějská chátro! Enem jménem města zabavuji majetek, který nahradí to, co jsi prožral a vysál, aniž by ti to příslušelo!" Skol znovu neartikulovaně vykřikl a zmizel opět v patře nad. Druhý trpaslík jej rychle následoval, neboť tušil, že se chystá sebrat jednu ze zbraní ve výstavce. Stihl jej, když už chmatal po sekyře. Vzduchem zasvištěla hůl a trefila Skola do zátylku. Znovu se s hlasitým chraštěním sesunul k zemi. Na stole však nyní chyběl jeden z exemplářů. "Nic takovýho!" vykřikl stojící trpaslík. Povalený se však jen tak nedal a rychle se ocitl zpět na nohách. Vzduchem prolétl druhý konec hole a přistál ožralému na nose. "Já ťa zabijem, ty jeden hade!" prskal krev a ztrácel rovnováhu. Ocitl se opět na zemi. Když mu střízlivý trpaslík vytrhl zbraň, začal se plazit zpět ke schodům. "Moradine, pomož mňa! Sám přeca musíš temuto hadovi uštědřit lekciu!" promlouval ten s holí. Skol se znovu vyškrábal na nohy. Vrávoral. Jeho soupeř se otočil a kopnutím rozratil dveře, které za sebou rychle zavřel. "Garme!" zaznělo hlasité zvolání gorenzarskou halou. Ve dveřích opodál se objevil nos a následně zbytek gnóma. "J-j-j-j-jak js-s-s-si se tam dostal?" vyhrkl. "Tož Skol otevřel, asi sa ten zámek úplňa dosral. Ale co je důležitější je, že je Skol v ráži. Je úplně nametený." Gnóm rychlým pohybem odšťouchl trpaslíka stranou a rychle mířil ke dveřím Skolovi kajuty. "J-j-j-je tam pořád?" zamrkal gnóm a trpaslík mu na to krátce kývl. "Buď chystá past a nebo sa zas složil a usnul." Garm rychle jednal a zaterasil dveře připraveným trámem, který byl i s držáky zhotoven pro Skolovo domácí vězení. "Holů prdel nemal. Kukaj, co som našel," přisunul holí onen ve švech praskající pytel. "Ukaž t-t-t-t-o?" začal strkat nos do pytle. "A eště taj v tym plášťu je sekyra," podal mu zmíněný předmět. "P-p-p-plášt si nech, ten neprodám," štrachal dál gnóm, když opřel podanou sekeru o zeď. "Tož co já s nim? Však si ho nech ty, víš jaké budeš fešák? Přidá ti na vznešenosti a vážnosti. Úplňa to vidim, strašné frajer. Tož zkus si ho, uvidíš sám," přemlouval svého koktavého kolegu. Zprvu se k tomu neměl, ale po chvíli přeci přijal. "Tak ho d-d-d-dej," přistoupil na návrh gnóm. "Tož řikám. Frajer," zopakoval trpaslík. Garm ještě znovu zkontroloval zajištění dveří a pokynul zpět ke své kajutě.
Než vstoupili, vyrušil je další trpaslík: "Ahoj, Rosencrantzi."
"Zduř, brachu. Co ty tu?" odpovídal Guildenstern a nosatý kolega zmateně těkal pohledem mezi oběma vousáči.
"Já jsem Sindri," podal ruku gnómovi.
"G-g-g-garm, písař. P-p-p-přejete si něco, Sindri?" vykoktal.
"Přišel jsem za Vámi ohledně nějakých úředních záležitostí," vysvětloval plešatý trpaslík.
"Ah, t-t-tak pojďte z-z-za mnou ob-b-ba." Mohutné dveře se po rachotění zámku široce otevřely.
"Mimochodem máte hezký plášt, vypadáte v něm tak... vznešeně," zalichotil Sindri.
"Vidiš to. Já to řikal hned!" ozval se znovu Guildenstern. Všichni tři zmizeli za opevněnými dveřmi, aby se mohli věnovat úředním záležitostem v prostorách písařovi pracovny.
OOC: Díky moc Lynxovi za spontánní akci.