[RP] Dobrodružství Rimoye a Varouse

[Rimoy]

Připomínka nebezpečí
Nějaké drobné přípravy už jsem udělal. Kromě jídla a oblečení z kožešin, které mě ochrání před sychravým podnebím Shiarské pustiny na severu, jsem se nechal zarůst. Nechápu, jak může někdo nosit plnovous jen tak, že se mu to líbí. Nesnáším to! Bude to ale potřeba a trochu mi to na severu ochrání obličej. Nikomu jsem nic neřekl a jako obvykle jsem si popovídal s Baylordem a Courtlandem a pomohl s armádními úkoly.
 
Že to nebude obyčejný den, jsem zjistil o něco později, když jsem lovil v okolí Cyprony v lese u osady severně od Hraniční hory. Několikrát se kolem fialově zajiskřilo. Ze začátku jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem myslel, že mám jen mžitky před očima. Ale když ze země vytryskl mohutný gejzír fialových jisker a mrtvola zvířete, které jsem zabil doslova před okamžikem, mi před očima zmizela, polilo mě horko. Když jsem začal více vnímat zvířata kolem sebe, všiml jsem si divného chování. Divoká prasata se nehýbala a tupě zírala a vlkovi, který zmateně pobíhal kolem, ukapával z tlamy fialový hnus. Nijak jsem se nerozpakoval a všechny zvláštně se chovající zvířata jsem pozabíjel. Trochu jsem ztratil hlavu a v panice jsem vymáchal hlavu válečného kladivu ve vodách Hraniční zátoky. Najednou jsem začal horečnatě přemýšlet, co když zbytky toho fialového hnusu otráví vodu a ryby v ní? Co když se to díky proudům rozšíří do vnitřního Sígridova moře a do obydlených oblastí?
 
„Tak strašné to snad nebude“ zabručel jsem pod vousy, když jsem po pár okamžicích uklidnil hlavu a mozek začal zas trochu přemýšlet. Začal jsem hledat toho nejpovolanějšího, který by mohl pomoci, Sorena. Po hodinách hledání jsem nasměroval Gomita ke královské magické akademii, jestli náhodou nebudou vědět, kde bych mohl na mocného kouzelníka narazit. Poslali mě zpět do okolí Cyprony a nakonec se mi podařilo Sorena najít. Asi je s tím vším nějak spojený nebo to dokáže vycítit. Našel jsem ho v místech, kde se jiskřilo zrovna ve chvíli, kdy se před námi začal otevírat velký černý portál. Zřetelně jsem cítil jak je vzduch plný magie. Slezl jsem z koně a připravil se zaútočit na cokoliv, co by mohlo z portálu vylézt. Po pravdě, jsem se cítil trochu malý, když jsem si uvědomil, co všechno kouzelníci jako Soren dovedou a já měl prostě jen válečné kladivo. Polkl jsem a čekal.
Svým způsobem jsme asi měli štěstí, když se po chvíli magického jiskření a praskání portál sám od sebe uzavřel. Zřetelně jsem viděl, jak se Sorenovi ulevilo. Když se ke mně otočil, začal jsem se vyptávat a snažil se přijít už konečně celé věci na kloub. Bylo na něm vidět, že se mu o celé situaci nemluví lehce, ale nakonec se rozmluvil.
 
Sdělil jsem Sorenovi, co se mi stalo před několika hodinami. Několik prakticky fialových zvířat, kterým z tlamy kapal fialový hnus, doprovázely gejzíry fialových jisker tryskajících ze země. Pověděl jsem mu o mém hledání.
Soren se rozmluvil o zvláštním muži, snad šlechtici se severským přízvukem, který zorganizoval velkolepou hostinu, na které byla spousta lidí. Ale později jsem se v některých věcech začínal ztrácet. Ten nebo to, co stojí v pozadí celého velkého problému, mě známého jako virus prezentující se viditelnými fialovými příznaky, nás vlastně studuje. Vlastně pořádně nevíme, jak dlouho. Ale ta hostina, kterou zorganizoval onen muž známý pod jménem Malachai, vlastně vůbec nebyla, že vše byla iluze. Mluvil o tom, jak všem chutnal dort z jahod. Zvláštní, že se Soren zmínil o takovém detailu, který by snad mohl mít nějaký význam. Prakticky všichni té iluzi podlehli a po hostině se vydali do svých domovů. Jen Calwen snad iluzi narušila kouzlem „Zpráva“. Ale v tom vyprávění jsem se začínal ztrácet. I když jsem se soustředil sebevíc, tak jsem ztrácel přehled o tom, co byla realita a co byla jen iluze.
 
Na mé hlavě by se dala usmažit vejce, když Soren přešel k dalšímu problému, který ho trápí dlouhou dobu. Jde o skupinu lidí, kteří vypadají vcelku obyčejně, ale jsou smrtelně nebezpeční. Vyhledávají mágy a vůbec všechny, kteří mají co do činění s kouzly a nemilosrdně je zabíjí. Každý z nich má totiž zvláštní věc, artefakt, který pohltí všechnu magii v okolí. Prsten s černým kamenem, který nosí, jim propůjčuje nad kouzelníky obrovskou moc tím, že pohltí každé kouzlo. Cokoliv magického v přítomnosti prstenu ztrácí své vlastnosti. Onen prsten je prý nějak spojen s jeho nositelem. Nositel a prsten jedno jsou. Nekouzlí, bojují na blízko a jsou to mistrní válečníci. Fyzické zranění je prý jediný možný způsob, jak je porazit. Sám byl terčem několika útoků, které díky svým kouzlům se štěstím přežil. Jak se mi svěřil, tak je to snad i díky pokusům, které na sobě v minulosti dělal. Možná mají někde sídlo, které by se dalo vypátrat, ale Soren neměl tušení, kde by mohlo být.
 
Měl bych co nejdříve promluvit s Horianem a vůbec všemi zástupci měst a obydlených oblastí, aby varovali obyvatele o možném nebezpečí, které osoby s prstenem s černým kamenem skýtají.
 
Co je však důležitější, jsme stále sledováni a studováni. Čím déle budeme všichni, bez rozdílu ras, otálet, tím těžší bude pro nás celou situaci vyřešit.