Knihovna

[Erin]

Kniha : Elf
Autor : Anneke

Čo je to elf? Alebo skôr, kto je to elf? Každý z vás, moji mladý elfovia, by si mal položiť túto otázku.

Myslíte si, že vaša krv vas ospravedlní pred všetkými zákonmi. Myslíte si, že pôvod vašich rodičov vám dáva právo pocitu nadradenosti. Nadradenosť elfa je oprávnená, ale elf nie je ten kto sa narodí z elfskej krvi. Elf je niekto kto si osvojí život elfov. Kto si osvojí rozvážnosť, zmierenosť s prírodou, osudom a všetkým dianím okolo neho. Niekto kto ctí elfskú tradíciu, niekto kto si ctí elfsú múdrosť.

Elf kráča s hlavou vztýčenou. S mysľou jasnou a s rozvahou na pamäti. Elf to je krása duše, krása tela a krása mysle. Elfovia sú hrdí, pretože majú byť načo. Ale zároveň sú skromní, pretože vedia, že hrdosť bez skromnosti je pýcha. Elfovia sú odvážni, ale bojom sa vyhýbajú. Oni totižto vedia, že odvážnosť bez umiernenosti sa mení v zlosť a tyraniu. Preto ty, kto máš uši špicaté, predtým než meč alebo slovo vytasíš, uváž, prečo to robíš. Uváž kto si. Uváž kym chceš byť. Uváž či chceš byť elfom alebo drowom. Oni sú koniec koncov tiež len elfovia, hoci temní...

Od elfa k drowovi je velmi blízko a zároveň veľmi ďaleko.

Je to len a len na tebe, kým sa staneš. Mnohí mladí, telom silní, no s mysľou nevyzretou, rozhodli sa zachádzať s elfským menom ako so zbraňou. Zmysleli si, že
zrazia úbohých a nečistých na kolená. Mysleli si, že vyvišovaním sa, získajú hrdosť. Získali len pýchu. A múdrosti elfov, ostali len oči pre plač.

Elf sa musí naučiť byť elfom. Len vtedy, ak si toto uvedomí, pravá elfská rasa sa zrodí. Báje o hrdinoch rozprávajú o činoch.

Zabúdajú vykresliť, že hrdinom sa nemožno narodiť.


Sláva sa musí zaslúžiť, nie vydobiť.

Nestačí ti len draka skoliť, musíš sa naučiť slová voliť.
Otázka vyvstáva, či len mečom sa oháňa. Starý sa pýta, odkial pochádza. Prichádza veta, ktorá bolí a uráža. Sliny prskajú, slová ničia. Pýchou sa zožierajú, na činy nehladia.

Elf je krásou zrodený, múdrosťou vytvarovaný, a cťou vyhladený. Tak sme elfovia, sme pokojní? Či sme len orkovia zúriví? Slová vážime, blízkych strážime? Či ako ľudia len svoj prospech si hľadíme? Zatvárame oči pred svetom? A ako dáky trpaslíci
schovávame sa pod povrchom? Sme súčasťou tochto sveta a nie je potrebná už žiadna ďalšia veta. Elfovia sú na tomto svete aby sa oňho starali. Aby ochránili posledné zbytky krásy. Sme tu preto aby sme učili mladé rasy, ktorým smerom
kráčať. Problémy tohto sveta sú naše problémy. Bolesť tejto zeme je aj našou
bolesťou. My sa staráme o to aby Manawydan prežil. Aby táto krásna krajina ostala krásnou. Tak kým teda sme? A hlavne, kým si ty? Odpoveď si nájdi, ži podla nej, stretneme sa na konci, bude nás súdiť história...

[Erin]

Kniha : Eldamarské okolí 1, 2 a 3
Autor : Esge

==========================
Eldamarské okolie
Zväzok prvý - Zvieratá
==========================

Keďže v okolí našeho krásneho mesta žije množstvo rozmanitých zvierat, rozhodol som sa o ich opísať. Poradiť mladým lovcom, ktoré zvery je vhodné loviť a ktorých sa treba báť. Začal by som blízkym okolím mesta.
----------------
Kralici a Holuby,
Tieto malinké zvieratká zabije aj neskúseny bojovník jednou ranou. Z holubov sa dajú ošklbať pierka, z králikov jedine maso.
----------------
Veveričky a fretky
Malé zvieratká porovnateľné s králikmi a holubmi.
----------------
Orol
Mrštný vták, ktorý môže znepríjemniť život začínajúcim bojovníkom svojou rýchlosťou, avšak
nieje dosť silný aby zranil človeka cez lepšie brnenie.
---------------
Divoké prasa.
Pokiaľ vás dobehnú tak vás môžu vážne zraniť, avšak niesú veľmi rýchle, a ak ich zraníte aspoň raz, tak je to už len otázka času. Dajú sa stiahnuť z kože, ktorá je cenná pre krajčírov.
----------------
Jelene a Lane.
Lane sú slabšie ako prasatá, ale sú velice rýchle, takže pokial nieste už skúsenejší bojovník, môže sa vám polovanie na srnku vypomstiť. Jeleňom by som sa vyhýbal kým nezískate koňa alebo iné jazdecké zviera. Ich parohy sú nebezpečné a ich rýchlosť je väčšia ako bežiaceho človeka. Jelene aj lane sa tiež dajú ztiahnuť z kože, tak isto ako diviaky.
--------------
Psi, Divoké psi, Vlci.
Nachádzajú sa najmä ďalej od mesta, v lesoch na severo-východe. Nebezpečný sú najme vlci, ktorý sú rýchlejší jako.človek a agresívny takže na vás útočia aj bez toho aby ste ich provokovali. Pre začínajúceho dobrodruha možu byť nebezpečné aj Divoké psi.Zo všetkých sa dá stiahnuť Malá kožušina.
----------------
Obrí vlk a Vrk.
Sú to veľké a nebezpečné šelmy. Priblížiť sa k nim s nedostatkom bojových skúseností sa vo väčšine prípadov rovná smrti.
----------------
Čierny medveď.
Silné a rýchle zviera z ktorého sa dá stiahnuť Veľká kožušina. Vynikajúci spoločník pre hraničiara ktorý sa venuje
--------------
Leopard a Puma
Tieto mačkovité šelmy sú rýchle a húževnaté tvory, ktoré nemajú radi prítomnosť humanoidov, takže útočia okamžite ako sa k nim priblížite.
---------------
Medveď grizly
Obrovský medveď ktorých sa niekoľko potuluje aj po naších lesoch. Asi najsilnejšie zviera ake môžete stretnuť. Aj vetrom ošlahaný bojovníci sa mu zďaleka vyhýbajú. Pokial sa po vás niektorý rozbehne, tak nepremýšlajte a berte nohy na ramená.
----------------
Krokodíl a Aligátor
Niesú priamo v lese, ale v bazine do ktorej vedie diera pri jednom tabore Skřetov. Silou sú niekde medzi jeleňom a čiernym medveďom, avšak niesú taký rýchli. Bojivík skúsenejší i len v zaobchádzaní zo strednou zbrojou ich zvládne zabiť.Avšak hraničiarovy by som neodporúčal tam zavítať samému.
-----------------
Gorila
Silné zviera, ktoré som tu zahliadol len jedno. rýchlosťou sa koňovy nepribližuje, avšak blízkym stretnutiam s ňou by som sa vyhýbal.

==========================
Eldamarské okolie
Zväzok druhý - Mytické bytosti
==========================

Víly, Entovia, bežná
súčasť života elfov, samozrejme aj tieto
bytosti obývajú prilahlé lesy.
-------------
Malé Lesné víly či väčšie stromové víly sú neďaleko na severo-východe a dohliadajú na Skřetov ktorí si tam rozložili tábory.
-------------
Vodné víly strážia podzemné bažiny, aby nás včas varovali keby sa beštie ktoré tam žijú rozhodli vyliezť na povrh
-------------
Entovia sa zdržujú o niečo daľej a venujú sa prevažne starostlivosti o lesy, Prehliadnuť ich nemôžete, sú obrovský.
-------------
Ogrovédobre, a útočenie na nich by vám prinieslo trest od Elfskej rady a nepríjemnosti v naších vzťahoch s nimi.
------------
Bludičky Sú to vlastne len agresúvne zhluky magickej energie, a je v záujme elfov zbavovať svet takýchto bytostí.

==========================
Eldamarské okolie
Zväzok tretí - Príšery
==========================

Príšery, potvory, monstrá, beštie...
Tento zväzok sa bude zaoberat tvormi, ktori zneprijemnujú život remeselníkom a naopak, dobrodruhovia si vďaka nim zarábajú na živobitie.
----------------
Harpie.
Veľké okrídlené beštie. Lietajú rýchlo a bez skúseností tak lahko žiadnu nezabijete. Sú vhodné na získavanie pierok.
----------------
Kentaur.
Mame tu pri meste drobne stado kentaurov, sú v podstate mierumilovný a kludne sa tu pasú, ale ak ich napadnete tak zistíte že sú vinikajúci lukostrelci. Celkom dobrý spôsob na získavanie šípov. Ale budete to mat tažké.
---------------
Skřet.
Tieto malé rýchle zlodejské potvory, majú niekoľko táborov na severo-východe od mesta. Sú tu bojovnáci ktorý niesú velmi silný ale zato rýchli. Nebezpečných jetých niekoľko mágov ktorý tu sídlia. Ak si vás všimnú 2ja alebo viacerí naraz, môže to byt smrteľné. Často u nich nájdete niekoľko strieborných ktoré vystrašeným pútnikom.
--------------
Ogr.
Obor ktorý disponuje brutálnou silou na úkor rýchlosti. Utiecť pred ním nieje problém, avšask súboj tvárou v tvár je pre mladých dobrodruhov smrteľní. Avšak pokiaľ narazíte na Ogrieho mága, budete mať problémy z jeho ohnivími gulami. Ogrovia mavaju u seba väčšie množstvo strieborniakov ako skřeti, mŕtvy bojovnici to nechávajú len tak ležať. Navyše kožušina ktorú majú títo obrovia je rovnako cenná ako tá medvedia.
----------------
Sliz.
Nebezpečný akurát pre mladého dobrodruha, Niekoľko sa ich potuluje v prístave a ďaľší sú v bažinách.
-------------
Jašterice.
Nie také bežné, Chodia na dvoch nohách, sú o niečo vyššie ako elf a výrazne mohutnejšie, zvyknú používať aj oštep. Zahliadol som aj Jašteričách šamanov, ale ešte nemaju asi dosť vedomostí o mágii aby mohli kúzliť. Sú o niečo silnejší ako skřeti, hlavne ich šupiny sú podstatne tvrdšie ako koža skřetov, takže toho vydržia viac.
-------------
Nemŕtvy.
Nachadzajú sa pri našom meste v jednej jaskyni. Je ich tak na samostatný zväzok, mám
tušenie že som dokonca ešte všetkých ani nevidel. vypíšem len ich pomenovania a varujem
vás že nieje radno ich brať nalahko,
Kostlivec
Kostlivec Lučištník
Kostlivec Bojovník
Přízrak
Oživlá mrtvola
Mumie
Kostěný golem
Nemrtvý rytíř
Nemrtvý mág...
----------------
Elementálovia
Magické bytosti pozostávajúce z určitého elementu (oheň, voda, zem, vzduch) zraniteľné len mágiou. Sú v tej istej jaskyni ako nemŕtv.
-------------------
Pavúk a Obrí pavúk.
Niekoľko som videl v lese, ale zdá sa že boli niekým vyhnaný. Ostal iba jeden v podzemných bažinách, stráži tam dvere, Nieje velmi silný, ale nič netreba podceniť.
---------------
Chiméra
Táto mýtická beštia stráži poklad v bažinách. Nemal som možnosť s ňou bojovať, ale ochranca pokladu bude asi ťažky oriešok...
-----------------

Toľko k okoliu našeho
nádherného mesta.

[Erin]

Autor : Segoves
Název knihy : Posel
Slyším písně ptáků, vítr dout a šum lesa.
Vidím rozkvetlou louku, zelené stromu a mraky zašpiněná nebesa. Cítím svěží vzduch jak se nadechuji, pomalu, za to zhluboka. Slunci přátelský úsměv opětuji, když má krev po kůlu v potok k zemi ztéká.

Na kůlu naražen ,poblouzněn bolestí, hledím do oblak a čekám na smrti stín, vyčkávám na posla, který přijde pouze jednou, z jeho zpráv jde strach, nezaklepou, ale rovnou vejdou.

Najednou je tu, posel, který stín smrti do tváře mi vrývá, jak svými perutěmi křídel slunce do svých stínů skrývá. Pomalu krouží a vznešeně klesá směrem dolů, směrem ke mně.Již přistává na špici kůlu, který tkví mým tělem.

Do mých očí se zadíval a bez jakýkoliv rozpaků ke mě přátelsky promlouvá:“Ptám se tě poprvé! Co vzkážeš své matce? Ženě milované a dítěti tvému jedinému? Co vzkážeš své rodině? Tiše odpovídám: „Vyřiť jim, že jsem zemřel v pravdě to jménu, pro dobrou věc a svou víru, pro lid a krásnou zemi.

Krkavec přerušil mě a přelétl na mou hruď a zas se ptá,teď trochu výhružně: Ptám se tě podruhé! Co vzkázat chceš svým nepřátelům??! Ztěžka se nadechuju:“Vzkaž jim, že žít ve strachu budou sami ve své zemi, v zemi se zákony, sami před sebou a vlastními lidmi. Že se budou nenávidět, vraždit a schovávat se pod jméno cti, přísahy a pravdy.Ze ze všeho nejvíce poznají bolesti zrady.

V tu krkavec roztáhl svůj plášť se symboly smrti stoupl mi na krk ,chytaje se pevně ostrými drápy a řekl: „Ptám se tě do třetice co vzkázat chceš svým bohům??“ „Vzkaž jim že nebude dlouho trvat až si sednem k jednomu stolu.Ať hostinu začnou chystat, neboť se blíží chvíle mého skonu.“ Ztěžka jsem odpověděl.

Krkavec na kůl se navrátil, pořád mě sledujíc poslední otázku mi položil: Tážu se tě počtvrté a naposled, čím služby mé platit budeš?platit chceš??? A já lapen svým osudem z konečných sil odvětil:“ Tak jako ostatní. Svou krví,masem, svým srdcem a hlasem. Toť mou vůlí poslední.

A pak posel roztáhl svá černá křídla, snad čas na chvíli zastavil, prudká rána do mého srdce vlítla, pak zobákem mi ještě jednu ránu do srdce uštědřil. A ono přestalo bít

SEGOVES Modrotřpyt


Autor : Segoves
Název knihy : PÍSEŇ ELDAMARU

Zní píseň věků Eldamaru, pradávná jsou její slova, a však věčně mladý její rým.
Ta vymyká se času věru,když prchá ve věčný stín a se slávou elfů ve věčnost vplouvá,do sálů nesmrtelných.


Zní oblohou, kde ji ptáci zpěvem zdravý, zní skrze hvozdy, jenž z ní čerpaj sílu,
prolíná se všemi směry, dává elfům věčnou víru.


Zní prameny řek a omývá břehy, břehy věčného klidu.
prolíná se všemi směry, dává elfí duším míru.


Přichází den a přichází noc ,ti viděli pády tisíce králů
Avšak píseň Eldamaru neztrácí svou moc a ani sídla Elfských pánů!

Píseň Eldamaru!
Skrývá v sobě vášeň a sílu vzdoru! radost a krásu Požehnanou rukou bohů.
tajemství věčného života!


Píseň Eldamaru,...

Až vše skončí a svět pomine, jediná píseň Eldamaru na věky živá zůstane!
a skrze ní každý elf, přetrvá v nesmrtelnoust věčnou!

Segoves




Autor : Segoves
Název knihy : První hrdinská výprava


Sešli se jednoho dne, urození elfové,
ti bojovali po boku spolu, za čest a slávu Eldamaru.
Ti bránili svou domovinu, když vyrazili na planinu,
vstříc armádám nepřátel, duch války se krajem procházel
a a havran smrti písen pěl, nad hromadou orgských těl.

Elfský prapor vzduchem vlaje! Eldamarské loutny a harfy znějí krajem.
Pravý, že každý nepřítel padne! Střetneli se s Eldamarem


Tyto verše jsou věnováni na počest, první eflské hrdinské výpravy, která ochranila Eldamar před nájezdy orgů.

Vypravy se zúčastnili: Eleanor(válečnice), Berlue(hraničář), Astyanyx(hraničář), Segoves(hraničář)



Autor : Segoves
Název knihy : Balada o vzpurném elfovi

Byl hrdý Elf, mladý a krásný, radovánek svého života si v užíval v plných douškách.
však v mysli byl nerozvážný, když čelil různým životním zkouškách.

A stalo se jednoho dne, když táhl s bratry do boje, že zrazen byl přítelem svým, jenž
nosil helmův znak! Ve steku pěstí pohrozil že učiní zle tak, že při své pomstě znesvětí
svatý helmův práh.

Den střídal se s nocí a zpěv ptáků s vytím vlků, když jednoho dne spatřil šanci,
v divokém kanci na palouku.
Rozžehl se jeho pohled, jeho úsměv se ve tváři velebil.
když nastražil sladký med, na který divoké prase přivábil.
Pak ke kanci vykročil a pravil: "Pojď příteli můj, čas pomsty se dostavil".

Tak šel cestou dalekou s kancem za sebou až dorazil k Isharu, kde skryl se s ním v přístavu a čekal až vystřídá den temná noc, až usne město, mrav a cnost a ve městě procitne hříšné podsvětí, které pozornost strážných zabaví.

Plížil se stíny stromů a nezpozorován vstoupil do Helmova Chrámu.

Tam prase na oltář položil s Helmovým jménem na krku, svižným krokem chrám opustil, vstříc svému úkrytu.

Došel do přístavu, kde usedl ke starému stolu a smál se svému ďábelskému plánu.
Jedl a pil, veselil se ze svého činu, čímž se bohu zprotivil, jenž viděl jeho vinu.
Jedl a pil, provolával praseti slávu, vůbec netušil, že brzy pocití změnu.
Náhle jeho úsměv vystřídalo zděšení, když pohlédl na své ruce v hrůzném to zjištění,
že z nich rostou štětiny!
Přiběhl k zrcadlu, pohlédl na sebe,křičel a díval se, jak mění se pomalu, na špinavé prase! Chtěl vykřiknout z hrůzného zděšení avšak místo křiku, dal se do kvičení.
A tak vzpurný elf stal se prasetem, nemaje cesty bloudí světem a pyká za své rouhání. Od domovů a měst jej lidé vyhání, v lesích jej loví divá zvěř, hladový, vyzáblí, krajinou uhání s jedním poznáním...již ví co je to boží trest....

Takže snad na každého vládce, či úředníka byla napsána
satirická či posměšná báseň, plynoucí z nespokojenosti
určité třídy obyvatelstva a o tuto, napříč všemi kulturami, přítomnou satiru,
nemůžeme přeci Elfskou knihovnu ochudit
Tímto naše knihovna začíná nabírat na autentičnosti, ještě hodlám přidat v brzké době. Chvalozpěv na naší královnu.

Autor : Segoves
Název knihy : Pyšný Keinar

Nosil se pyšně s nosem nahoru, krok měl jako čáp,
vždy vzbouzel řadu posměšných úsměvů, pyšný Keinar diplomat.

Pyšně se nosil, kudy šel z kapes hloupost trousil, když nesl se jak páv a
za ním se vždy smíchem dusil, pobavený dav!
Hrdě a s pýchou ve tváři chodil mezi všemi městy a za ním
davy ve smíchu padali a tloukli do země pěstí.
Již z dálky všichni volali "Hle! Keinar pyšný diplomat!!!"
a pak začli se smát.


A tak chodil Keinar městy, při vší své tuposti.
Rozséval mezi lidí smích a štěstí a plné hrsti radosti.

[Erin]

Autor : Eleanor
Název Knihy : Deník mladé elfky

Zaprášený deník, desky vypadali obsáhle, ale bylo vidět, že chybějí stránky a na poličce bylo napsáno:

Deník mladé elfky v oboru Černá řemesla


Krásný letní den, ptáčci si cvrlikají písně Eldamaru.
Jediná věc, která je na něm ještě zajímavější je ta, že jsem zase v dole pod městem...
Několik elfů si myslí že hornictví a následné kování není pro krásnou elfku jako jsem já, ale já tu práci zbožňuji.. už jako malá jsem měla v oblibě kamínky a vyprávění o trpaslícíchco se hrabou v zemi a dolují krásné nerosty. A když jsem navštívila město trpaslíku Goren Zarbyla jsem unešená krásou toho města už jen vstup byl pro mě vzrušující a tehdy jsem se rozhodlaco budu dělat, ale neměla jsem žádné zkušenosti. Tak jsem se přihlásila do Eldamarského cechu Černých řemesel kde jsem požádala o dar u cechmistra ten byl přívětiví a byl překvapen když mě viděl, že se hlásím ke kovařině,tenkrát mi říkal "Tak krásná a mladá a deš k dolování a kování neměla by jsi jít radši dělat kuchařku nebo zpívat po lesíchpísně a oslňovat okolí svou krásou?" já jsem se jen usmála a odpověděla "Ano měla bych, ale láska ke kovadlině mě zdolala dřívea chci se ji plně věnovat", on se jen kývnul a dal mi do začátku nějaký recepty a nářadí.
Byla jsem nadšená ještě dodnes mám uložené první nástroje s kterými jsem pracovala jsou pro mě to nejcenější co mám připomínaj mi začátky. Tak tedy nářadí jsem měla co mi chybělo byl materiál tak jsem vyrazila do dolu jako dnes.
Ze začátku jsem toho moc nenakopala co by bylo k užitku... skoro samá hlína, ale trénováním jsem to zlepšila a začala mi padat ruda tu jsem musela rozpoznat, ale díky mému zájmu v mládí o horniny to nebyl problém první co jsem považovala, že se z toho dá něco udělat byla ruda chalkopyrit díky mému zájmu o nerosty mi bylo hned jasný, že se z ní dá ve výhni udělat měd to byl pokrok, ale měď nebyla jediná ruda potom jsem narazila na křemenný písek ten se taky hodí
přeci jen z něj se dá určitě taky něco dělat, no a jak jinak než spousta hlíny ta je skoro k ničemu ale vim že by se dala využít v keramice udělat z ní nějaký misky na to jsem potřebovala Drátenické nářadí a nebo se z ní dali vymíváním získat různý prach a drahokamy ty se hodily na šperky. Tak do začátku jsem si musela vystačit s mědí a pískem protože jsem ještě nezkušená, ale to se časem mění.
Tak jsem natěžila nějaký materiál a hurá do prvních výrobku. Ale po krátkém uvažování jsem se rozhodla že začnu s lehčimi věcmi což byla dobrá
volba začala jsem podle receptu s jedním ingotem mědi z té jsem se pomocí nářadi a kovadliny s drátenickým stolem snažila udělat měděný drát. Byl náherný můj první výrobek!
Hned jsem ho šla ukázat mistrovi. Byla jsem zklamaná byl mizerně udělanej podle něj ale raději mi hned dal pár svých rad abych příště udělala lepší tak jsem
celá nadšená běžela dělat další. Po nějaké době jsem dělala nejlepší dráty v Eldamaru a byla jsem na to právem hrdá hodiny dřiny byli k užitku. Samozřejmě jsem u toho nestála furt musela jsem jíst a odpočívat a hlavně chodit kopat. Tak jsem mezi tím zkoušela udělat něco z Křemíku. Podle návodu co jsem měla šli udělat falkónky a ampule já jsem tedy začala s falkónkama zezačátku nic moc, ale časem jsem je dělala taky výborné a mistr mi furt předával své zkušenosti pokaždé když jsem mu je ukázala.
Tak jsem nějakou dobu takhle trénovala svoje umění než jsem se rozhodla k dalším výrobkům. Nakopala jsem si zas nějakou rudu už jsem rozpoznávala drcený led a sopečnou horninu navíc z nich se dali ještě dál vytřídit ledový kámen a síra ta se také hodí... Tak jsem tedy vzala pár ingotů a zkoušela co z nich udělám. Přišla jsem na to že bude nejlepší začít s pěchotním štítkem nebo měděným štítem a na nich se vytrénovat, ale i ty jsem po čase začala dělat vysoce kvalitní tak jsem postoupila na další výrobky, ale na ty jsem potřebovala další materiál ne jen rudu a tak jsem musela schánět někoho kdo by pro mě udělal nějaký ty násady, topůrka a další drobnosti hned prvně mě napadlo, že bych to mohla sehnat od někoho od svobodných řemesel kde by se někdo zabejval dřevembrzy jsem našla přítele co pro mě nějaký ty topůrka udělal díky tomu mezi námi po nějaké době začali obchody já jsem pro něj mohla
dělat nastroje a nebo hroty k šípům, ale to až později tak jsem tedy začala vyrábět různé lopaty sekery krumpáče a vydle a to jsem se dozvěděla,
že bych je mohla prodat nějákému kováři než najdu obchodníka kterému bych to mohla dodávat pravidelně a u obchodníka byla výhoda, že se smlouvalo bylo to pěkné ale občas zrádné protože obchodníci se snaží udělat co nejvýhodnější cenu pro sebe a pak to prodávat za své ceny, ale smlouvání je smlouvání přeci jen záleželo na kvalitě kterou jsem dodávala výbornou tak jsem si vydělala nejaké peníze a mohla si pořídit lepší výbavu a časem i baráček pro sebe. Ale to nebylo všechno brzy se zas blížili orkové tak se začalo zbrojit různé zbroje a hlavně zbraně, ty se dělali z rudy a také kůže nebo násad ale byla jsem nezkušená nikdy jsem zbraně nedělala plech na pečení nebo nože nebyli problém ty už jsem zvládala na to stačil nějaký ten proužek zpracované kůže a nějaký ten ingot mědi k tomu samozřejmě bylo zapotřebí při výrobě brusný kámen a další věci na to byli taky recepty tam to bylo popsané dobře a to, že už jsem jich měla sbírku.
Ale na nejlehčí první co jsem udělala byl myslím dlouhý a krátký meč bylo zapotřebí třeba i 4 ingoty a 1 kus zpracované kůže a hlavně hodně zkušeností,
ale samozřejmě díky tréningu jsem to taky doladila a měla jsem vyhlášené zbraně, které nám záviděli i jiné rasy.
Tak jsem tedy zvládala už spoustu věcí, ale stále jsem potřebovala se učit přišlo nalézání novější rudy kvalitnější a dali se dělat i různé slitiny a potom teprv docházelo k prefektním výrobkům, které už nebyli nejlevnější hold už to byli mistrovská díla. To si vzpomínám také na ten krásný meč co jsem vyrobyla byl to nejlepší meč jaký kdo vyrobil v té době.
Bylo několik let poté co jsem se kovařinou už zabývala a to už viděla spoustu mečů, ale tenhle byl výjmečný vzpomínám si jak jsem ho přesně dělala
potřebovala jsem na to ..........



Zde bohužel deník končí byl nalezen až po dlouhé době a zveřejněn teprve nedávno jen škoda,že není nikde zmínka kdo ten deník psal spousta slov nebyla k přečtení a hlavně že neni uplný nejspíš ho někdo našel a stránky si ponechal kdo ví co na nich bylo...

[Erin]

Autor : Werme
Název : Deník

Almerin spokojeně pozoroval své dva syny při cvičení s mečem. Jeho slovo je v rodině zákon, nicméně „přání“ Ilien je víc, než rozhodnutí rady starších. Možná proto před sto lety sice majestátně při narození chlapců prohlásil, že půjdou po stopách rodu s mečem v ruce, ale teprve pět let zpět jim ty meče skutečně do rukou dal. Teprve před pěti lety totiž Ilien prohlásila, že její přání, aby si jejich děti podrželi nevinnost co nejdéle již není reálné. Na každém tvoru totiž časem ulpí skrvna. A je jen na něm, zda se ji bude nesnažit rozšiřovat.
Chvíli je pozoroval, jak spolu cvičí. Naprostá shoda pohybů vytvářela dojem, že bratři jsou identičtí. Ale rozdíl mezi nimi je tak propastný! Asi takový, jako barva jejich vlasů. Jeden plavý, druhý černé vlasy.
Jeden z pohledu Almerina normální, druhý s podivnými postoji. „Každý má právo na svoji životní filosofii, a já si nepřeji, aby našim dětem kdokoliv vnucoval svoji.“ Slova své ženy slyší skoro denně v mysli, i když je vyřkla před padesáti lety.
Nenápadně zmizel mezi stromy a vrátil se zpět domů. Na stole již ležely dva meče z rodového dědictví. Rozhodnutí, které udělal, ho tíží jako obrovský balvan na srdci. V duchu se modlil, aby Ilien projevila „přání“, aby zůstali doma. Jeho nemocná žena mu však věnovala pouze pohled s přikývnutím. Proč tolikrát usměrnila jeho rozhodnutí a nyní nic?

Werne a jeho bratr se večer vrátili domů, ale tentokrát je čekalo překvapení. Pro jednoho dlouho očekávaný moment, pro druhého přesně to opačné.
„Ti kdo nám kdysi pomohli, jsou v obležení. Naši předci jim vděčí za mnohé, proto nastal čas aby náš rod opět bojoval po jejich boku. Bohužel, dobře víte, že jsem na jednu ruku chromý. Proto vás nepovedu jako své syny. Dávám vám obouma však možnost volby.“ dořekl a odmlčel se.
Werneův bratr šáhl po zbrani. „Bude mi ctí, otče.“ prohlásil.
Werne však váhal. Otec mu věnoval pronikavý pohled. „Některé názory a postoje se do války nehodí, protože by způsobily mnoho slz.“ řekl tiše.
Jeho syn věděl o čem mluví. Věděla to i matka, která seděla bokem na lavici u stěny. A věděl to i jeho bratr. „Já jej pohlídám. Když zlomíme obléhání, pojedeme domů.“ namítl.
„Zlo je třeba pronásledovat. A zničit jej. Teprve pak budou naše závazky splněny.“ odpověděl mu otec a posadil se ke stolu. Jeho pohled sklouzl ke krbu.
„Bez zla, by nebylo dobro, bez dobra, by nebylo zlo. Obojí…jsou…extrémy…a vždy záleží na úhlu pohledu. Vychovej orčí mládě dle našich způsobů, a nebude vidět rozdíl od našeho chápání. Nasyť ogry, a nebudou drancovat vesnice.“ pronesl Werne zvolna. Po chvíli tíživého ticha pokračoval: „Nemohu jet. Nemohu jet, protože bych se pak musel postavit na stranu slabšího, ať by to byl kdokoliv. Každý má právo na život. A vše musí být v rovnováze. Nemohu jet, otče.“

Po týdnu přišla zpráva o smrti jeho bratra, bylo to více než mohla jeho matka unést. Již tak těžce zkoušená nemoci nedokázala najít sílu a přemoci žal. Když skončil skromný a tichý pohřeb, a místo odpočinku v budoucnosti označí jen rozkvetlé květiny, klečel její syn u paty čerstvého hrobu a přemýšlel nad posledními slovy matky.
„Neobviňuj se z bratrovy smrti. Neobviňuj se z toho, že jste byli sehraní a mohl společně s tebou přežít. Protože byste mohli být stejně dobře mrtví oba. A neobviňuj ani svého otce. Smrt není konec, ale jen přerodem v nekonečném cyklu života. A jednou jsi trval na svých postojích, dělej tak nadále, dokud budeš přesvědčen o tom, že to co děláš je správné.“
Po chvíli vstal a přísahal nad hrobem své matky, že bude navždy konat to, co bude považovat za správné.
Při opouštění domku měl tehdy otec jedinou prosbu. Ať už ho proti elfovi postaví jakékoliv rozhodnutí, nechť zbraň tasí až tehdy, nebude-li jiná možnost…