[RP] Kronika Quendë - DL

[Halli]

Jaro 7. Toru, 334. roku

I
Právě probíhala v táboře Quendë porada, když Ismian' obdržel zprávu od Istransila - dostal se ve hvozdech do potíží. Att'häyim okamžitě vyskočil od stolu a běžel pro svého koně. Zatímco on mizel mezi stromy, skupinka účastníků porady se vydávala po jeho stopách.

Když Att'häyim projížděl mezi stromy, cítil, že je něco velmi špatně. Cítil, že je Istransil víc než v potížích, a nemohl se tohoto zlého tušení zbavit. Když dorazil na malou mýtinku, projela jím stejná vlna, jako když spatřil svou sestru v zimě před třemi roky. Istransil ležel opřený u skály v kalužích krve, z jeho hrudi se tyčilo pět šípu. "Istransile!" vykřikl Att'häyim a spěchal k němu a jal se mu ošetřovat rány. Istransil ho však úchopem předloktí zastavil: "Nech to...nemám moc času...byla to past." Att'häyim odmítal uvěřit a pořád se ohlížel, jakoby měla přijít nějaká spása, která by postavila raněného elfa na nohy a šípy z jeho hrudi bez následků vyňala. Zázrak však nepřicházel a Istransil pokračoval: "Prý se našel princ," odmlčel se a začal kašlat krev. Att'häyim mu položil ruku na rameno, jakoby mu to mělo nějak pomoci. Nevěděl, co má dělat. Istransil však dále pokračoval. Těch pár slov, které pronesl, by však měli zůstat jen mezi nimi dvěma. Naposledy se vzchopil: "Moje tělo spalte...nechci pak proti vám bojovat," na chvíli se odmlčel a podávajíc Att'häyimovi svůj meč řekl: "Nech si ho...na památku.. Namárië, příteli." Att'häyim pronesl tatáž slova, když Istransil naposledy vydechl a jeho tělo se uvolnilo z křeče.



Jednou rukou pevně svíral meč jílcem u svého srdce a druhou ruku měl pořád položenou na Istransilově rameni. Zavřel oči a svěsil hlavu. Chvíli takhle zůstal, když v tom se vedle něj uvolnila energie jakéhosi kouzla a strhla jej na zem. "Teď jsi na řadě ty," ozvalo se za jeho zády. Valahessë. Sotva Att'häyim vstal, už se na něj vrhali nemrtví. Pár jich odrazil, ale jejich velitel v krvavě rudé zbroji dílo dokonal. Att'häyim se ocitl na lopatkách, v jeho uších pískalo a v hlavě hučelo. Tu a tam se mu částečně navrátil zrak a mohl vidět, jak nad ním nemrtvý stojí s dýkou. V tom ucítil, jak se mu čepel zařezává do tváře hlouběji a hlouběji. Svíjel se a řval bolestí. Nástroj vytvořený tak, aby působil největší možné utrpení, mu projel od jedné líce k druhé. Tvář nebyla ani ještě odřezána, když nemrtvý prudce zabral a zbylou část svaloviny z tváře vyrval. Att'häyimův obličej byl zaplaven krví, jeho vlasy začaly rudnout a jeho zbroj se začínala červenat. Nemrtvý ho popadl za líce a dovlekl ho k Istransilovi zanechávajíc za sebou dlouhou rudou šmouhu. Jeho meč pak zarazil Istransilovi do krku. Att'häyim už nekřičel bolestí. Nemohl. Z jeho hrdla vycházel pouze chrčivý, zděšený nářek. "Namárië," mizíc říkal nemrtvý.



Att'häyim se vyšplhal na kolena a hluboce se skláněl nad zemí zakrývajíc si obličej. Z jeho hrdla vycházel pouze chrčivý zvuk a z jeho tváře sršela krev proudem. Istransil a Att'häyim byli obklopeni rudým jezerem. V tom se mezi stromy objevila skupinka, která vyrazila po Att'häyimovi. V sladce rudé barvě jeho tváří se tu a tam prodírala běloba jeho lícních kostí, ale okamžitě byla zaplavena krví. Att'häyimovi se s pomocí povedlo obvázat si obličej, ale látka rychle nasákla a ztěžkla. Nesnesitelná bolest ubíjela elfa každým zlomkem vteřiny. Až po nějaké době si vůbec uvědomil, že slyšel zvuky boje, který proběhl jen pár kroků od něj. Poslední, co si pamatoval, byla tvář Ernila Elessara. Poté upadl do bezvědomí.





II
"Amandilli!" ozvalo se venku stanu. "Amandilli!" vtrhl do ošetřovny voják. "Máme tady," chvíli váhal a pak dokončil větu: "raněného." Podíval jsem se na svého bratra, který právě rovnal prostěradla, a rychle jsme vyrazili k povinnostem. To, co jsme však spatřili, jsme ani jeden nečekali. Kdyby nám neřekli, že je to Att'häyim, ani bychom ho nepoznali. Raněný elf byl celý potřísněn krví - obličej a vlasy měl pokryty vrstvou zaschlé krve, jeho zbroj byla celá rudá a plášť zůstal zelený jen na pár místech. Rychle jsme ho odnesli na ošetřovnu a začali připravovat k léčbě. Když byla jeho tvář zbavena krvavé pokrývky, začaly se na nás šklebit jeho zuby a obnažené lícní kosti. Bylo nutné pracovat rychle a bez omylu - nezbývalo již mnoho času.



Když bylo vše hotovo a Att'häyim již ležel pod vlivem léčiv nehybně na lůžku, přišel do stanu Ismian' a elfové, kteří Att'häyima zachránili - Spiritea, Calwen, Artanis, Askae, Agiris, Lenwë a lidský kouzelník Soren.
Z Att'häyima však mnoho neviděli, jelikož jeho tvář byla zahalena nechávajíc odhalené pouze oči. To hlavní však věděli - bude žít.

OOC:

*Ernil = princ
Amandilli = kněží

Doufám, že jsem vám nepopletl jména, jelikož jsem mnohé z vás viděl ve hře poprvé. Lepší RP zážitek jsem si snad po dlouhé pauze nemohl ani přát - za to vám patří obrovský dík. Těším se na naše další herní setkání.
Pozn Triad: ++++