Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
[RP] Kronika Quendë - DL
#1
"Seržantko Elithis' omlouvám se za pozdní příchod na nástup"
"Tohle se nesmí opakovat vojáku, víte jaká je nyní situace, když se otevřel portál k našemu táboru i pro ostatní rasy než pro nás."
"Já vím, omlouvám se, už se to nebude opakovat.. stejně nechápu, proč jsme povolili, aby sem mohli i jiné rasy.."
"Nesmíme se uzavřít před všemi ostatními. Musíme podporovat obchod v našem táboře, naše zásoby nejsou neomezené."
"Ano paní.. a smím se zeptat, co myslel velitel tím, že musíme získat důl u města?"
"Ano.. u Eldamaru je opuštěný důl.. ale je obsazen stíny a nebude snadné se tam dostat normální cestou.. ale jestli se nám podaří získat určité... informace, kterými doplníme dimensionální klíč, tak se tam můžeme dostat.. ubránit to tam a vztyčit barikády."
"Takže se tam dostaneme, otevřeme portál, který bude stálý a průchozí přímo z tábora.. vztyčíme barikády, aby se tam stíny nedostali zvenčí a budeme moci dolovat tu rudu, kterou tak nutně potřebujeme?"
"Ano přesně tak, tu rudu, která by nám mohla zařídit nepozorovaný přesun do Eldamaru.. navíc dlouho tu nebyla ta nekromantka.. cítím, že nás čeká velká zkouška vojáku. Proto potřebuji, aby všichni byli kdykoliv naprosto připraveni!"
"Ano paní! Ještě jednou se hluboce omlouvám, vyrazím hned na hlídku!"

Tímto nabádám a prosím všechny hráče (ne jen elfy), kteří to s Manawydanem nevzdali, aby se mi ozvali na ICQ/přes SZ a zapojili se do DL elfů. Případně spolu vymyslíme nějaký event.
Odpovědět
#2
„Dlouho jsem se nebyl mrknout v kobce“ řekl jsem si. Když jsem se dostal dovnitř tak na zemi ležela spousta kostí. Prošel jsem celou kobku a všude klid. Když jsem vylezl, viděl jsem dva muže z toho jeden byl starý známy. Chvíli, po seznámení s druhým jsme hodili krátkou řeč o stavu Isharu. Naše povídání však přerušil stín, už jsem kumuloval energii v ruce a chtěl ho udeřit bleskem, ale začal něco mumlat, sotva mu bylo rozumět. Po chvílí se vyhrnulo několik dalších, ti už nám ale šli rovnou po krku. Když jsme je pobily, čekalo nás nemilé překvapení. Žena oděná celá v černém ze které šlo cítit zlo. Jak se ukázalo tak stíny poslala ona, ani jsem nemrkl a objevila se početná skupina kostlivců. Společně jsme je zničili.
*vidíš několik prázdných řádků*
Nějak se mi zatemnilo… probral jsem se před hospodou u zpívajícího korbele, Argos a Edwin tam byli taky, prej mě posedla nebo co, říkali. Najednou se objevily dvě velké zdi! Nebylo úniku, žena se zjevila a prohlásila že si chce hrát. Bylo mi jasný že to bude hra o život, potom co jsme pobili několik jejich poskoků vyvolala černého abyšaje. Slyšel jsem o tom stvoření, ale v životě jsem ho neviděl. Šlo do tuhého, byl to pěkně odolnej zmetek, po asi čtvrt hodině se nám tu zrůdu s vypětím všch sil podařilo zabít. Než stačila žena něco udělat všichni zaráz jsme na ni zaútočili. Oheň, blesk, chlad, drápy a zuby ledního medvěda… nic z toho ji ani neškráblo. S pocitem bezmoci jsme všichni tři, nevěřícně hleděli na ní. „Za to že jste přežili, máte každý právo na jednu otázku“ řekla. Ještě předtím padla zmínka o nějakých artefaktech. Naše otázky tedy směřovali k nim, ale jak se dalo čekat tahala nás za nos a neřekla nám nic co by nám pomohlo. S ďábelským smíchem zmizela a zeď okolo taky. Po chvíli se objevil portál co mě a Edwina vtáhl do sebe. Objevili jsme se na podivném místě, okolo bylo několik rudých abyšajů, ale nezaútočili na nás. Po chvilce se zjevila zas ta ženská, řekla že nám dá možnost položit ještě dvě otázky. Zeptali jsme se kdo je a co chce. Odpověď byla: „Jsem paní Eldamaru a chci dát najevo že Eldamar je můj!“.
*vidíš že konec věty je vidět slabě, zřejmě došel inkoust*
Odpovědět
#3
Výňatek z rozhovoru dvou mužů v isharské hospodě:
"Takže tys byl v tom táboře těch elfů jo? A to tě tam pustili?"
"Jo pustili, ale kdybys to viděl.. to vypadalo, jak kdyby tam stavěli další město nebo co!"
"Proč by ti ušáci stavěli další město.. dyť se musej starat o obranu nebo tak něco ne?"
"Je tam celkem klid, tak se jim ten tábor začal hezky rozrůstat.. slyšel jsem jednoho elfa jak říkal něco o tom, že tam budou mít už svatyni a vlastní tržiště"
"No to je všechno hezký, ale maj tam vůbec nějakou hradbu?"
"Prej ji udělaj třikrát tak silnou a dokonce ji natáhnou ke skále, takže ten tábor bude uzavřenej ze všech směrů.."
"Hmm a kde na to vzali materiál? To si to tam vykáceli?"
"No asi to shraňovali dlouhou dobu.. prej do měsíce budou práce hotový."
"Hmm, tak jestli až to dostaví neuzavřou ten svůj portál, tak se tam zajdu podívat!"
"Jo.. a viděl jsem tam nějakýho elfa s jizvou přes tvář a na bílým koni.. asi nějakej velitel nebo co.. vypadal fakt drsně."
"Hah! Elf a drsně? Ty jsi strašpytel!"
Odpovědět
#4
"Ty stoly posuňte tam a stáhněte pár stráží z hlídek u Eldamaru, aby zajistili bezpečí na sněmu"
"Jistě, provedu veliteli"
"Ještě musíme poslat posly do Isharu a do Cyprony, aby informovali ty, kteří mají zájem na tom nám pomoci získat Eldamaru, že se 10.Toru ve 2 hodiny ráno bude konat porada v našem táboře a všichni, kteří sdílí naše zájmy, jsou srdečně zváni."
(10.11.2013 20:00)
Odpovědět
#5
10. Toru, 330. roku

Dnes, čtyřden po poražení bolesti v Goren-Zaru, se konala schůze v táboře poblíž Eldamaru. Když jsem dorazil, čekalo se už jen na mě. V čele stolu seděl Istransil. Zaujmul jsem místo po jeho pravici. Celkem nás u stolu sedělo sedm.
Istransil nás uvedl do obrazu. Řekl, že rozluštili jakési starobylé elfí svitky. 'Se ví, že takový luštění dá zabrat. Já sám po sobě nepřečtu ani to, co jsem napsal minulý čtyřden, natož tak abych zvládl něco, co psali nějací prapředkové před dávnou dobou. Ještě k tomu elfové! Víte jaký klikyháky píšou. No, ale zpět k věci. Takže zjistili, kde by to tak mohly být ony hledané krystaly. Měl i mapu, ze který jsem já teda poznal velký kulový. Nějaká osada, hora a pak samý lesy. Jeden z elfů, Adish, to místo ale znal. Teda říkal, že asi... ale znal.

[Obrázky: qz6h.jpg]

Istransil se k nám nepřidal, jelikož musel zařídit něco jiného. Tím pádem pověřil velením mě. Po chvíli jsme vyrazili; já, Soren, Adish, Edwin a Artanis. Procházeli jsme hustým pralesem, až jsme po nějaké chvíli došli na místo zaznačené na mapě. To co nás tam čekalo, nikdo nečekal. V truhle pod stromem byla další mapa. Většina z nás začala nabírat podezření, že něco nehraje.
Tak jsme vyrazili dál. Tentokrát už to nebylo tak snadný. Zpoza stromů začaly vyskakovat nějaké stíny a začaly nás napadat. Mágové se toho chopili, neboť já jsem svým obyčejným mečem moc škody nenadělal. Ale za chvíli jsem se dočkal. Vyšli jsme na jakousi mýtinu a naproti nám stála řada nemrtvých elfů. Zdálo se mi, že se tam mihla i Paní Eldamaru, ale ostatní ji viděli prej taky, takže asi nezdálo.
Ty chcípáky jsme pobili, ale už to šlo hůř než s těmi stíny.

[Obrázky: 5zli.jpg]

Kdo by to byl řek', další truhla s mapou. Jenže, v tu dobu už nás otravovala Paní Eldamaru a pořád něco odpalovala a přivolávala. Už to šlo hůř, naše tempo se snížilo a začínali jsme mít problémy. Naštěstí to už byla poslední mapa. Když jsme dorazili na místo, kam ukazovala, čekala nás tam spousta dalších chípáků. A když říkám spousta, tak spousta. Snesli se na nás a jelikož jsem byl jediný, kdo bojuje na blízko, ocitl jsem se brzy na zemi, neboť mi podrazili nohy. Mágové se rozprchli a začali likvidovat rozdělené skupinky nemrtvých. Tu a tam se mi povedlo postavit se na nohy a prohnat nějakého z těch chcípáků. Po chvíli se váleli po zemi oni a né já. V tom se ozvalo: "Čeká vás poslední zkouška!" a před očima nám stanul nějakej větší chcípák. Ukázalo se, že umí kouzlit. Na to mě Istransil během čtyřdne upozorňoval, takže jsem věděl s kým máme tu čest. Bylo jich tam víc, ale nezastavili nás.
V malé jeskyni nás čekala opět truhla, tentokrát však byl její obsah rozmanitější. Pulzujíci krystal, tři amulety a obdobný stojan jako máme doma v Goren-Zaru.

[Obrázky: bmga.jpg]

Vyrazili jsme zpět do tábora. Pár okamžiků po nás dorazil i Istransil. Vyzpovídal nás a začalo se řešit, co jsme to vlastně našli. Edwin upozornil na rozdílnou barvu krystalu. Považuje to za znamení, že tyto krystaly nepotlačují bolest, ale naopak jí podporují. Je fakt, že Paní Eldamaru je nám vydala poměrně snadno na to, že by to mělo vést k jejímu konci.
Proto se Istransil rozhodl zatím nic nezkoušet. Předměty pečlivě uschoval a dáva tak čas na rozmyšlenou s tím, že brzy bude další schůze, na které se poradíme co dál.
Odpovědět
#6
"Už nebudeme známí jako eldamarská armáda.. poneseme hrdě nový název a to Quendë [Quendi]. Budeme toto označení nosit se ctí, které mu náleží."
Odpovědět
#7
23. Sarvy, 331. roku
Z hvozdu se ozvalo opakované zatroubení na roh. Studený vítr se opřel do stromů od jihovýchodu. Eldamarský hraničář na hlídce si přitáhl plášť více ke krku a zaostřil směrem ke zvuku. Mezi stromy se objevilo několik osob, pěší i jezdci. Vítr opět zavál a jejich světle zelené pláště se vzedmuly. Nyní nebylo pochyby o koho jde. Att'häyimova družina se vrátila. Dlouhou dobu o nich nebylo ani vidu ani slechu. Jejich výprava trvala nezvykle dlouho. Konečně se vracejí, ačkoliv to nevypadá, že získali to, co chtěli. Nenesou své hlavy vzpřímeně, je na nich znát únava a zklamání. Už jsou u brány a jako první vjíždí Att'häyim. Už to však není taková podívaná, jako když vyráželi opačným směrem. Zbroje nejsou tak nablýskané a upravené a to ani ta Att'häyimova. Několik z nich je zraněných a nemohou ani bez pomoci chodit. Všichni v táboře upírají své zraky na prořídlou skupinu.
Ranění byli odvedeni na ošetřovnu, ostatní se začali občerstvovat po vyčerpávající cestě. Att'häyim seskočil z koně a namířil si to do velitelského stanu.
U ohniště seděla skupinka zmožených vojáků a jedna ze strážných se zvědavě přitoulala. "Co se stalo?" zeptala se podávajíc vodu jednomu z nich. Voják se napil, utřel si ústa a stručně odpověděl: "Nemrtví." Jejich výprava se zvrhla v něco horšího, než čekali. Možná to ale bylo dobré znamení. Ostatní skupiny se totiž vrátily mnohem dříve bez jakýchkoliv výsledků - až na spoustu zářezů ještěřanů. Pokud narazili na nemrtvé, mohlo to znamenat, že byli blízko cíle. Mohlo však také jít o pouhou náhodu či úmyslný klamný střet. Tak či onak na výpravu vyrazilo více elfů, než se jich vrátilo.
Att'häyim se objevil mezi svými muži a rozhlížel se po táboře. "Cáno, jak to vypadá?" zeptal se jeden z vojáku. Att'häyim vyskočil na volné místo na lavičce a okřikl přítomné. "Nildi! Odpočiňte si, najezte se a dejte se dohromady. Večer vzdáme hold našim bratrům a sestrám, kteří se s námi dnes nemohli vrátit. Neboť právě oni položili své životy za nás ostatní. Vzdali se naděje návratu domů, abychom my mohli dále pevně věřit," odmlčel se a přeletěl pohledem po všech přítomných. "Ráno budu sepisovat seznam oprav a zakázek, proto vás prosím, ať za mnou přijdete. Kovář má teď na pilno a nemá čas se vypořádávat s jednotlivci. Quel esta, tenna' tul're!"


OOC:
*
Cáno = velitel
Quel esta = Odpočiňte si dobře.
Tenna' tul're = Naviděnou zítra.
Odpovědět
#8
Zima 28. Novu, 331. roku
V tomto hlášení je popsána bitva, která následovala po výpravě z 28. Toru.

Má skupina dobrovolníků se připojila k jednotkám hraničářů a vojáků v blížící se bitvě. Vedl nás sám Minyaheru ho Quendë Istransil. Hned po překročení mostu došlo k prvnímu střetu. Vyšli jsme z něj vítězně bez ztrát. Nepřítel byl zlikvidován a my se mohli posunout dále do širšího prostranství, kde na nás čekali další skupinky nemrtvých elfů. Bohužel jich již bylo více a v naších řadách došlo k prvním obětem. I přes tuto vysokou cenu byl nepřítel rozprášen.

[Obrázky: ih77.jpg]
To nejhorší nás však teprve čekalo. Valahessë poslala své vojáky skrze jeden z portálů. Z něj se na nás vyhrnula horda nemrtvých a začala krvavá vřava. Ztráty byly značné na obou stranách. Naše oddíly se úžily, ale také nemrtvá těla padala k zemi.

[Obrázky: 0fs6.jpg]
Zbylo nás pouze něco málo přes tucet, když poslední nemrtvý zaryl svou tvář do země. Všichni jsme však věděli, že ještě není konec. Z portálu vyletěl obrovský abišaj, který se vzduchem snesl pár kroků od nás tak rychle, jako do něj vystoupal. Naštěstí proti nám nic nezmohl a podlehl střelám našich hraničářů a úderům našich mečů.

[Obrázky: 0w2k.jpg]
Poté, co abišaj zemřel, se na bojišti rozhostilo hrobové ticho. Minyaheru Istransil k nám promluvil a podpořil tak morálku mezi zbylými vojáky. Slíbil, že smrt našich blízkých bude poctěna znovuzískáním Eldamaru v jejich jméně.

[Obrázky: 1ce1.jpg]
*Následuje úhledný podpis*
Arnaráto ho Quendë Att'häyim

Triad: +++
Odpovědět
#9
Pozn. by Triad: Pokud bude ještě někdo chtít přidat svůj zápis z questu, tak ať ho přidá pod tento příspěvek.. není potřeba základat tunu nových topiců.. a v budoucnou se dá využít tento topic pro herní kroniku. Taky jsem se rozhodl, že každý příspěvek ohodnotím "plusky" - odměnu za "pluska" si pak povíme..

*Prohlížíš si starou knihu, na které už prach dávno zasel svůj život. Už v poslední chvíli se rozhoduješ, že jí zahodíš mezi další cetky, které se válejí v ruinách staré knihovny. Když v tom si ale všimneš zvláštního odlesku a písma, které je staré jako zem samotná*

*Bereš tedy knihu zpět do rukou a pozorně si jí prohlížíš. Písmo sice vybledlo, ale přesto se dá přečíst. Vidíš, že autorem je nějaká osoba jménem Spiritea, ale to tě nezajímá. Shodou náhod otevíráš stránku z data Jara 1. Toru, 334. roku a začínáš číst*


Byl to první den Toru. Vše krásně rozkvétalo a naláda v táboře Quendë byla více než dobrá. Jako vždy, jsem pro svou kroniku vyzpovídávala další osobu. Jmenoval se Agiris - lovec. Když v tom, uprostřed našeho rozhovoru u ohniště došlo k přerušení. Přispěchal udýchaný zvěd, který se rychle zeptal kde je velitel Ismian. Agiris ho tedy nasměroval do velitelského stanu, kde jsme ho viděli naposled. Rychle jsem zavřela kroniku a dívala se, co se bude dít dál. Nikdo by tohle nečekal. Zvědové prý viděli postavu, která se hodně podobala někomu z dávně královské rodiny Vertharion. Z mého smaragdového snu, jsem si pamatovala doby, kdy tato rodina měla značný vliv po celé říši, tyto doby nejspíš pominuly.

Náš předvoj tedy vyrazil. Společně s Agirisem, Artanis a jedním z jedců z tábora jsme se vydali vstříc východním pralesům. Stopy ale žádné nebyly, nic nenaznačovalo přítomnost další osoby v lese. Než jsme vyšli, řekli nám, že poslali rychlou skupinu Elfích bojovníků, kteří měli zajistit okolí... ani ti nikde nebyli.

Rozdělili jsme se.
Já a Agiris, Artanis a jezdec.
Po čase v lese mne ovšem něco najednou zasáhlo. Nikdy jsem nebyla spjatá s magií, ale můj hudební sluch najednou zužovalo něco, co jsem sama nechápala. Vedlo mě to doprostřed lesa, kde jsem uviděla jednoho ze skupiny zvědů. Choval se zvláštně, vůbec nereagoval na volání. A v jednu chvíli najednou zaútočil. Spadla jsem na zem a čekala jsem jistou smrt. Ale najednou jsem viděla silnou tlapu Agirisova medvěda Iraase jak mě chrání a hned za ním letělo několik šípů do toho posedlého Elfa. Jak uviděl, že mě Iraas chrání, otočil se a jednou ranou uštědřil Agirisovi velmi vážně zranění. Naštěstí jsme posedlého Elfa skolili a raději jsme si chvilku odpočinuli.
Agiris měl naštěstí mnoho zkušeností s léčením, takže byl za chvilku hned na nohou a rozhodli jsme se jít pro jistotu najít Artanis. Hledali jsme ji, ale nikde nebyla a začali jsme propadat panice. Naštěstí jsme o kus dále našli Sorena, jak je sám zmatený ve tmě. Když jsme ho uklidnili, zjevila se najednou Artenis, přešli jsme do bezpečí k jezeru, kam jezdec ještě dovedl Calwen. Naše družina byla tedy celá, ale nevěděli jsme co se stane.

To místo byla past, skrze hordy posedlých Elfů a stínů jsme pokračovali v cestě do hor mezi obry a skřety kam se stopy ubíraly, hráli jsme o čas. Vzdávali jsme to, ta cesta nikam nevedla. Otočili jsme to tedy a chtěli jsme to zkusit opět v pralese, ale najednou mne zastavila čistá a jasná slova a já uviděla ducha.
Setrvej na své cestě dítě, ty i tví přátelé jste jediná naděje, pro naději, kterou se stane i pro vás.
Vyděšená a zároveň jistá, že jsme šli správně, jsem se tedy vydala zpět do průsmyku. Po cestě jsme se opět dali dohromady a pokračovali skrz průsmyk na malou pláž.
V tu chvíli nám bylo jasno, našli jsme ho.
Mladý chlapec se zařivě stříbrnými vlasy v černé zbroji. Neohroženě stál a varoval nás ať se nepřibližujeme. Ovšem když zjistil kdo jsme, přijal naše pozvání do tábora a sám se nám představil Elessar Verthärionë, poslední princ rodu Verthärionë se vrátil a s ním i nové poselství.


*Dočítáš stránku a vidíš na jejím konci magií vyleptaný obrázek, který nejspíše zachycuje hlavního hrdinu. Zda je to pověst nebo pravda zatím nevíš, ale je ti jasné, že následující kapitola vše objasní.*
[Obrázky: Bez_n_zvu.jpg]

Pozn Triad: +++
Odpovědět
#10
*S dalším zaujetím otáčíš list staré knihy nějaké "Spiritei", aby ses podíval co se píše dál. Přes nějaké bezvýznamné žvásty o hudbě narážíš na další důležitější část příběhu a proto se zaujetím začínáš opět číst.*
Jaro 4.Luny, 334. Roku

Dnešní den nebyl tak šťastný, jako ty minulé...
Opět jsem psala nějaké písně, vyzpovídala do své kroniku mladou dívenku Raylu, jejího zvířecího přítele Kuličku a přemýšlela jsem o tom, jaké štěstí nám nově nalezený princ přinesl.
A... byla jsem zase moc zvědavá...
Šla jsem jako vždy za svou učitelkou, která žije kousek od našeho dolu. Už celá ta cesta se mi zdála divná a hlavně v ten den začaly velké přívalové deště. Na cestě ovšem leželo tělo. Okamžitě jsem se běžela kouknou, zda-li je v pořádku. Měl robu, na které bylo runami vytištěno něco jako "Fialový mág". Zvláštní to bylo. Věděla jsem, že kousek od toho místa sídlí harpie, bandité, ale mágové?
Utíkala jsem směrem k branám města, abych to oznámila strážím, ale v tu chvíli jsem potkala Agirise. Řekla jsem mu, co se stalo a šel se semnou na to tělo podívat.
[Obrázky: Bez_n_zvu44.png]
Sám se divil, odkud by se zde takový mág vzal a v tu chvíli se na cestě objevila tajemná osoba na koni.
"Stát!" zakřičela jsem ve strachu, že jde o dalšího z těchto mágů.
Bylo to ještě horší...
Osoba sesedla z koně a začala se vyptávat z jakého důvodu jsme ji zastavili. Stručně jsme oba objasnili důvod našeho činu a zeptali jsme se, zda-li by nám mohl s touto záhadou pomoci.
Agiris se s tím můžem chvilku bavil a já mezitím věnovala pozornost jinému člověkovi, který přišel a kopal do mrtvoly. Po chvilce řekl, že on toho mága zabil, ovšem než jsem stihla zareagovat, Agiris křičel.
"Spir, utíkej, rychle!", "Nenechám tě tu samotného" křičela jsem v zaskočení.
V tu chvíli jsem slyšela jen něco jako bývalý starosta a záhadná osoba z koně vystřelila magický proud, který Agirise vážně zranil.
Utíkali jsme a slyšeli za sebou smích šílence, vraha a bezbožné duše.
Ah jakou mou největší chybou bylo, že jsme se rozdělili, aby jsme toho šílence zmátli.
Pustil se totiž opět za Agirisem a nějakým zvláštním způsobem ho zabil. Když jsem to viděla, vzala mne ta největší hrůza, jakou jsem kdy cítila a utíkala jsem dokud mi nohy stačili. Cítila jsem, že mě něco také zásáhlo, ale ve strachu jsem utíkala co nejrychleji jsem mohla.
Zastavil mě až samotný Agiris, kterého náš milovaný Corellon přivedl zpět k životu, skrze slova kněze, který jeho duši zachytil.
Agiris s očima plných slz běžel hledat Iraase, ale ten byl naštěstí v pořádku.
Ach, jaké šťastné toto shledání bylo, Lovec a jeho společník.
Ovšem vše nebylo takové, jaké se zdálo, Agirisovu duši ta osoba kousla a nakazila. Trable ještě neskončily. Utíkali jsme zpět do tábora Quendë, kde se příznaky změny čím dále zhoršovaly. Už v poslední chvíli beznaděje, nás zachránilo naše největší štěstí. Princ Elessar vzal do rukou Agirisovu hlavu a skrze mocná slova z něj toto prokletí smetl.
[Obrázky: Bez_n_zvu45.png]
Zachránili jsme ho teprve před pár dny a už teď nás náš milovaný princ sám zachraňuje. Okamžitě vyslal posla, který měl vyřídit všem Elfům ve světě popis osoby, který je ode dnes hledaným trestancem. Buďte opatrní a modlete se za našeho prince.
Nevím co bychom si bez něj počali...


*Vidíš, že posledních pár vět je rozepsáno skoro nečitelně a kostrbatě, jakoby se s autorkou něco v té době dělo. Nevěnuješ tomu pozornost, protože tě ještě pár zajímavých stran čeká.*

[Obrázky: Bez_n_zvu46.png]

(OCC:Omlouvam se za hrubky, čtu to teď znovu a je to hrůza)
Odpovědět
#11
Z několika závažných důvodů jsem se rozhodl svolat poradu Quendë. Zváni jsou všichni členové Quendë. Promyslete si svoje návrhy, připomínky a jiné záležitosti, aby jste je mohli případně předložit na radě. Rada se odehraje 7.Toru, 334. roku, 2:00 hodin u hlavního stanu. Po zasednutí rady, bude tábor neprodyšně uzavřen. - Ismian'


(OOC- 7.3.2014 ve 20:00
Jedná se o RP informaci, která byla sdělena všem členům Quendë)
Odpovědět
#12
Jaro 7. Toru, 334. roku

I
Právě probíhala v táboře Quendë porada, když Ismian' obdržel zprávu od Istransila - dostal se ve hvozdech do potíží. Att'häyim okamžitě vyskočil od stolu a běžel pro svého koně. Zatímco on mizel mezi stromy, skupinka účastníků porady se vydávala po jeho stopách.

Když Att'häyim projížděl mezi stromy, cítil, že je něco velmi špatně. Cítil, že je Istransil víc než v potížích, a nemohl se tohoto zlého tušení zbavit. Když dorazil na malou mýtinku, projela jím stejná vlna, jako když spatřil svou sestru v zimě před třemi roky. Istransil ležel opřený u skály v kalužích krve, z jeho hrudi se tyčilo pět šípu. "Istransile!" vykřikl Att'häyim a spěchal k němu a jal se mu ošetřovat rány. Istransil ho však úchopem předloktí zastavil: "Nech to...nemám moc času...byla to past." Att'häyim odmítal uvěřit a pořád se ohlížel, jakoby měla přijít nějaká spása, která by postavila raněného elfa na nohy a šípy z jeho hrudi bez následků vyňala. Zázrak však nepřicházel a Istransil pokračoval: "Prý se našel princ," odmlčel se a začal kašlat krev. Att'häyim mu položil ruku na rameno, jakoby mu to mělo nějak pomoci. Nevěděl, co má dělat. Istransil však dále pokračoval. Těch pár slov, které pronesl, by však měli zůstat jen mezi nimi dvěma. Naposledy se vzchopil: "Moje tělo spalte...nechci pak proti vám bojovat," na chvíli se odmlčel a podávajíc Att'häyimovi svůj meč řekl: "Nech si ho...na památku.. Namárië, příteli." Att'häyim pronesl tatáž slova, když Istransil naposledy vydechl a jeho tělo se uvolnilo z křeče.

[Obrázky: jdnf.jpg]

Jednou rukou pevně svíral meč jílcem u svého srdce a druhou ruku měl pořád položenou na Istransilově rameni. Zavřel oči a svěsil hlavu. Chvíli takhle zůstal, když v tom se vedle něj uvolnila energie jakéhosi kouzla a strhla jej na zem. "Teď jsi na řadě ty," ozvalo se za jeho zády. Valahessë. Sotva Att'häyim vstal, už se na něj vrhali nemrtví. Pár jich odrazil, ale jejich velitel v krvavě rudé zbroji dílo dokonal. Att'häyim se ocitl na lopatkách, v jeho uších pískalo a v hlavě hučelo. Tu a tam se mu částečně navrátil zrak a mohl vidět, jak nad ním nemrtvý stojí s dýkou. V tom ucítil, jak se mu čepel zařezává do tváře hlouběji a hlouběji. Svíjel se a řval bolestí. Nástroj vytvořený tak, aby působil největší možné utrpení, mu projel od jedné líce k druhé. Tvář nebyla ani ještě odřezána, když nemrtvý prudce zabral a zbylou část svaloviny z tváře vyrval. Att'häyimův obličej byl zaplaven krví, jeho vlasy začaly rudnout a jeho zbroj se začínala červenat. Nemrtvý ho popadl za líce a dovlekl ho k Istransilovi zanechávajíc za sebou dlouhou rudou šmouhu. Jeho meč pak zarazil Istransilovi do krku. Att'häyim už nekřičel bolestí. Nemohl. Z jeho hrdla vycházel pouze chrčivý, zděšený nářek. "Namárië," mizíc říkal nemrtvý.

[Obrázky: 1suo.jpg]

Att'häyim se vyšplhal na kolena a hluboce se skláněl nad zemí zakrývajíc si obličej. Z jeho hrdla vycházel pouze chrčivý zvuk a z jeho tváře sršela krev proudem. Istransil a Att'häyim byli obklopeni rudým jezerem. V tom se mezi stromy objevila skupinka, která vyrazila po Att'häyimovi. V sladce rudé barvě jeho tváří se tu a tam prodírala běloba jeho lícních kostí, ale okamžitě byla zaplavena krví. Att'häyimovi se s pomocí povedlo obvázat si obličej, ale látka rychle nasákla a ztěžkla. Nesnesitelná bolest ubíjela elfa každým zlomkem vteřiny. Až po nějaké době si vůbec uvědomil, že slyšel zvuky boje, který proběhl jen pár kroků od něj. Poslední, co si pamatoval, byla tvář Ernila Elessara. Poté upadl do bezvědomí.


[Obrázky: 7vkn.jpg]



II
"Amandilli!" ozvalo se venku stanu. "Amandilli!" vtrhl do ošetřovny voják. "Máme tady," chvíli váhal a pak dokončil větu: "raněného." Podíval jsem se na svého bratra, který právě rovnal prostěradla, a rychle jsme vyrazili k povinnostem. To, co jsme však spatřili, jsme ani jeden nečekali. Kdyby nám neřekli, že je to Att'häyim, ani bychom ho nepoznali. Raněný elf byl celý potřísněn krví - obličej a vlasy měl pokryty vrstvou zaschlé krve, jeho zbroj byla celá rudá a plášť zůstal zelený jen na pár místech. Rychle jsme ho odnesli na ošetřovnu a začali připravovat k léčbě. Když byla jeho tvář zbavena krvavé pokrývky, začaly se na nás šklebit jeho zuby a obnažené lícní kosti. Bylo nutné pracovat rychle a bez omylu - nezbývalo již mnoho času.

[Obrázky: tpgw.jpg]

Když bylo vše hotovo a Att'häyim již ležel pod vlivem léčiv nehybně na lůžku, přišel do stanu Ismian' a elfové, kteří Att'häyima zachránili - Spiritea, Calwen, Artanis, Askae, Agiris, Lenwë a lidský kouzelník Soren.
Z Att'häyima však mnoho neviděli, jelikož jeho tvář byla zahalena nechávajíc odhalené pouze oči. To hlavní však věděli - bude žít.

OOC:
*Ernil = princ
Amandilli = kněží

Doufám, že jsem vám nepopletl jména, jelikož jsem mnohé z vás viděl ve hře poprvé. Lepší RP zážitek jsem si snad po dlouhé pauze nemohl ani přát - za to vám patří obrovský dík. Těším se na naše další herní setkání.
Pozn Triad: ++++

Odpovědět
#13
Našel jsi v knihovně zvláštní zelenou knihu, nalistoval jsi jednu z prvních stránek

7 Toru roku 334. se konala velká elfí sešlost, kde jsme se měli dohodnout na dalším postupu a jak řešit nastálé situace, které nás postihli poslední dobou. Když se blížila hodina naší sešlosti bylo už kolem ohniště živo, dokonce, sic v poslední chvíli, dorazil i Att'häyim, kterého jsem do te doby vyděl snad jen jednou. Istransil byl jediný z velitelu, který se omluvil že dorazí mnohem později . Naší společnosti předsedal Ismian společně s princem Elessarem . Vše se neslo ve velmi příjemném duchu , Spir dokonce dala nějake hrozny na stul . Když začalo jednání sešlo se nás u stolu asi deset . V otázce kolem vedení tábora se ukázalo že máme poněkud jednotné názory , snad jen Calwen měla nějake drobné připomínky . Vlastně celkově jsme se ve věcech uprav tábora shodli . Ale pak přišla řada na otázku starosty Edwina . Tato záležitost byla bohužel, dle mého názoru, nemoudře označena jako neduležitá záležitost Isharu . Kdy si Ishar naposledy poradil ze svími problémy ? Strhla se poměrně nelibá debata o Lidských činech v poslední době, bohužel mnoho z nás si neuvědomilo že u stolu sedí i Soren, ale ač jeho tvář rudla nějak svuj druh neobhajoval . Projednávali se i věci okolo knihovny v Cyproně do která se aktivně zapojili jak Spirithea tak Artanis, ale abych řekl pravdu , moc mne to nezajímalo , z vojenského hlediska to nemá velký víznam . Pak ale přišlo to čehož jsem se obával nejvíce , Princ Elessar nám zdělil své plány ohledně Války z orky . Vše my už bylo vysvětleno den před tím ale i tak mi z tohoto tématu stále není dobře , hlavně když pomyslím na muj uděl v nastávajícím ukolu . Ale i tak jsem se snažil zachovat chladnou hlavu a myslím že se mi to podařilo .
Poté se projednávalo ještě spoustu více či méně duležitých otázek, když tu zachytil Ismian zprávu , bylo to Istransilovo volání o pomoc . Att'häyim okamžitě vyběhl z tábora na pomoc Istransilovi . Celý tábor byl během chvíle vzhuru nahama, nikdy jsem nebyl tak rychle připraven k boji. Seřadili jsme se a vyrazili na pomoc jak nejrychleji to šlo . Bohužel mým špatným vedením jsme narazili na pár bandytu nedaleko našeho tábora, vybavovat se s nima nebyla možnost, ne v této situaci, proto jsme zautočili první . I přes toto zdržení jsem stále doufal že dorazíme včas. Ramgardský prales je nepříjemné místo i za méně vypjatých podmínek . Najít jakoukoliv stopu, která by nás zavedla k Istransilovi bylo mou prioritou . Když už to vypadalo zle, zaslechli jsme křik nedaleko od nás . Přidali jsme do kroku a brzy jsme narazili na první odpor, naštěstí nebyl velký . Nepřátelé nas vlastně dovedli až na jedno místo pod skálou, ale to co jsme tam spatřili bylo nepopsatelné . Obraz zkázy a moci v kterou jsme po tu krátkou dobu klidu nerozumně zapomněli . Leželi tam vedle sebe dva naši elfové doslova v moři krve . Přiběhli jsme k raněným druhum. Rychle jsem poklekl vedele prvního. Istransil ! zvolal někdo za mnou, ale bylo již pozdě, jeho duše odešla navždy . Artanis , Calwen a Askael se snažili pomoct Att'häyimovi, který ležel nedaleko, u všech bohu byl na něj strašný pohled, uplně jsem ztuhnul, jak něco takového léčit ? Když už to začínalo být opravdu zlé , oběvil se Princ Elessar ze svou gardou . Díky své moci dokázal oddálit Att'häyimovu smrt . Naložili jsme ho na koně a poslali Artanis ze zraněným rychle do tábora . Avšak to nejtěžší nás teprve čekalo, loučení z Istransilem . Nemám chut' o tom dále psát . Toto byl muj .... náš nejčernější den .
[Obrázky: nbZRHtm.jpg]

Pozn Triad: +++
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Finis coronat opus - In nomine et ad honorem tenebrae
Odpovědět
#14
*Při svém hledání ve starých svitcích a knihách sis na chvíli odpočinul od několika knih s příběhy a narazil si na nějakou úřední knihu, která vypadá vcelku zachovale. Rozhodl ses ji tedy otevřít a čteš první stránky.*

První veřejná porada Quendë

Konána na Jaře 7. Toru, 334 roku.
Tímto se dneškem počínaje Quendë částečně izoluje od ostatních částí světa pro vlastní bezpečnost a z důvodů taktického plánovaní nad zpětném dobytí Eldamaru.

I přes tuto izolaci bude možno nadále cestovat skrze Elfí portál ke Quendë, kde budou nově přistaveny stánky se zbožím Quendë, pro příchozí návštěvníky a kupce. Všechny tyto opatření se nedějí z důvodů odtržení Elfů od světa, ale z důvodů věcí v duchu nedávných.
Zároveň vychází v platnost pravidlo, že přímý přístup do Quendë, budou mít jen přímí členové Quendë, nebo jejich úzcí spojenci.
Výjímku pro otevření bran může schválit jen správce tábora, nebo Princ Elessar.
V případě porušení tohoto pravidla, bude nad každým proviněným jedincem, který takto jednal bez závažného a ojedinělého důvodu vypsán exemplární trest v podobě, kterou určí dle závažnosti Správce tábora, nebo Princ Elessar.
- Odsouhlaseno většinou.
[Obrázky: image.jpg]

Zároveň se na radě projednávala celková ekonomika Quendë, která podléhá tajemství a je zapsána pouze v účetní knize.

Dalším bodem jest, nová smlouva mezi Elfy a Orky.
Z důvodů zbytečných útoků a soubojů mezi Elfy a Orky, které zbytečně vyhrocovaly konflikt na dvou frontách, se rozhodlo vyjednávat o neútočení. I přes staré jizvy na srdci, jest každý Elf patřící ke Quendë toto vyjednávání respektovat a chovat se v zájmu jeho úspěchu. Každý Elf bude respektovat vlastenecká práva daných území Orků. Vzájemný nebo opětovaný útok je povolen pouze v případě, kdy dojde k agresivnímu útoku z druhé strany, nikoli z vlastní.

Každý Elf, který nebude dodržovat toto pravidlo, bude brán jako nepřítel obou stran a bude tvrdě potrestán.
Pro diplomatické vyjednávání a utužování lepších vztahů této úmluvy byl určen Ismian a jako jeho pomocníka si určil Agirise.

Dále přicházely v úvahu návrhy členů.

Návrh č.1
Obnovení Cypronské knihovny a školy magie pod záštitou řádu Ordinem Praecantatio.
Výsledek - Schváleno
Písemný dodatek - Jako správkyně tohoto objektu byly schváleny Artanis a Spiritea, které za tento objekt zodpovídají.

Návrh č.2
Vzhledem k nepřítomnosti táborové hospodyně Earwen, byl podán Spiritei skrze její ústa návrh, o zřízení táborové jídelny, kterou by pod správou měla Earwen.
Výsledek - Bude rozhodnoto

Návrh č.3
Řešení konfliktu bývalého starosty Edwina, ohledně jeho šílených aktech.
Výsledek - Momentálně vyřešeno preventivním opatřením. Tento koflikt byl odložen do doby, než nedojde k vyřešení závažnějších kofliktů.

Rada přerušena naléhavou situací.
Rada ukončena.
Zápis provedla - Spiritea.

*Zavíráš knihu a přemýšlíš, jak jednotlivé spisky a knihy mezi sebou nádherně zapadají do sebe. Bude to ještě určitě zajímavější.*
Pozn Triad: +++
Odpovědět
#15
*Otevíráš další kapitolu deníku Spiritei a zamyšleně se díváš na zdlouhavý text, který asi zvýrazňuje nějakou důležitou věc, více neřešíš a začínáš opět číst.*

Pozdní noc Léta 8.Luny, 334. Roku
Tábor Quendë


Nemohla jsem v noci spát, tak jsem se šla projít po táboře, abych si vyčistila hlavu a myšlenky. Byla temná noc a s těží byly vidět hvězdy na nebi. Procházela jsem se táborem a v tom jsem si všimla, že nejsem jediná kdo je vzhůru. U kamenného stolu v táboře seděl Atthayim. Chvilku jsme si povídali o různých věcech a bavili se. Byla jsem moc ráda, že už mu je lépe. V tu chvíli přišel princ Elessar, který si k nám přisedl.
Divila jsem se, co se děje a on začal mluvit o vesnici za hranicemi. Skupina hraničářů tam vypozorovala až podezřele velkou aktivitu, která souvisí s temnou paní.

Úkol byl prostý... Zjistit o co jde a vrátit se zpět.

Docela mne zaskočilo, že Atthayim měl jít jako můj doprovod, i přes to, že se teprve zotavoval... ještě že šel...

Vybavili jsme se a šli jsme směrem na severozápad k k hraničnímu mostu. Už na mostě nám došlo, že je hodně věcí jinak než se zdá a Atthayim mě upozornil na nebezpečí, která tam na nás číhají.

[Obrázky: image.jpg]

Pokračovali jsme po cestě až k vesnici. Všude byla tma a mlha. Neviděli jsme ani před sebe. Najednou se vynořinlo nějaké monstrum, ale Atthayim ho jedním dobře mířeným úderem tiše skolil na zem. V tom se ale najednou objevila z poza domku postava.

[Obrázky: image.jpg]

Byl to hraničář, zvěd, který se svou skupinou toto místo objevil. Daroval nám svůj roh a zajistil nám cenné zálohy. Cítila jsem se jistěji a bezpečněji, i když to byla jen iluze.

[Obrázky: image.jpg]

Otevřeli jsme dveře od prvního domu abychom ho prozkoumali, ale v tu chvíli na nás vyskočilo několik nemrtvých monster, byla to dlouhavá řežba. Atthayim se svým uměním meče a já... no jak to popsat... snažila jsem se trefit vše a hlavně ne Atthayima... hehe.

V tom domě byl ukrytý nemrtvý mág, který na nás ty příšery posílal, ale i ten podlehl našemu snažení. Vyšli jsme z domu a chtěli jsme jít dál, ale v tom jsme narazili na podivnou osobu. Nějaký můž stál venku s kuší a díval se na nás.

[Obrázky: image.jpg]

Ptali jsme se ho kdo je, ale nechtěl nám nic říct. Mířili jsme na sebe zbraněma a bála jsem se, co se bude dít dál. Po chvilce ticha jen řekl, že si půjde po svých a v mlze zmizel.

[Obrázky: image.jpg]

Rozhodli jsme se ho tedy sledovat, ale nejdříve jsme obhlédli jeden podezřelý dům vedle. Po otevření dveří nás ale vzal děs. Na podlaze domu ležel nějaký prokletý znak a na něm byl otevřený portál, ze kterého najednou začaly lítat kouzla všemi směry. Utíkali jsme dokud nám to šlo a schovali se za zdmi domů, které se rozpadaly pod náporem kouzel.

Když to ustalo šli jsme ke zvláštnímu domu na konci vesnice. Vycházely z něj všemožné zvuky a tak jsme nahlédli dovnitř. Ach... jak nešťastné rozhodnutí...
Najednou na nás výběhl tucet banditů, kteří tam dělali bůh ví co. Bojovali jsme jak nejlépe jsme mohli. Jeden z nich co měl palcát mě uviděl jak pomalu sestřeluji jejich lučišníky a jedinou silnou ranou mě uzemnil. Atthayim se lekl a v zuřivosti toho nebožtíka jedinou ranou rozpůlil vejpůl.
Bylo načase povolat zálohy.

[Obrázky: image.jpg]

V mžiku se zde objevili a zaplavili okna šípy. Ani nevíte jaký šťastný pohled to pro mne byl.

[Obrázky: image.jpg]

Zaútočili jsme v plné síle. Bandité padali po tuctech a jejich krev zbarvila naše oblečení. Ovšem v horním patře, jsme nalezli něco zvláštního. Byla tam jakási truhla, zamčená, ale volná. Atthayim ji nemohl odemknout tak ji vzal do rukou a utíkali jsme ven.

Mezitím tam probíhala lítá bitva... výzvedná mise prý... tohle bylo otevřené bojiště.

Hraničáři kosili naše padlé druhy jednoho po druhém, ale ti se neustále opět zvedali k životu toužíc zabít naše živé druhy.
Utíkali jsme co to dalo, až jsme naštěstí utekli. Na cestě se hraničáři odpojili a vrátili se na své pozice. Běželi jsme zpět do Quendë co nám nohy stačili... ale v tom se objevila ona...

Nikdy jsem ji neviděla, protože můj smaragdový spánek byl dlouhý, neviděla jsem pád Eldamaru, ani velkou válku.

Stála tam předemnou, třímala v ruce velký srp, zarytý krví našich druhů. Nemohla jsem mluvit, nemohla jsem se pohnout. Atthayim položil na zem tu truhlu a rychle z ní vzal jakousi knihu.

[Obrázky: image.jpg]

Když se k nám přiblížila, jediným slovem mne skolila na zem. Nevím co se v tu chvíli dělo, když jsem se probudila, viděla jsem jen Atthayimův plášť jak kolem mne vlaje a jeho meč jak chrání mé tělo.
Zvedla jsem se... ta žena... paní Eldamaru, chtěla tu knihu, kterou měl Atthayim, nevěděla ovšem kdo z nás dvou jí má.
"Chceš svou knihu temná paní?" zeptala jsem se.
"Ah ano, aspoň ty máš rozum mladá Elfko."
"Tak mne následuj" řekla jsem jí. Ach v životě by mne nenapadlo jak bych mohla něco tak hrůzného udělat, ale udělala jsem to.
Vytáhla jsem svou milovanou Kroniku, do které jsem psala všechny obyvatele naší země a vší silou jsem ji mrštila do lesa mezi keře.
"Jdi si pro ní..." sykla jsem mezi zuby a temná Paní se vrhla do lesa.
Rychle jsem přiběhla k Atthayimovi a vzala ho za ruku v běhu.
"Utíkej, utíkej!" křičela jsem, ale slyšela jsem naštvaný řev paní a viděli ji, jak za námi jede na koni a posílá jednou kouzlo za druhým.

Celou dobu jsem držela Atthayima za ruku, až mě najednou stáhla zpět. Atthayim přišel o vědomí... omdlel...

Na to co jsem udělal nejsem pyšná, ale v tu chvíli jsem věděla, že ta kniha je naše jediná šance. Vzala jsem Atthayimovi tu knihu a běžela jsem z posledních sil ke Quendë, po cestě mě míjela rychlá jízda Prince Elessara, která spěchala naproti Atthayimovi.

V tu chvíli jsem omdlela...

Výzvedná mise... Dva Elfové...
Jeden legendární šampión po vážném zranění...
Druhý nezkušená a nemotorná Elfka...
Oba přežili...
A temnou paní rozzuřili...


Pozn Triad: ++++
Odpovědět
#16
Krví násáklý pergamen se válel ve velitelově stanu. Ležel tam tak sám, jakoby přežil jatka války a svým vzezřením jakoby odpovídal svitkům z dob nejstarších. Ve skutečnosti to byla dosti čerstvá a naléhavě psaná zpráva.

*Otáčíš další stránku staré kroniky a nahlížíš do další zajímavé části knihy, která odkazuje na nějaké temná kouzla, která tě momentálně zajímá.*


Nepamatuji si už ani jaký to byl den, ani co se v tu dobu dělo.
Vím jen jak se to seběhlo...
Byla jsem za svým posláním na cestě do Cyprony, kam jsem chtěla uložit pár svitků a knih do naší knihovny. Na té cestě jsem někoho potkala. Co byla ta osoba zač už ani nevím, vím jen, že byla celá zahalená ve velkém červeném plášti s kápí, který mi zabraňoval pohlédnout té osobě do očí.
Ve chvíli, kdy jsem ho uviděla, mě něco štíplo do krku, vytáhla jsem to rychle ven, byla to šipka.
Začaly mi tíhnout nohy, dělalo se mi špatně a nakonec jsem omdlela. Slyšela jsem jen chraplavý smích té osoby a těžké dlouhé kroky k mému nehybnému tělu.
Zase mě něco štíplo, ale tentokrát do krku...
Zvedla jsem se pomalu a odstrčila tu osobu od svého krku, celé mé šaty se samy začaly měnit barvou mé krve a snažila jsem se utéct do Elfího Srubu pro pomoc.

[Obrázky: image.jpg]

Ovšem celý srub, jakoby byl pod nějakým temným kouzlem. Stráže byly úplně mimo a nevnímali. Elfové jakoby zamrzli ve svých vzpomínkách a já jsem jen bezúspěšně volala o pomoc.
Kolem mne se ovšem neustále točilo více a více kroků a začínala jsem mít pocit, jakoby ta osoba byla všude kolem mne.
Otočila jsem se na tu osobu a zachraptěla jsem první co mne napadlo.

[Obrázky: image.jpg]

Ale ta osoba se jen dále chraplavě smála. Mé bludy a představy byly čím dále silnější, že jsem nebyla schopná rozeznat stopy a části světa.
Spěhala jsem zpět do Quendë, abych vše ohlásila strážím, ale začalo se mi dělat zle.
Nohy mne neposlouchaly, mysl mě šálila a štěstí mne opustilo...

[Obrázky: image.jpg]

Mé halucinace mě zavedly jinam než k našemu dolu, kde je cesta do Quendë a já opět omdlela.

[Obrázky: image.jpg]

Po nějaké chvilce mě probudil dusot těžkých bot a funění jakéhosi zvířete, pomalu jsem se zvedla a belhala se k dolu, kde jsem uviděla velkého Orka. Lekla jsem se ho a nevěděla co mám dělat, ale něco bylo jiné, něco bylo špatně.

[Obrázky: image.jpg]

Ten ork se mne samotné bál i přesto, že na svém luku vznešeně nesl zářezy z mnoha bitev. Mluvil něco nesrozumitelného, až nakonec utekl. Byla jsem vyděšená a utekla jsem rychle do tábora. Nevím, zda-li to byl sen, nebo skutečnost...
Zvláštní...je noc a já pořád ostře vidím...
Odpovědět
#17
*Otevíráš dopis, který koluje celým táborem.*

Výzvedná služba zjistila, že na Severu Hor se dějí podezřelé aktivity, které mohou mít spojistost s Temnou Paní.
Každý schopný Elf ať se hlásí na výjmečné bojové poradě.


OOC: Sraz v 17:00 dnes v táboře.
Odpovědět
#18
(15.03.2014 v 03:51)Thortogily napsal(a): *Otevíráš dopis, který koluje celým táborem.*

Výzvedná služba zjistila, že na Severu Hor se dějí podezřelé aktivity, které mohou mít spojistost s Temnou Paní.
Každý schopný Elf ať se hlásí na výjmečné bojové poradě.


OOC: Sraz v 17:00 dnes v táboře.

(Změna na 22:00)
Odpovědět
#19
V knihovně jsi našel zvlášní zelenou knihu, je to bezpochyb něčí denník, nalistoval jsi jednu z prvních stránek

Tak bych si měl shrnout poslední dny . Ale kde začít ?
hmm snad tím že předevčírem svolal Ismian všechny dostupné členy Quendë . Sešlo se nás dost, po dlouhé době se k nám připojil i můj přítel Reelies a válečník Talathos, kterého až tak dobře neznám . Důvodem našeho svolání nebylo nic menšího, než oznámení výpravy daleko na sever . Vlastně jsem byl rád, tím směrem jsem byl jen párkrát a jsou to podle mne krásná a klidná místa .
[Obrázky: nLBw77c.jpg]
Co by tam tak mohlo být ? Co by nás tam mohlo zajímat ? Ismian řekl pouze že hledáme odpovědi . Cesta byla dlouhá a malebná . Miluji když se jen tak procházím lesem, poslouchám vítr jak se opírá do stromu, jak si vrabci zpívají, zvuk tekoucího potoka ...ach zvládl bych takhle chodit věčně . Už to vypadalo že nás tentokrát potíže nepotkají . Když jsme bez problému prošli kolem bažin narazili jsme na skupinku "ještěráku" kteří se utábořili přímo u vchodu přes průsmyk . Ismian se rozhodl k razantnímu kroku a dal rozkaz k útoku . Rozmístili jsme se kolem nepřítele a během několika sekund jsme "ještěráky" zasypali šípy a několika kouzly . Ještěraci se nezmohli k žádnému odporu . Když jsme se dostali na druhou stranu průsmyku čekalo nás nemilé překvapení v podobě nemrtvých přisluhovačů našeho nepřítele .
[Obrázky: totbQNB.jpg]
Jak o nás mohla vědět ? Náš postup byl zpomalen, ale drželi jsme se u sebe a veškerý odpor potlačili . Nejhorší bylo přebrodit řeku . U Corellona, málem jsem se tam utopil a nebyl jsem sám co měl z naší plaveckou vsuvkou problém . Naštěstí jsme to zvládli . Po delší cestě jsme došli na místo kde podle Ismiana mělo být to co hledáme . A opravdu, po hodině pročesávání lesu jsme našli zlatou truhlu . Neuvěřitelné , jak dlouho tam mohla takhle ležet ? A kde k ní najdeme klíč ? Rozdělali jsme tábor a chystali se spát , když tu se objevil zajímavý tvor, připomínající orla . Kroužil kolem nás ale vůbec se nás nebál . Myslel jsem že je to nějáký dosud neobjevený druh nočního dravce, ale jak se později ukázalo byl to zvěd našeho nepřítele . Nalétl na Spir a drápy ji poškrábal její krásný obličej, snad se jí to zahojí . Kruté a zákeřné . Musel to být výtvor Valahessë a taky se hodně rychle ukázalo že ano . Během chvíle zasypaly celé naše tábořiště metrové kry . Několik z nás dostalo pěknou ránu ale nakonec se nám podařilo vyváznout jen s pár škrábanci . Bohužel padající kry nás zavedly až na horskou stezku kde začalo opravdové peklo . Portály z kterých se rojili nepřátelé a naopak portály jenž se nás snažili vcucnout, ledové zdi, padající kameny a ledové kry jenž nás neustále hnali výš a výš . Z toho dne si každý odnesl pár pěkných škrábanců . Dobře že Ismian zůstal dole aby nám kryl záda , to poslední co jsem si tam přál byla nemrtvá armáda dotírající na nás ze zálohy . V jednu chvíli už bylo opravdu zle , cesta zpět byla zavalena kamením a dál nevedla cesta . Několikrát se nám zjevila ona, aby připomněla s kým máme tu čest . Chtěla mluvit vždy výhradně z Att'häyimem. Když se nám zjevila naposled, byla tak skvěle natočená ... ani trochu si mně nevšímala, měl jsem strašné nutkání udělat jednu věc, aspoň to zkusit at' už by byl výsledek mého nečekaného výstřelu jakýkoliv, ale Spir mě vždy zastavila . Po odchodu temné paní se tam několikrát strhla strašná mela, když na nás Valahessë poslala vše živé či mrtvé, zkrátka vše co měla . Ustáli jsme to jen tak tak. Při jedné krátké chvíli klidu jsme objevili klíč ze stejného materiálu jako byla truhla dole v údolí . Bylo to zvláštní. Náhoda ? Osud ?
Zatím co my jsme sváděli neuvěřitelně vyčerpávající boje z nepřítelem, Ismianovi se podařilo odkopat cestu k nám . Okamžitě jak se k nám dostal a vyděl co se děje vydal rozkaz k ústupu . Nastal chaos, v kterém jsme se rozprchly po celé hoře . Dlouho trvalo než jsme se opět sešli dole pod skalou . Po cestě jsme sebrali naší truhlu a utíkali co nám síly stačili . Cesta zpět byla ubíjející, ale domov ... domov byl sladkou odměnou ... Ještě než jsme odpadli vyčerpáním, prozkoumali jsme obsah truhly ... to co jsme našli ... ach, zdá se že už nic není jen černé a bílé ...
[Obrázky: MKdDL7p.jpg]

OOC: omluvte že to tak trvalo Biggrin
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Finis coronat opus - In nomine et ad honorem tenebrae
Odpovědět
#20
*Při dalším prozkoumávání jakési knihovny narážíš na zapečetěnou truhlu. Hbitě ji otvíráš a vidíš, že je plná svitků. Bereš jeden náhodný do rukou a začínáš číst.*

Zpráva z průzkumu v lesích kolem Quendë ze dne 18. Toru, 334 roku, Podzim.

Dnešní průzkum přinesl nečekané.
Při lovu nakažených zvířat nemocí mne potkalo něco ojedinělého. Hledala jsem na medvědovi původ jeho nákazy, když jsem najednou uslyšela praskání větví a kroky za sebou.
Jednalo se o jednoho z Banditů, kteří občas v lesích přespávají a nedají si v poslední době říct.

Chtěl mne okrást. Varovala jsem ho, aby se otočil a odešel, ale bohužel si nedal říct. I když nerada, musela jsem tuto zlou, byť posvěcenou duši zabít.


.jpg   b1.jpg (Velikost: 54,8 KB / Stažení: 370)

Jeho poslední slova mne znepokojila. Nevěděla jsem co tím myslel, třeba jen přeháněl nebo věstil i něco špatného. Nakonec se věci vyvíjely zvláštním směrem.

V lese jsem narazila na podivného muže, který nechtěl moc mluvit a dělal samé zvláštní věci. Pokoušela jsem se ho kontaktovat, ale pořád mluvil v nesrozumitelných větách.


.jpg   b2.jpg (Velikost: 56,52 KB / Stažení: 369)

Najednou mu z rukávů začali lézt zmije, lekla jsem se a namířila na něj lukem. Ta osoba se jen zvláštně smála pod kápí a neustále mluvila v hádankách. Rozhodla jsem se ho dovést do tábora a zkusila to nejdříve po dobrém.


.jpg   b3.jpg (Velikost: 58,61 KB / Stažení: 367)

Vše najednou bylo ale hodně zvláštní, pomalu jsem začínala pozorovat hlavní znaky někoho kdo ovládá magii, podobně jako jsem to viděla u Artanis nebo Calwen, ten muž ovládal magii a tím pádem představoval i hrozbu. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu.

   

Bohužel vše se zvrtlo, ten muž... tedy aspoň myslím, že to byl muž, začal kouzlit. Zaútočila jsem na něj a několika šípy jsem ho zpomalila, Astario reagoval správně podle instinktů vlka a zaútočil muži po rukách, kterými kouzlil. Slyšela jsem slova magie a muž najednou zmizel, ovšem Astario jakoby pořád věděl kam ten muž jde a najednou jsem viděla jak se z ničeho nic objevila na trávě skvrna krve. Patřila tomu muži, na kterého Astario pořád útočil pomocí čichu a já jsem aspoň měla nějaký přehled o tom kam střílet. Krásně se potvrzuje, že zvířecí instinkty jsou někdy bystřejší než naše mysl.
Muž se otočil a začal z těžka oddychovat. Silně krvácel na několika místech kam jsem ho já nebo Astario zasáhl. Řekl, že semnou do tábora půjde. Tak jsem mu řekla směr a za jeho zády ho kontrolovala.

Po nějaké chvíli jsem viděla brány tábora a muž se otočil se zvláštním úsměvem.
"Tak a tady se naše cesty rozejdou" řekl.
Divila jsem se co to má znamenat a raději jsem se připravila na nejhorší.


.jpg   b5.jpg (Velikost: 50,5 KB / Stažení: 363)

"Doufám, že máš ráda Bandity Elfko. Rád ti jednoho představím. A je speciální, rád žere čokly, jako je ten tvůj." zasmál se.
V tu chvíli se z ničeho nic ze země vynořil člověk, další muž ve zbroji typickou pro bandity. Chybělo mu bělmo v očích a díky jeho kůži bylo vidět, že je to vlastně mrtvola, kterou život opustil již dávno.


.jpg   b6.jpg (Velikost: 49,45 KB / Stažení: 364)

Bylo to hned jasné, ten muž byl nekromant.

   

Zaútočila jsem na jeho bezbožný výtvor a Astaria poslala proti němu, ale nekromant kouzlil svazující pavučiny, které mi znemožňovaly jakýkoliv pohyb. Ten nemrtvý byl silný, silný až moc a po pár úderech jsem se zhrozila. Nemám šípy, došly!
Snažila jsem se nějak z té pasti dostat a kopla jsem do toho nemrtvého. Když jsem vytáhla nůž, zmizel. Nebyl tam, stejně jako pavučiny, které mne držely. Běžela jsem raději rychle do tábora naplnit toulec a podala strážím rychlý vzkaz.
Vydala jsem se toho nekromanta stopovat, po tom všem co udělal si zaslouží spravedlnost z Elfího pohledu.
Astario zkoušel stopovat po čichu, ale dovedlo nás to do hor mezi nebezpečné Ogry, kde jsem již jednou po boku Calwen bojovala a sama jsem moc dobře věděla, že takové místo je velmi nebezpečné.
Astarion ztratil stopu a z místa neměl o nic víc lepší pocit. Dnes ne příteli, ale možná zítra. Vrátili jsme se do tábora, aby jsme předali zprávu nejvyššímu vedení.

   

Stráže dostaly po návratu do tábora popis osoby, kterou Quendë hledá.
Tato osoba se provinila činem nekromancie na území Quendë a ponese následky, pokud své činy blíže neosvětlí.
Posílila jsem průzkumné jednotky a zadala nové úkoly.
Musím ještě kontaktovat výzvědnou službu, třeba něco zjistí.

Konec zprávy.
Podepsána - Spiritea
Odpovědět



Skok na fórum: