Hodnocení tématu:
  • 2 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Zvěsti z okolí Eldamaru (drby:))
#1
Exclamation 
Stará žena slyšela zvláštní zvěst o době která se velmi blíží, jedná se o období květu temných růží. Jejich zvláštností prý je, že kvetou pouze jednou za čtyři roky a kvetou pouze v noci. Mají temnou barvu a jsou opleteny mnoha tajemstvími. Vykupuje je mnoho lidí...avšak jen někteří vám za ně nabídnou rozumnou cenu. Dělají se z nich různé přísady do lektvarů, které ovšem využií pouze jedinci kteří vědí jak s nimki zacházet, a takových je velmi málo.
Odpovědět
#2
Slunce nad obzorem se zatáhlo. Zpoza stromů byly vidět jen poslední paprsky dávající sbohem dnešnímu dni. Z lesa se ozýval jen slabý křik ptáků, který ovšem se zapadajícím sluncem začal dostávat tajemný nádech večerního života. Mezi stromy bylo slyšet slabé šumění listů padajících z větví pomalým, kolísavým letem. Křoviny se stávaly temnější a temnější. Slunce pozvolna zmizelo a nad krajinou se rozprostřela temnota. Proudila mezi stromy, otírala se o kmeny stromů, roztahovala se zpoza keřů a skal, plynule prostupovala i těmi nejmenšími houštinami, až postupně zaplnila celou krajinu. Lesy už upadly do tmy a pomalu se tam ponořovaly i louky, pastviny, cesty. Jen posledních pár míst nepropadlo stínu. Na louce, stranou od lesa, se začalo něco dít. Neslyšně, tajemně. Z obyčejného trsu trávy se začal drát na povrch stonek květiny. Rozvíjel se, pučely na něm listy, které se hned záhy propínaly, až se roztáhly docela. Mezitím stonek rostl dál. Brzy dosahoval polovinu výšky dospělého elfa, v tu chvíli se zastavil. Rázem ustalo šumění paloučku i křik ptáků. Rozhostilo se napjaté ticho, tak dokonalé, že i kdyby se v tu chvíli jediný list pohnul bylo by to slyšet na míle daleko. A pak se to stalo. Na vrcholu stonku objevil se malý pupen. Zprvu vypadal jako další list, postupně se měnil, přetvářel... Chvíli trvalo, než celý pupen vyrost do plné krásy. Kdyby někdo květinu v tu chvíli viděl, řekl by: růže. Ale nebyla to tak obyčejná růže. Za trvajícího bezvětří a ticha se z malého nevýrazného poupěte pouštěly jemné plátky. Jeden malý okvětní lístek za druhým se květina rozvírala do plné krásy. Pomalu, téměř neviditelným, a přeci patrným postupem ze z pupenu stávalo něco úžasného, nepopsatelného - temný květ bájné temné růže. Nastala doba temných růží. Bude trvat přesně rok. Pak se květiny stáhnou a po tři roky o sobě nedají vědět jediným náznakem. Již zítra roznesou se zvěsti o této události celým krajem, celým světem. Mnoho bude těch, kteří se vypraví je hledat, ale jen málokteří nějakou najdou. Málokdo zná tajemství, kde růže rostou. Jejich cena je obrovská
Odpovědět
#3
Dva elfové sedí v hostinci. Jeden z nich se opře o stůl a vyčítavě povídá druhému: „Ty si tu jen tak sedíš a ani přítele nehledáš?“

„Co bych hledal,“ odsekl ten druhý, „vždy se vrátil. Prostě mu to jen dneska déle trvá.“

Chvilku zase bylo ticho, když ten první, starší z obou elfů zase začal, tentokráte už o poznání přátelštěji: „Ty, Klemene, a nemáš strach, že se mu třeba něco stalo?“

Klemen si srkl vína. „Ne, to teda nemám. Myslím, že vím, co dělá! A když se mu ty kytky chce hledat,“ mávl rukou, „ať si hledá. Já mu říkal, ať tam nechodí.“

„A Klemene,…“ nedal se starší elf odbýt. Klemen jen tázavě zamručel. „Ty víš něco o těch kytkách?“

Mladší elf si povzdychl a řekl: „Jo, vím. Vím to, co mi řekl Jasan, než se je vydal hledat.“ Druhý z elfů jen tázavě povytáhl obočí, ale nic neřekl. „Musí se na ně vyrazit v noci, protože ty zatracené kytky rostou jenom při měsíčním svitu. A Jasan prý měl zaručené zprávy, kde je hledat.“

„A pak už se nevrátil?“ zeptal se ten starší váhavě.

„Bohužel,…“

(První možnost získat temnou růži. Po ukončení výkup všech květinSmile Přeji štěstí ve hledání)
Odpovědět
#4
Malý a shrbený u vchodu stojí,
Krčí se v rohu asi se bojí.
O hůlku opřený, záda ho bolí,
Čeká a čeká na pomoc tvojí.

Slzy božský, ty on sbírá,
V dlani hrstku jich už svírá.
Přijď i ty si pro květinu,
Dostaneš ji za odměnu.

Na tmavých místech tam ona roste,
Poklad ji střeží, nezvaní hosté,
Budou ale hned z temného místa vyhnáni,
Ti co skřítkovi pomůžou, ti jsou pozváni…


( Druhá možnost získat květinu, KAŽDÝ můžete vždy při jednom zadání získat jednu, to neznamená, že nejsou umístěny i jinde krom zveřejněných míst Tj. s touto můžete mít dvě či více na osobu. Květinu seberete tak že na ni dvakrát kliknete.. )
Odpovědět
#5
Starý bojovník přikulhal do elfské hospody, zničeně usedl na židli a zachmuřeně se podíval na hospodského. Otřel si čelo a všem přítomným přitom ukázal velkou ránu na levém boku. "Hospodo, jednu rundu sem!" Vytáhl z kapsy pár stříbrňáků a hodil je po hospodském. Rozhlédl se po lokálu, ale jeho výraz směřoval za všechny přítomné, kteří na něj s udivením koukali.
"No co je?" otočil se na mladého elfa vedle sebe. "Blbej den tohleto. Do pytle. A tak pěkně to vypadalo!"
Mladej zavřel pusu a přestal zírat tím vyděšeně a překvapeně vypadajícím výrazem. "Co se vám stalo?"
"Ále, šel jsem se podívat do bažin, zda nenajdu pár zlatejch od takovejhle nedošlejch bláznivejch bojovníků jako jsi ty, co tam nechávají i zbroje ve spěchu, když zdrhají, a našel jsem tam..." Sklonil se k mládenci a pošeptal mu něco do ucha. "A tak jsem ji utrhl a šel s ní ven... No to víš, radost jsem měl obrovskou. Vypadalo to, že si dneska vydělám, ale zas nic. To bys neuhodl! Vyběhli na mě banditi! Tamti, ti divní, co tam sídlej kousek od entů, v tý chatrči… no a okradli mě!" Praštil pěstí do stolu až se džbány zatřásly. "Se na mě podívej,“ rozhodil rukama. „Pěsti lítaly, meče a nože prolétaly kolem mě a šípy, těch bylo jako kapek za deště." Ušklíbl se. "No co ti budu povídat... dostali mě, nakonec jsem zachraňoval holej krk. Přišel jsem o ni, hlava a tělo mě bolí a můj úlovek si užívají oni. Kapsy skoro prázdné, tak aspoň na to pivo jdu..."


(Dvě možnosti na nalezení květin. Květinu zvednete dvouklikem na ni. Celkem 5 možností zatím Smile )
Odpovědět
#6
Mladičká elfka opustila kamenné město a vešla mezi první stromy. Došla k nejbližšímu a pohladila ho po jeho kůře.
Man ná ingwë? Massë ná Eleamar?“ šeptla a opřela čelo o strom. „Panta!“ šeptla znova a pohladila kůru.
„Nildi! Kde jste? Kde jsou mé sestry a bratři? Proč o nás se nestaráte? Kdo vám dá Corelionovo požehnání, až ho bude třeba?“
Poté začala tiše recitovat.
Nezhojené rány mokvají nenávistí
hluboko uvnitř mě se něco probouzí
úkryt v těmnotě před spalujícím světlem
a z pouta rasy zbyly jen špinavé cáry
blesky co křižují prostor za víčky
nemizí s probuzením
a já toužím pozvednout talisman smrti
ke svému hrdlu

svatý rituál mění kapičky čaje
v krúpěje nasládlé krve
a očekávaný úsvit se nikdy nedostaví
smrt ve svém plášti svíjí se smíchy
prasklinky v přehradě
co zadržuje hněv
se množí rychlej a rychlej
a svět se utopí v řece temné nenávisti.

„Bratři a sestry, vzývám vás k setkání. Mrtvé nutno uctít, raněné duše zhojit. Alarwa raimë“ Znovu zarecitovala verše a po chvíli se zvedla a odešla. Strom po chvíli začal tiše vibrovat a tiché rezonance odrážely její slova…
Odpovědět
#7
Klid místa a zurčení vody náhle narušily kroky. Dvě eflky, jeden elf. Zastavili se u laviček a jedna z nich vytáhla nožík. Odřízla květy z keřů a každému z nich nasypala plnou hrst. Jedna z nich poté květy nechala ležet na vyvýšeném místě. Pak pokračovali k zurčící vodě.
Tam se zastavili a jedna z nich začala smutným proslovem. Druhá se přidávala s modlitbami. Jen několik ptáčků bylo svědkem tichého žalozpěvu těch tří elfů a vyprovodili jej svým zpěvem. Jedna z nich to po chvíli nevydržela a zcela otevřeně se rozbrečela. Mezitím ta druhá vhodila do pramene jeden květ a ostatní následovali její příklad. Poté pokračovala a postupně vhodila i další. Naposled vyhodila hrsti květů do vzduchu a nechala je dopadnout na hladinu a odplout do nádržky. Pak poklekla a smočila obřadně konečky prstů ve vodě, symbolu života a změny. Rychlým pohybem pak potřepala rukou směrem nad hladinu a nechala kapky vody spadnout na hladinu.
To už i ona nevydržela a po tváři jí sklouzávaly jednotlivé slzy.
Odpovědět



Skok na fórum: