Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
O co se právě snažíme
#1
Elfí kovář vstoupil do místnosti. Jeho oděv byl nasáklý vůní kovářské výhně. Ostrým pohledem pohlédl na přítomné a pravil: "Nejsem velký řečník, ale ve jménu našeho elfího společenství, Saara tirnor vanwalion, bych rád požádal o pomoc."
Zpříma pohlédl do očí starosty a pokračoval: "Naše rasa nemůže žít v kamenné šedi města. Žádáme Vás o pomoc s vybudováním zázemí pro naší rasu. Stavba, vhodná pro naší rasu, byla již vybrána. Rád bych slyšel co můžeme pro město udělat, abychom mohli toto místo získat".
Hluboce nadýchnul a zaťal ruku v pěst: "Nechci slyšet slova o nejednotě naší rasy, o nesnažení se pracovat pro město. Není to pravda a ať vystoupí ten kdo s tím nesouhlasí a řekne nahlas v proč si myslí opak. Po dohodě s Mayou jsem osobně chtěl navštívit velitele domobrany a předat mu zbraně pro město. V půli rozhovoru bez omluvy odešel. Nechceme dál snášet aroganci v jednání a nadřazenost představených. Chceme slyšet jasná slova. Máme nasekat dřevo na stavbu, nasekáme ho. Máme nakopat kámen, nakopeme jej, přesto že doly nemáme rádi. Uděláme cokoliv co bude užitečné, smysluplné a bude sloužit druhým."
Rozhlédl se po okolostojících: "Nebo je snad problém v tom, že nemáme zde ,v této místnosti, známé, kteří za mrzký peníz či jinou osobní výhodu nebo snad z pouhého kamarádství, pro náší rasu utrousí slovo?"
Ztišil hlas: "To by bylo opravdu smutné. Elfi nikdy nebyli problémová rasa a Vy to víte. Rádi pomůžou komukoliv. Nemohou však dále žíti v tomto městě. Pomožte nám, jinak se může stát, že naše rasa z tohoto světa zmizí".
Nadýchl se a jeho dunivý hlas proletěl místností: "Věříme ve dobro tohoto světa a očekáváme vaše požadavky".
V nastalém tichu se otočil a odešel ....
Venku pohlédl do slunce a tiše utrousil: "U Corellona, stálo to za to"
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...
Odpovědět
#2
Bartoloměj, starosta města Ishar a správce lidského království, právě zasedl za stůl, otevřel desky úřední
a vytáhl list který vlastnoručně nadepsal "Elfové - zázemí a adaptace v našem království - návrh".
List si přečetl, podepsal jeho zění a zařadil mezi ostatní do přihrádky "Čeká na potvrzení krále".
Bartoloměj - lidský hraničář
-toho času správce Isharionu, nyní na odpočinku.
Odpovědět
#3
Pod oknem se odloupla malá postavička, prstem si třepala v uchu.
Ale že ty elfové řvou, co? ... každopádně, já cítím peníze... peníze, peníze, peníze....
Rychlým krokem vyrazila uličkou u hradeb pryč, rozmarně poskakujíc. Když přeskakovala větší louži splašků, při dopadu to kváklo...
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#4
(02.11.2008 v 18:02)Celebrimborion napsal(a): Po dohodě s Mayou jsem osobně chtěl navštívit velitele domobrany a předat mu zbraně pro město. V půli rozhovoru bez omluvy odešel.


[NonRP]Todle jsi strc za klobouk. Dobre vis, ze se nejednalo o odchod, ale ze jsi mluvil na jiz odlogovanou postavu!
Pokud nedojde ke zmene upravim dej tak, ze se to stalo co pises, ovsem v tom pripade se Galahad stava nepritelem cislo jedna pro casi organizaci.[/NonRP]
-=Semper Fidelis=-
Eržika Nitková - Krejčí, truhlářka, řezbářka
Hinata - Služebnice Jondaly někde na cestách
Galahad - Cypronský hospodský
Eržika - stopařka
Odpovědět
#5
"Kováři, kováři", volal po ulici běžící poslíček. Celebrimborion se zastavil v půli kroku. "Co se děje", otočil se na poslíčka dívajíce se mu do očí. "Nesu vám zprávu", odpověděl tiše poslíček. Ruka se mu třásla. Kovář rozbalil svitek. Přečetl jej jednou, podruhé. Poslíček se mu tiše díval do zachmuřené tváře. "Stalo se něco?", zeptal se. "Ne, nic. Nic se nestalo. To bude dobrý", odpověděl kovář. Pohladil poslíčka po hlavě a pomalu odcházel svírajíce svitek v ruce.
Vyšel za město. U mostu se zastavil. Opřel se o kamenou zídku tvořící zábradlí a znovu si svitek přečetl. Zamyslel se a v hlavě se mu opět odehrávala návštěva u velitele domobrany.

Kovář přistoupil ke dveřím velitele domobrany. Zaklepal na ně a vstoupil. Za stolem, nakterém ležela spousta papírů, seděl velitel. Před ním, zády ke kováři, seděla postava. Velitel pohlédl přísně na nového návštěvníka. "Popořadě", zahřměl. Kovář s omluvou vyšel zpět na chodbu. Zmáhala ho únava a pomalu podřimoval. Něvěděl jak dlouho čekal, když se otevřely dveře. Postava vyšla ven ze dveří. Kovář okamžitě vstoupil a pozdravil. Velitel, sedíce na židli ani neodpověděl. Kovář zahájil řeč. Mluvil dlouze, když v půli zvedl hlavu od svitku. Velitel v místnosti nebyl. "Sakra, odešel", zaklel kovář.
Kovář vyšel na ulici. Rozhlédnul se. Tu si všimnul tváře, kterou vídal po boku velitele. Přistoupil k ní a zeptal se na velitele. Postava odešla a po chvíli se vrátila se vzkazem. "Velitel vzkazuje, že mu máte napsat dopis. Nějaký čas se tady neukáže", otočila se na patě a zmizela ve dveřích.

Stál opřený o most, hleděl do vody a v ruce svíral zmačkaný vzkaz. Vzpomínky byly ty tam. Hluboko uvnitř kováře probíhal lítý boj. Nechtěl podporovat půtky a žabomyší války, ale na druhou stranu nechtěl ustupovat výhružkám. Vzpoměl si na slova svého otce: "Chlapče pro elfa je důležitá svoboda. A svobodu musí bránit za každou cenu".
Sáhl do kapsy a vytáhl svitek. Položil jej na zídku mostu, vytáhl pero a inkoust a začal psát.

Vážený veliteli domobrany,
pohroma nás všechny svedla na jedno společné místo. Je těžké přežít v těchto dobách. Každý se snaží pomoci druhému. Přesto se najdou tací, kteří pro svou pochybnou čest a postavení, jsou ochotni situaci druhým stěžovat.
Píši Vám jako kovář Celebrimborion a nezastupuji názor našeho společenství Saara tirnor vanwalion. Nemám k tomu žádné oprávnění. Vzkaz, který jsem od vás obdržel předložím na nejbližší schůzce našim členům. Následně Vám pošleme postoj celého našeho společenství. Možná vše skončí odchodem naší rasy z města, ale na druhou stranu o to stejně usilujeme. Přišli bychom o obchodní kontakty ve městě, ale na druhou stranu nás to posílí ve snaze k soběstačnosti. Nebudeme pod ochranou domobrany, ale my ji stejně necítíme. Ve městě se vraždí, krade. Divé šelmy běhají po ulicích. Nevylučuji však, že vše skončí mou omluvou, pokud se tak společenstvo dohodne. Jak se pak k této situaci postavím bude otázkou mé kovářské cti.
Brzy očekávejte naši oficiální odpověď. Do té doby Vás žádám, abyste nečinil žádné kroky. Podepsán Celebrimborion.

Svinul svitek. Došel před budovu velitele domobrany a vhodil jej do schránky. "Nechť se děje vůle Corellonova", tiše zašeptal.
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...
Odpovědět
#6
Postarší gnóm odchytil na ulici drobného hobita: "Hej, chlapče, chceš čolka?" "Cože? Čolka? Na co?" "Vím já? Ale druhá volba je záhlavec, takže neodmluvej starším. Tohle doneseš ... sakra... no?... znáš tu nějaké elfí kováře? Nevím jak se jmenuje, ale když mu o něco jde tak je hodně hlasitý."

[i]K rukám Hlasitého kováře.
Drahý Mistře, cestou kterou bych nerad rozebíral se ke mě dostala zpráva že s přáteli sháníte nemovitost, nejlépe v lese... Nedávno jsem získal úžasnou vilku uprostřed nádherného lesa, která by vás mohla zajímat. Rád bych probral podrobnosti nad sklenicí dobrého vínka, čím dříve tím lépe. (Pá/So/Ne?).
Tycho Quicksilver
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#7
Kovář, bušící do podkovy na kovadlině, koutkem oka zachytil pohyb na druhé strany kovárny směrem do dvora. Podkova již byla téměř hotova. Uchopil ji do kleští a ponořil do džberu s vodou. Poté ji položil na kovadlinu a pozorně se podíval směrem kde zahlédl pohyb. Stál tam drobný hobit a pozoroval kováře při práci. „Líbí se ti černé řemeslo?“, oslovil kovář chlapce. Chlapec jen mlčky pokýval hlavou a dál stál a lehce se usmíval. „Neseš mi zprávu?“, ptal se dál kovář. O nohy chlapce se otřelo kotě. Chlapec jej zvedl do náruče. „Potkal mne pan Tycho Quicksilver“, začal malý hobit. „Tak odtud vítr vane“, pomyslil si kovář, ale chlapec hned pokračoval. „Chtěl mi dát čolka nebo záhlavec“, a úsměv mu vymizel z tváře. Kovář se usmál. „Až budeš větší tak to pochopíš. Neznám pana Tycho Quicksilvera osobně, ale říká se že je to vážený a moudrý muž, který ví mnohé o životě města. Víc než většina z nás.“.
Sedl si do podřepuk malému hobitovi a vzal ho za ruce. Nyní si vzájemně hleděli přímo do očí. „Ze všeho je potřeba se poučit“, pokračoval. „Pan Tycho ti možná chtěl říct, že nemáš mnoho možností na výběr, ale možná ti jen chtěl udělat radost čolkem. Je to jedno, ale určitě to nemyslel zle. Záleží jen na tobě, jak s tím naložíš“.
Úsměv se o[/i]pět vrátil do tváře malého chlapce. „Pan Tycho by se s tebou rád sešel nad sklenicí dobrého vína“, rozpovídal se chlapec, který se již přestal stydět. "Se mnou?" , bezděky odpověděl kovář a oči se mu doširoka rozevřely. „Ano, s tebou.“, zopakoval chlapec. Kovář vstal, prohrábl si mozolnatou rukou vlasy. Pomalu se otáčel kolem dokola. Bylo vidět, že jej zpráva překvapila. Očima těkal z věci na věc okolo sebe, jakoby v každé z nich hledal odpověď. „Události posledních dní naše společenství hodně upevnily. Elfové nyní drží při sobě více než kdy jindy a noví elfové přicházejí do společenství. Vzniká nový řád uvnitř našeho společenství a do toho tahle zajímavá zpráva.“, pronesl překvapeným hlasem. Chvíli se odmlčel. Potom se otočil na drobného hobitího chlapce, kterého chování kováře trochu zaskočilo. „Chlapče, ty znáš toho pana Tycha?“, zeptal se. Chlapec stále držící kotě nevinným hlasem odpověděl: „Občas jej potkám, ale jinak ne“. Kovář pohladil kotě v chlapcově náruči a řekl: „Tohle pozvání je pro mne veliká čest. Mohl by ses zeptat pana Tycha, zda by mu nevadilo, kdyby přišla také elfí kněžka Maya. Přeci jen jsem obyčejnej kovář. Maya je sečtená a moudrá.“.
Chlapec přikývl, otočil se a i s kotětem vyběhl na dvůr. Když byl v půli dvora, kovář vyběhl na zápraží a zavolal za odcházejícím chlapcem: „Počkej, zapomněl jsem. Kdy a kde se chtěl pan Tycho sejít?“. Chlapec se otočil, udělal tři kroky směrem ke kováři a odpověděl:“Prý to nechá na vás“. Kovář pohotově odpověděl. „Dobrá, zeptej se ho tedy, zda by se mu to hodilo na Jaře 7.Toru, 270. roku ve 2. hodiny v zapomenuté hospodě u severní brány.“. Chlapec kývnul, zamával, otočil se a byl ten tam. Na místě kde stál stálo nyní jen malé kotě. Kovář si uvědomil, že si ani nevšimnul, kdy ho chlapec položil. Otočil se a vešel zpět do kovárny. „Sakra, tohle město by potřebovalo pořádnou hospodu, kde by dobře vařili a podávali dobré víno a pivo. Hospoda by nás všechny sblížila bez rozdílu rasy a v týhle době potřebujou být všichni více pospolu.“, povzdechnul si kovář. „Třeba, mimo jiné, přijdeme i na způsob, jak by elfové mohli přispět k otevření dobré hospody“
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...
Odpovědět
#8
"7.Toru ve dvě ve staré hospodě?" Tycho chvíli uvažoval... "Ano, to by šlo" Vytáhnul velkou odrbanou knihu a na první volnou stránku (hned vedle receptu na vrzající klouby) dopsal velkým písmem: NEZAPOMEŇ. Pak připsal drobnějším písmem datu a účel schůzky. "Tak a co teď s tebou, chlapče, už jsi si vybral svou odměnu?" "Já raději nic nechci..." ošil se mladý hobit. "Ale dej pokoj, každá práce si žádá svou odměnu. A já jich mám pár hezky při ruce!" Starý gnóm se natáhl a chlapec přikrčil. Gnóm se natáhl dál a uchopil starý odřený pytel. Z něj vytáhl bedýnku s velkým kostrbatým obrázkem čolka. Chlapec se narovnal a zašklebil: Ale pane Tycho, co já s čolkem? Za vsí je jich stejně plný potok..." Tycho sáhnul do bedýnky a vytáhnul jednoho z dřevěných koníků, kteří se vevnitř ukrývali. Škleb zmizel a objevili se dvě obrovské zářící oči. Natáhl se po koníkovi, ale Tycho ho nepustil - "Naučil jsi se něco?" "Co? Jo aha... ano.. za práci odměnu?" Gnóm se usmál. "Ano, ale to jsem nemyslel." "Všechno má svou cenu?" "Ne, i když i teď máš pravdu." Chlapec konečně zapřemýšlel. "Nic není takové jak se na první pohled zdá?" "Přesně chlapče, přesně." Tycho pokýval hlavou a pustil koníka. "A kováři řekni že souhlasím, a ať sebou vezme koho uzná za vhodného."
Tycho se otočil a pokračoval v tom co dělal, než chlapec přiběhl - třídil hromádku starých provázků, na ty s uzlem a bez uzlu. Po nějaké chvilce toho nechal a otočil se: "Ty jsi tu ještě?" "Za práci odměnu"? Druhý "čolek" změnil majitele a v malém domku ještě dlouho zněl pobavený smích.
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#9
Výheň pomalu dohasínala. Kovář se obléknul a vykročl směrem ke dveřím. V půli cesty se zastavil. "Hospoda není právě funkční. Měl bych pro jistotu vzít pro pana Tycha něco k zakousnutí. Ať tam nepopíjíme nalačno". Otočil se otevřel dveře do spíže. Vešel. V tu chvíli se poryv větru prohnal místností. Dveře do klaply. Ozval se však ještě jeden zvuk. Rychle se otočil a opřel se do dveří. "Sakra, závora zapadla", zaklel kovář. Rozhlédl se po tmavé místnosti. Oči si jen pomalu zvykaly na šero. Marně se snažil najít něco, co by mu pomohlo se dostat ven. Zoufale se chytil za hlavu:"To není možné. Pan Tycho je již jistě na cestě a já tady trčím mezi zásobama jídla." V polici našel starý nůž. Snažil se závoru nadzvihnout. Několikráte to již vypadalo, že se to povede, ale snažení nakonec bylo vždy marné. "Kdyby jen pan Tycho věděl co se stalo. Jak mu to říct", přemýšlel nahlas kovář. Haló, slyší mne někdo?, zavolal kovář z plných plic Čas běžel a kovář usedl na zem, opřel se o zeď a hlavu zvrátil dozadu. Vše bylo marné ....
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...
Odpovědět
#10
"Čolku?" "Nejsem čolek!" "Jsi si jistý?" "S vámi si jeden není vůbec jistý, pane Tycho." "Najdi mistra kováře a .." "A zeptám se ho co ho zdrželo." "Neskákej mi do řeči, ano? Vědět co ho zdrželo je zbytečné a nic to nezmění, stejně zde nebude. Jen se ho optej kdy se znovu sejdeme." "A dostanu dalšího čolka?" Tycho se zahleděl pod stůl na rostoucí stádečko. "Ne, něco cenějšího." Chlapec odběhl, Tycho se usmál: "Krabici, aby jsi je všechny měl v čem odnést."
(ideál je Pá/So/Ne a přiznám že ten další výkend by byl lepší, alespoň dodělám pár věcí)
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#11
„Klep, klep, klep“, ozvalo se slabé zaťukání na dveře. V domě se nic nehýbalo. Dveře se otevřely. Vešel malý chlapec. Ten, se kterým kovář před několika dny mluvil o panu Quicksilverovi. Pomalu procházel místností. Dům voněl kouřem a působil tajemně. Náhle zaslechl podivný zvuk. Otočil se směrem odkud zvuk zaslechl. Roztřeseným hlasem zvolal:“Je tu někdo?“. Zpoza zavřených dveří se ozvalo:“Kdo je tam, tady jsem. Otevřete ty zatracený dveře!“. Chlapec přistoupil ke dveřím, nadzvednul závoru a rychle poodstoupil. Ze dveří vyběhl kovář. „Děkuji ti moc chlapče, děkuji“, řekl v běhu a vyběhl ven.
Doběhl ke staré hospodě. Rozrazil dveře a rozhlédl se. V hospodě seděly dvě postavy. Jedna z postav seděla při zdi, druhá u stolu. Opodál pobíhala krysa. „Zvláštní prostředí“, pomyslil si kovář. Namířil si to rovnou ke stolu od kterého jej pozorovaly klidné, moudré oči postaršího muže. „Hledám Tycha Quicksilvera“, vyhrknul na muže kovář. Ten se jen pousmál a pokrčil rameny. „Smím si přisednout?“, pokračoval kovář. Muž přikývnul. Kovář těžce dosednul na židli. Položil na stůl jídlo a láhev vína a vybídnul muže. Kovář byl zkroušený. Měla to být důležitá schůzka a pan Tycho je ten tam a s ním i naděje na zlepšení života elfů.
Kovář začal muži vyprávět co se stalo. Muž pozorně naslouchal, občas vložil do úst sousto a napil se vína. Potom vstal a posunkem vybídnul kováře aby jej následoval. Kovář neměl co na práci. Zvedl se a následoval muže. Přešli most a došli do budovy za mostem. Uprostřed místnosti byl veliký globus. Muž vyndal z kapsy hrst popela. Nadýchnul se a sfouknul prach z dlaně na globus. Potom začal posunky vyprávět příběh. Kovář stál jak opařený. Muž beze slov vyprávěl o světě, o bolesti, o poznávání a nebezpečích. Ve chvíli kdy muž posunky vysvětlil, že společenství elfů najde co hledá poblíž Vilhemovic to kováři došlo. „U Corellona, toto musí být pan Tycho.“, zašeptal pro sebe kovář. Otočil se na muže, ale zahlédl jen zavírající se dveře.
Zamyšleně došel zpět ke kovárně. Chlapec seděl na zápraží: „Čekám tady na vás kováři“, řekl rozhodným hlasem. „Chtěl jsem se vás zeptat hned, ale kamsi jste běžel. Poslal mne pan Tycho, abych se zeptal kdy se sejdete.“ Kovář byl zmatený a zmohl se jen za zakoktání: “Až ho uvidíš, zeptej se ho zda by mu vyhovovalo Léto 15.Toru, 270. roku“ Chlapec se zvednul a odběhnul.
Ještě za chlapcem zvolal:"Ve dvě hodinyyyyy"
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...
Odpovědět
#12
Pan Hamiš, majitel srubu k prodeji za svůj majetek požaduje:
Materiál na opravu domku, který zakoupil v Isharu:
- 5.000 polen, nezáleží na druhu a kvalitě
- 1.000 ingotů mědi
- nářadí na opravu (5 různých druhů libovolného nářadí po 10ks)
A vybavení tohoto domku:
- vařené jídlo (5 druhů po 20 ks)
- ošacení (3 kompletní obleky, pokud možno každý jiný, žádné krvavé hadry!)
- léčivé bylinky (3 druhy po 300ks)
- lektvary, nejlépe léčivé nebo podpůrné, vhodné jeho věku (stařec; 5 druhů po 10ks)
Po shromáždění majetku ještě pan Hamiš požaduje eskortu skrz les, od jeho srubu do města.

S mistrem Celebrimborionem jsem dohodl místo kde se budou věci ukládat a upozornil jsem ho na možnost smlouvat - prozatím je domluveno že měděné ingoty lze nahradit hřebíky v počtu 1 balíček hřebíků za 2 ingoty mědi.
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#13
Mistře,
truhlice jsou na místě, v hospodě "U Žíznivého dobrodruha", kde jsme spolu jednali.
Jsou dobře zajištěné, obyčejných zlodějů se bát nemusíme.

Tycho
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#14
Mimo ostatních věcí se v truhlách pro pan Hamiše objevil též lístek následujícího znění:

Vážený pane Hamiši,
vím že jste po nás požadoval 5 druhů lektvarů, ale nedávno jsem se od slečny Černovírové dozvědil, že alchymisté se ještě příliš nevpamatovali po Po pohromě a že je nemožná sehnat mnohé ingrediece, které rostou za prahem Bolesti. Prý se v celem Isharu nenalézá alchymista, který by za současných okolností zvládl vyrobit jiný druh lektvaru. Proto bych se rád dohodl na změně dohody, můžeme nabídnout větší množství lečivých a osvěžujících lekvarů. Ale něco jiného prostě není možno dodat.
S lítostí Avellion
Napadáš lidi od vidění a pak fnukáš na fóru. PŘIJMI ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ ČINY! Kňouro.
Odpovědět
#15
Stav zboží v truhlicích:
4x židle, 1x stůl, 2 skříně, 6 beden = "500 polen". (uzavřeno, další nábytek nedodávat)
4503 polen/prken (z 4.500 polen /500 ks přesunuto do nábytku/) (dřevo uzavřeno, 3 polena nad počet si pan Hamish nechá na čestný "první oheň" ve svém novém domě)
182x hřebíky (jako 546 ingotů z 1000)
1/10 kleště, 1/10 krumpáč, 1/10 mísa, 10/10 brusný kámen, 10/10 forem na těsto (z 5x10 nářadí)
20/20 pečené vejce, 20/20 pečená plotice, 4/20 klobásy, 3x pečené maso (z 5x20 vařeného jídla)
1 sada holí (z 1 sady holí, výměnou za sadu obleků)
0/2 šatů (z 2 komplet obleků)
201/300 stroužek česneku, 300/300 kořenů mandragory, 300/300 ženšenů (z 3x300 léčivých bylinek)
(přebytečných 250 kořenů mandragory bude vráceno)
10/10 lektvar osvěžení, 1/10 lektvar medvědí síly, 5/10 léčivý nápoj (z 5x10 lektvarů)

Pan Hamish umožňuje doplnit požadovaný počet typů lektvarů zahradnickými substancemi či nářadím, neb je náruživým rolníkem.
Pan Hamish je ochoten domluvit se na jistém množství zlata místo dosud nedodaného zboží.
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#16
Pan Hamish začíná být netrpělivý.
V pátek proběhne poslední sčítání nashromážděného majetku, v Sobotu (22.00) se pan Hamish chce definitivně přestěhovat do Isharu.
Pan Hamish doufá v domluvenou eskortu, v Isharu pak zváží jak doplatit chybějící zboží.
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#17
Zitra Hamisovi dodam jidlo.

Co se domu tyce, jeste ho prevezmeme, ale ti co jsou prakticky stali clenove skonci nakonec u drowu...vcetne CelehoRolleyes takze je jen na budoucich elfech, pokud o to budou stat ci nikoliv.
Odpovědět
#18
U Drowů? Něco co se mi nedoneslo?
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět
#19
Viz moje odpvoed jinde.

Nicmene, ja s hranim elfa o vanocich koncim a uz nemam v umyslu hrat neco jineho jak to, kvuli cemu jsem na mw prisel (at uz ted, nebo pozdeji).
Zmena planu. Davam vecer prednost barveni figurek.
Odpovědět
#20
Oficiálně tento kvest pozastavuji z důvodu nulové komunikace zůčastněných.
Kvest je plánovaný, dlouhodobý, začleněný do hlavní dějové linie, nikoliv "máš na 5 minut čas, převzali bychom si barák".


Update by Geo: ...jen dodatek, možná se najde alternativní cesta a elfové prostě ostrouhají mrkvičku, jejich smůla Biggrin
Nevěřte rase která se pořád usmívá. Něco s ní není v pořádku.
Odpovědět



Skok na fórum: