[RP] Kronika Quendë - DL

[Halli]

10. Toru, 330. roku

Dnes, čtyřden po poražení bolesti v Goren-Zaru, se konala schůze v táboře poblíž Eldamaru. Když jsem dorazil, čekalo se už jen na mě. V čele stolu seděl Istransil. Zaujmul jsem místo po jeho pravici. Celkem nás u stolu sedělo sedm.
Istransil nás uvedl do obrazu. Řekl, že rozluštili jakési starobylé elfí svitky. 'Se ví, že takový luštění dá zabrat. Já sám po sobě nepřečtu ani to, co jsem napsal minulý čtyřden, natož tak abych zvládl něco, co psali nějací prapředkové před dávnou dobou. Ještě k tomu elfové! Víte jaký klikyháky píšou. No, ale zpět k věci. Takže zjistili, kde by to tak mohly být ony hledané krystaly. Měl i mapu, ze který jsem já teda poznal velký kulový. Nějaká osada, hora a pak samý lesy. Jeden z elfů, Adish, to místo ale znal. Teda říkal, že asi... ale znal.



Istransil se k nám nepřidal, jelikož musel zařídit něco jiného. Tím pádem pověřil velením mě. Po chvíli jsme vyrazili; já, Soren, Adish, Edwin a Artanis. Procházeli jsme hustým pralesem, až jsme po nějaké chvíli došli na místo zaznačené na mapě. To co nás tam čekalo, nikdo nečekal. V truhle pod stromem byla další mapa. Většina z nás začala nabírat podezření, že něco nehraje.
Tak jsme vyrazili dál. Tentokrát už to nebylo tak snadný. Zpoza stromů začaly vyskakovat nějaké stíny a začaly nás napadat. Mágové se toho chopili, neboť já jsem svým obyčejným mečem moc škody nenadělal. Ale za chvíli jsem se dočkal. Vyšli jsme na jakousi mýtinu a naproti nám stála řada nemrtvých elfů. Zdálo se mi, že se tam mihla i Paní Eldamaru, ale ostatní ji viděli prej taky, takže asi nezdálo.
Ty chcípáky jsme pobili, ale už to šlo hůř než s těmi stíny.



Kdo by to byl řek', další truhla s mapou. Jenže, v tu dobu už nás otravovala Paní Eldamaru a pořád něco odpalovala a přivolávala. Už to šlo hůř, naše tempo se snížilo a začínali jsme mít problémy. Naštěstí to už byla poslední mapa. Když jsme dorazili na místo, kam ukazovala, čekala nás tam spousta dalších chípáků. A když říkám spousta, tak spousta. Snesli se na nás a jelikož jsem byl jediný, kdo bojuje na blízko, ocitl jsem se brzy na zemi, neboť mi podrazili nohy. Mágové se rozprchli a začali likvidovat rozdělené skupinky nemrtvých. Tu a tam se mi povedlo postavit se na nohy a prohnat nějakého z těch chcípáků. Po chvíli se váleli po zemi oni a né já. V tom se ozvalo: "Čeká vás poslední zkouška!" a před očima nám stanul nějakej větší chcípák. Ukázalo se, že umí kouzlit. Na to mě Istransil během čtyřdne upozorňoval, takže jsem věděl s kým máme tu čest. Bylo jich tam víc, ale nezastavili nás.
V malé jeskyni nás čekala opět truhla, tentokrát však byl její obsah rozmanitější. Pulzujíci krystal, tři amulety a obdobný stojan jako máme doma v Goren-Zaru.



Vyrazili jsme zpět do tábora. Pár okamžiků po nás dorazil i Istransil. Vyzpovídal nás a začalo se řešit, co jsme to vlastně našli. Edwin upozornil na rozdílnou barvu krystalu. Považuje to za znamení, že tyto krystaly nepotlačují bolest, ale naopak jí podporují. Je fakt, že Paní Eldamaru je nám vydala poměrně snadno na to, že by to mělo vést k jejímu konci.
Proto se Istransil rozhodl zatím nic nezkoušet. Předměty pečlivě uschoval a dáva tak čas na rozmyšlenou s tím, že brzy bude další schůze, na které se poradíme co dál.