[RP] Trpasličí kronika

[Halli]

30. Toru, 330. roku

'neska mě Urzin poslal za nějakejma bratříma na východ od Cyprony. Prej tam měli rubat obry a taky že jo. Jak 'sem řikal, předtím taky došli do města orci a tak 'sem je pozval, 'esli si nechtěj taky trochu zabojovat. To 'sem ještě netušil, že se stane to, co se stalo. Jak bych taky moh' že? Vždyť 'sem jenom Halli, co taky zná jen zabíjení a né žádná vědma. Na to tu 'sou jiní, ale né v našich řádách teda. Aspoň myslim.
No tak 'sme teda vyrazili. Bumhug běžel nějak napřed, Edwin se taky vypařil jinou cestou. Já počkal na Gobruga, kterej měl dorazit. Za bránou Cyprony 'sme se zas dali dokupy a vyrazili 'Sme společně. Šli 'sme tak, jak mi Urzin řekl. Přes vesnici, k vodě, kde byl převozník. Akorát teda měl jen nějakej chatrnej vor, kterej nás ani všecky neuvez!
Když 'sme vysedli uviděl 'sem několik trpaslíků v řadě a taky nějakýho jejich velitele. Pěknej blbec, jak se ukázalo. Nejdřív 'sem se snažil zapadnout a dělal 'sem tak, jak bylo nakázáno. To, co však vypadalo nejdřív jako škádlení orků, se ukázalo být úplně něco jinýho! Nesnažil se je vyburcovat, ale jen nasrat. V tom 'sme vyrazili na obry!

Po chvilce mi došlo, že orci za náma fakt neběželi. Ale to 'sme zrovna řezali už obry. Po chvilce se všichni váleli na zemi a my, trpaslíci, 'sme se vítězně vraceli zpět. Ten magorskej velitel nám nařídil tam stát a sám si odešel tam, kde 'sme byli předtím společně s orkama a Edwinem. Dlouho se nic nedělo, žádní obři nechodili z průsmyku a velitel ani orci nepřicházeli. Tak 'sem se šel podívat, co se dělo. Taky dobře, že 'sem šel. Orci už stáli na voru a vypadali dost nasraně. Taky měli proč. Nasralo to i mě.
Nakonec teda orci neodešli. Naštěstí. S velitelem 'sme se pohádali, ale nikam to nevedlo. Asi si to budem muset vyříkat někdy jindy, 'esli se ještě potkáme.

Po předání zprávy od Urzina se však plány změnily. Průsmyk se musel zaterasit. To se mělo povíst odpálením nějaké bomby od nosáče. Než na to však došlo, museli jsme se porvat s dalšíma těma horskýma hovadama. Orci se už přidali a šlo to znát!

Tentokrát těch obrů bylo víc a ještě k tomu došel nějakej vůbec vyvinutej! Tak dvakrát, třikrát větší jak ti předtím a sílu měl.. no jak obr!

Ani on nás však nezastavil.

Bohužel byly ztráty tentokrát i v našich řadách. Jeden udatný trpaslík v boji padl. Padl za Goren-Zar, slává jemu.
Když 'sme se teda ujistili, že 'sou všichni obři kaput, došlo na výbušninu. Měl 'sem ji odpálit já, takže všichni už odešli pryč z průsmyku.
Nachystal jsem to, zapálil a najednou řacha, to 'ste nezažili! Bouchlo mi to přímo do xichtu!

Další věc, kterou si pamatuju, je, jak ležim daleko od místa, kde 'sem byl před chvilkou, v uších mi pískalo a ve vousech hořelo. Ale ještěže 'sem tak odlít, jinak by mě to zasypalo taky!
Když bylo všecko hotovo a já mohl zas na nohy, vyrazili 'sme zpět. Gobrug mi něco cestou říkal, ale vůbec nevim co, protože mi v uších píská ještě do teď. Doufám, že nic důležitýho, protože 'sem pochytil fakt málo.

[Halli]

21. Toru, 331. roku

Dneska se to stane. Osvobodíme další část Goren-Zaru. Konečně dáme těm hadům co proto! Vojáci maj už několik dní cvičení. Dnem i nocí je tam venku furt slyšim. Konečně máme schopné oddíly. Teď nám k osvobození celého Goren-Zaru chybí už jen pár krůčků. Těším se na den, kdy budu moct svým dětem a těm jejich vyprávět svoje zážitky. Na časy, kdy ke mně budou vzhlížet jako ke zkušenýmu a moudrýmu. To je ale ještě daleko, teď jsou časy, kdy tyhle zážitky musim tvořit a dneska je právě prostor pro jeden z nich. A velkej!



Výstroj už mám nachystanou, meč jsem si naostřil a zbroj několik dní gruntoval a dával do pořádku. Před bitvou 'sem samozřejmě vykonal svůj "rituál" - ten obsahuje tabák, jídlo, pivo a modlitbu k Moradinovi. Už zbývá jen pár chvil, než budem moct vyrazit. Venku už se toulá nějakej dlouhán v červených hávech. Žádnýho z orků 'sem zatim ještě neviděl. Doufám, že aspoň jeden dorazí. Bojovat po jejich boku, to je něco!


Skol už svolal svoje chlapy. Měl bych tam být taky. Proslov - rozbít ty hadí držky! Nejdřív však musíme odkopat závaly. Bariéry jsou další překážkou, ale problém se vyřešil sám. Ty hadí mrchy se začaly sápat k nám a nějak překonaly i ty bariéry. Právě to začalo. Byla prolita první krev. První hadí hlava se proletěla vzduchem za trpasličího křiku a jásotu. Všechno duní, náš řev a jejich sykot se misí, řinčení zbraní přehlušuje všechen hluk z haly. Po první vlně se objevuje nějakej větší had, kterej napodobuje naši normální řeč. Kde se ksakru naučili hadi mluvit? Jsou to jen samé výhružky. Za chvíli se však jeho hlava válí několik stop od jeho těla - přesně tak, jak to bylo ve cvičení. Tenhle parchant u sebe měl jeden z krystalů. Sám od sebe jsem zamířil do svatyně, abych se podíval, jestli náhodou neni na stojanu ještě místo pro krystal. Není. Kněz si mě přitom všiml. Že prej to tady nemůže vysvětit kvůli přítomnosti jinýho boha. Pche, jinýho boha. Neříkejte mi, že ti hadi maj nějaký skutečný bohy!


Nevím co dál s krystalem. Tam venku je hrozná bolest, ve které v boji moc dlouho nevydržíme. Třeba když aktivuju ten krystal, tak se to nějak oslabí. Jak to bylo? Dotyk krve? Stačí malý říznutí na prstě a bude to. Uff.. asi budu blejt. Vypadá to, že to fungovalo. Krystal cosi udělal a je ňákej jinej. Chvilku na to se ze stropu haly uvolnil nějakej šutrák a spadnul přímo do chodby, kudy musíme. Je načase to odklidit. Nějakej člověk se mi postavil do cesty. Vypadá nějak div... eeeh? Co se stalo? Kde jsem? Poznávám Gobruga, Skola.. Ta bolest na prsou! Ten člověk mi prorazil nějak hrudní plát a omráčil mě. Ta svině! Rozkázal jsem, aby ho odvedli a někam zavřeli pod zámek, ale zdrhnul. Zmizel i s tim druhym dlouhánem v rudym. Snad se nevrátí.


Konečně 'sme odkopali závaly a můžem pokračovat. V hale za chodbou na nás čeká pěkný hejno hadů. Se řvem se na ně vrháme a začínaj skutečný jatka. Proudy krve tryskaj, vzduchem lítaj hlavy a ocasy hadů. Skoro se zdá, že jich neubejvá, ale nakonec je stejně porazíme!


A taky že jo! V hale se válí hromady mrtvých hadů. Takovej pohled - to je radost. Jen jedna budova ještě nebyla vyčištěná. Je chráněná nějakou další bariérou. Po dlouhých chvílích hledání konečně nacházíme cosi zvláštního. Nějakej kamenej sloup uprostřed malé místnosti - takhle trpaslící nestavěj. Když jsem do toho šutru poprvé fláknul krumpáčem, tak z něj začali vylízat nějací kamenní hadi. Od té doby se to nezastavilo a s Gobrugem se snažíme ten sloup zničit. To se nám nakonec povede a když se vrátíme k bariéře, už tam ve skutečnosti žádná není. Ve třech - s Gobrugem a Skolem lezeme dovnitř. Je tam nějakej had. Tahle svině má však tužší kořínek než ty ostatní! Ocitá se pod bouří úderů ze všech stran. Dostává dost zabrat a krvácí z několika ran. Hahá! Zrovna jsem zahlíd koutkem oka nějakej stojan, kterej se podobá tomu ve svatyni. 'Sme na správnym místě! Tak to se do toho opřem! Raz, dva, tři .. úder za úderem. Ta mrcha už dlouho nevydrží! Ha! Už se kroutí! Už je po ní! Hahá! Nebo není? Bacha! Ještě není konec! Ta mrcha se prudce otáčí a chystá se udeři...


Halli proletěl místností a narazil do stěny s hlasitým zaskřípaním a zapraskáním. Svalil se na zem a nehnutě leží. Přesně v ten okamžik padá na zem i tělo hada. Skol i Gobrug vědí, co se stalo. Je po Hallim. Ten zatracenej had ho dostal!





OOC: Obrovské díky Galranovi za tvorbu úžasných eventů a vdechnutí života do Goren-Zaru. Samozřejmě velké díky RT vůbec za možnost hrát na shardu jako je Manawydan. Taktéž veliké díky všem, se kterými se Halli ve svém příběhu setkal - ať už v dobrém nebo ve zlém. Byly to skvělé chvíle strávené při hraní a těším se na budoucí zážitky.
Bohužel, každý příběh končí a ten Halliho se dobral svého konce. Halli padl pro ideál obnoveného Goren-Zaru - města měst, pro své bratry a sestry. Udělal velký kus práce, ale to všechno si vybralo svou daň.
Doufám, že tímto dění v Goren-Zaru neustane na mrtvém bodě, že se najde někdo, kdo v tom bude pokračovat. Ze světa trpaslíků se na určitou dobu vzdálím, ale hodlám se v budoucnu vrátit. Doufám, že do té doby se to pohne směrem dopředu a v ulicích města se bude potulovat mnohem více trpasličích postav.

[ultima2d]

7. Luny, 339. roku

Po stvoření armády Golemů trpaslíkem Hogardem v trpasličím městě Goren-Zar...


*Starý kronikář namočil pero do inkoustu a začal psát*

Tak a je to tady.Hlavní velitel Urzin,se skláněl nad kameným stolem,na kterém byla mapa nedostupných části města.

Zautočíme tímhle směrem!Tyhle chodby musíme dobýt!! *rozčíleně bouchl do stolu*

Za ním stálo několik trpaslíků.V popředí stál Fargon,mohutný starší trpaslík,který dával rozkazy dvěma mladším.Plány byly jasné,musíme pomocí magických krystalů oživit golemy a s nimi se pokusíme dobýt zpět co nám vždy před Pohromou patřilo.Trpaslíci dostali každých po dvou krystalech a přistoupili k první fázi oživení.Skláněly se nad masou hlíny a kamení,která ožila díky zázračné magii.

Střáže,otevřete bránu!! *Urzin*

Urzin a armáda trpaslíků s golemy za zády se vydala do starých části města..Věděli co je čeká,netrvalo dlouho a uslyšeli zlověstné syčení Yuan-Ti bojovníků.Překvapivě,neubrali na kroku a valili se dál se sekery a meči v ruce vstříc nepříteli.

Urzin,Fargon,Rey a se bili vskutku odvážně,golemové lámali hadům vaz a všude bylo slyšet práskání kostí a řev umírájích hord nepřátel.Postupovali neustále dál a zdálo se,že nepřátel neubývá spíše naopak.Dusot těžkých bot a řinčení zbraní se podzemím rozléhalo na hony daleko.V tom se najednou mezi Yuan-Ti objevil had s magickou holí a na všechny strany začal rozsévat svoji černou magii.Bolest a magie byla nevydržetelná a golemové se začali hroutit k zemi,až nakonec zbyli jen tři trpaslíci.

Ústup!Zpět do města,jsme poraženi! *Urzin*






*Kronikář odložil pero a zavřel knihu*

[Halli]

OOC: Zápisek sepsaný dvěma hráči postav Gungrim Ocelokovadlina a Rosencrantz og Guildenstern.
OOC: Galran: Přesunuto do kroniky, 10. toru 351. roku.

Rozjímání u piva

Dva trpaslíci, Rosencrantz, Gungrim a Guildenstern, sedí v Goren-Zaru a popíjejí pivo, baví se o událostech z předešlého dne.

"Héén, bolo to slabé.Těšil som sa na pořádnů bitku a vono se ušáci hnedka urazí a odejdou."

"Tož eště že odešel, vždyť taj pak jeden z tych zelenych zrubal teho vybledlého. Tož chvilu jsem si řikal, esli sa nevrhne aj na ty ostatní zakuklence."

"Tož, to byla komedia.Eště že setnul enem tého bledého, bo pak by němal kdo bojovat s tů přerostlů hadiců." Přikývl trpasílk a dopil korbel piva.

"Tož šak byl nasraté aj na iných. Ti kúzelníci si vůbec nedavali pozor a nejednú temu hovedu ožahli kožu. Tož ale však kdyby to někdo udělal mně, tak ho taky..." Trpaslík si říhl. Táhle až zvuk přešel v poslední slovo věty. "zliskám."

"Tož, to jáá.Už tak tam bylo zranění až příliš. Kurde, eště že sme tam byli my dva, abychom zachraňovali situacu. Však ti holobrádci sa tam furt enem žrali a vůbec se nevšímali, že na nich útočí taká banda hadic."

"Tož sa ví. Bez nás by byli v prdeli. Tož na co sú ti kúzelníci, keď nedovedú ani odstranit zával z cesty. Všecko sa muselo robit pěkně poctivě. To enem my a orci sme sa teho chopili. No a eště také ten směšné podivín, co do boja chodí v šatičkách. Ale ten teho moc s tyma šutrama nezmohol."

"Ostuda to bola." Kývl na druhého trpaslíka a odskočil si k soudku dočepovat korbel piva. "Však jsme to oddřili všecko my a ten můdrý ork, čo furt mumlal cosi o tém svojem Grumishovi, či co to je. Najlepší bol ten velký ork čo sa chcel protlačiť tou škvírou, čo jsme odkopali a jak sa mu to potém celé zesulo na gebulu."

"Tož ja, ale rozchodil to celkem rychlo. To kdyby tam byl něaký iný šašek, tak sme mu tam mohli enem vystrojit taký malý funus." Otřel si hřebetem ruky svůj nový bílý knír.

"Měl štěstí že za ním stál ten můdrý ork, těžko říct, jesli mu pomohl ten krumpáč, čo mal v ruce, nebo to jeho věčné modlení sa."

"A to v tem domě zrovna bylo kulové, ni?" Rozchechtal se a smích utopil až v hltech piva. "Tož když tak přemýšlim, tak ajni nevim, kaj skončili ty věci z té truhly, co sa našla. Tož to beztak pobrali do kapes ti samozvaní dobrodruzi. To je hnedle vidět, co za tou jejich "dobrotou" stojí."

"Tož to je pravda." Dočepoval pivo, sedl si zpět na schody vedle svého druha a upil z čerstvě doplněného korbelu. "Keby to věděl Urzin, určitě by to enem tak nenechal. Tož, taká povedená partička zlodějuv to je. Keby bol ten stojan ze zlata, tož aj ten odnesů, to ti pravím."

"Tož šak nejen zlodějov, ale teď ti něco povim. Ta jedna lidská roba, kterú trochu znam, po mňa chcela, abych probořil jednu zeď v tem krajnim baraku. Tož chtit po trpaslikovi, aby devastoval vlastní město! Pracu našich předků!" Při prudkém rozmachu rukou z trpaslíkova korbelu vystříkl zbytek piva a se slovy "Do prdele" dopadl na kamennou podlahu. Nezbývalo, než aby se zvedl a dolil si nové. "Tož to je jedno, že by sa to ani nepovedlo! Chtít něco takého po trpaslikovi! Tož čuješ to?"

"Hééén, to určitě myslíš hén tu nafučanů robu, čo zabíjá pohladom. Drsná to ona je, ale chcet po nás, at se demolujem našu domovinu, to je důkaz hlůposti." Upil z piva a otřel si pěnu z vousů.                                                                                    

V tom se ozvala gnómka sedící u stolu a malující různé mapy, která si až do teď nevšímala rozhovoru trpaslíků. "Pánové, jestli můžu vyzvídat. Co je s tím stojanem? Rudovous říkal, že je nějaký zničený."

Trpaslík pohotově zareagoval a opravil nového člena rozhovoru. "Tož akýsi dojebaný je. Ale to je jedno, funkční by snad měl byt." Posadil se zpět a zhltl další kus obsahu. "Však pokaď by někomu vadilo, jak vypadá, tak si s tim naši kreativní mistři poraděj, žeja? Tož aj, keď by to bylo nefunkčné, tak si s tim poraděj."

Druhý trpaslík se zatahal za svůj rudý vous a řekl: "Tož sa dalo čekat že to budě dojebané, však to tam pod těma šutrama leží bůh ví ako dluho. Však nám múžou naši mistři být vděčné za to, že jsme to tůhle z Rosenkrantzem odkopali, bo ta banda to mala těžce na háku. Jak zjistili, že sa to neleskne zlatem, tak na to ani nekůkli." Trpasík se koukl do poloprázdného korbelu a pak se s chutí napil.

"Tož ale, nasmál som sa. Jaks mi onehdá povedal o tych udalostech, jak nemali ten lektvar. Tož bylo mi jasný, že sa to zas stane, tak som to tak z povzdáli sledoval a smál se tam pod fusy." Zatahal se za knír. "Tož ani já som ho samuzřejmě neměl. Tož ale taky nesu žádný šarlatán, abych si také patoky míchal doma. Tož som si řekl, že třeba sa nande ňáka dobrá duša, co sa podělí o ten blivajz. Tož pletl som sa. Enem ten mudrý ork sebú měl pár takých malých lahviček." Naznačil velikost mrňavé lahvičky. Samozřejmě, že to přehnal, jelikož by se do lahvičky takových rozměrů vešlo sotva pár kapek. "Tož šak pak dál si tam už bol a viděl, že to musel zachraňovat zase náš brach Skol."

Gnomka jen nechápavě mávla rukou a začala se opět věnovat svým mapám.

                                           

"Čuvaj," řekl druhý trpaslík prvnímu. "já čakal že tén špiritus něbudů mět ani ušáci ani ta druhá banda. Spletl som sa enem troška, no. Som Urzinovi říkal, že se to tam dobijeme sami, šak pár lahviček té zázračné vody," při těch slovech zakoulel očima: "jsme mali né?"

"Tož Urzin je dobrák. Asi chca dat možnost aj iným rasám, keď nemaj do čeho dlubnut. Třeba aj chce, aby sa tajti aspirující dobrodruzi něco přiučili a mohli pak pomoct aj kdesi inde." Trpaslík dopil zbytek piva v korbelu. "Tož a ti orci sú už tací dluhodobí parťáci. Tož však v tej časti Města nebyli prvně, pokavaď sa nepletu."

Druhý trpaslík přikývl a dopil další korbel piva. "Něco mě říká, že tu nebyli ani naposled. Tož, kvuli temu hadímu šutru už další hadice něbudů nabéhať v takých bandách ale aj tak, eště práca nění hotová. Musíme eště useknuť kepreču tej velkej hadici, aby nám neutekla aj s týma šutrama do stojanu."

"Tož nebude nám zdrhat věčně. Jak řikal Skol, šak na tu sviňu čeká sekera." Zvedl se, aby si znovu doplnil korbel. Při dolévání pokračoval: "Nu a já pro ni mám taky schovanych pár střel. Však bude jak řešeto, mrcha."

Druhý trpaslík také vstal a postavil se k soudku, čekajíc na prvního až si doplní svůj korbel. "Přesně táák. Hadica dostane, čo se zaslůží, a my buděme mět další kus Goren-Záru. A taky tam na nás čekajů ty tři sudy, ako největší možná odměna pro drsné vousáče." Při tom pomyšlení se oblízl.

Guildenstern se sehl k sudu. Nic nevyteklo, pro jistotu sud nahl a poté na něj ještě poklepal. "Tož a sme na suchu," konstatoval stejně suše.