Posledni den pred zkazou...
#1
"Ja trpaslik Furgass tedkom sedim v hospode a sepisuju tento pribeh, aby si jej mohly dalsi generace precist..."

"Nevim, jak se to stalo, co se stalo, kdy se stalo a proc se to stalo, jedine co vim, tak, ze jsem to prezil a se mnou Tereza Cernovirova se kterou jsem byl v tu chvili v lese s poskytoval ji ochranu, pred dravou zveri, kdyz sbirala bylinky potrebene k umichani vselijakych lektvaru..."

Posleni den v Goren Zaru...
" Na svuj posledni den v Goren Zaru si pamatuju trosku matne, nebot jsem sedl v Deimarove hospode nesouci nazev "U ZLOMENE SEKYRY" .
Sedel jsem tam s myma jedinyma pratelama..
Trpaslikem Oldou z hrdeho rodu Belovousu, teze oddaneho kneze Moradinoveho...
A s Magnusem.. Mocnym kouzelnikem, ale dobry pritelem...

Spolecne jsme sedeli u naseho oblibeneho stolu... Samozdrejme nejblize z Deimarovi..
Ja s Oldou jsme se predhaneli, kdo vydrzi vice piva vypit...Magnus nam ukazoval nove kouzla a povidal bachorky, jak a ktera gnomka nejlepe liba.. Vsak znate to... Gnom, tak jsme tomu nevenovali poroznost.
Vypili jsme s Oldou kazdy po 20 skopkach a ja si vzpomel, ze jsem se mel sejit s Terezou... Zaplatil jsem a rekl Oldovi a Magnusovi, ze musim jit, ze mam neco na praci... Magnus pouze mavl rukou a porad vykladal... Olda se usmal se slovy, ze jsem prohral...
Jedine co me v te chvili napadlo mu rict bylo " kryso! neprohral! pockej, az se vratim!! " Moradin se jiste smal, kdyz jsem toto rikal, nebot od vedel, ze se nevratim...
Vybavil jsme se a vysel za Terezou, ktera cekala kousek od Eldamaru.
Privitala me se slovy, ze je rada, ze jdu s ni a budu ji chranit..
Nevim, proc to rikala, ale rekla to..

Nesli jsme daleko.. kousek za Eldamar, tak jak je ten hnusne velkej Troll, ktereho byla sranda porazit....
Nasli nejakou louku a Tereza se dala do hledani a sbirani bylinek...
Mezitim ja si hrat s Vlky a tema malemja mordejna..
U Moradina, jak se jim rika..
Jo!!! Divous!! Jeste jsem si s nima hral...
Tod Posledni co si pamatuju...
Pote, ze jsem se probral v lese.. Rozhledl jsme se, vsude divne potvory.. Divne v tom, ze vypadaly divne..
Pouze jsem se zasmal s se slovy " Moredina pojd, pujdem si pro jejich srdce! " jsem se s nima pustil do boje.. Onu skupinku nekolika nestvur jsem zabil.... Podle revu, co jsem slysel kousek odeme jsem usoudil, ze se blizi dalsi....
Rozhodl jsem se tedy odejit.. Dlouho jsem bloudil po lese.. Moradine ty vis, ze les nesnasim!
Moradin me dovedl z lesa ven pred branu znameho mesta.. Mesta lidi Isharu, kde jsem padl jako zabity... K smrti vycerpanej...

Nekdy se musim vydat do Goren Zaru a zjistit, zda Olda, Magnus, Vetinari, Murrin stale ziji...
Pevne verim, ze oni prezili, nebot to jsou opravdovi hrdinove!!!

Posleni prezivsi bojovnik Goren Zaru, Moradinuv soupenec..
Furgass
Zakladatel klubu nespokojených hráčů
G.O.R.A
Raději vládnout v pekle, než sloužit v nebi.
Niccolo Machiaveli
Odpovědět
#2
Pamatuji si na ten den, o kterém píše Furgass. Bylo krásně a protože mi docházely zásoby bylin, vydala jsem se do eldamaru. Tam rostou ty nejlepší. Už nevím jak se tam objevil, nebo jestli jsme byli domluvení, ale je pravda, že bylinkaření mi moc nešlo. Byla jsem v nějaké rozverné náladě a tak jsme se spíš pošťuchovali kostlivce a tak. Asi to nebyl uplně nejlepší nápad, nebo možná právě byl, ale zrovna když byl trpaslík někde opodál, sesypala se na mě kupa havěti. Dobrá nálada byla ta tam, ale popadla mě zuřivost a já místo abych utekla tak rubala a rubala a rubala...

Asi to měla být má poslední hodinka, protože dechu mi moc nezbývalo, když se mi zatemnilo před očima. Nejdřív jsem myslela, že to byla ta poslední rána, ale pak mi samozřejmě došlo, že něco takovýho si člověk myslet nemůže, protože už je po něm. Když jsem se vzpamatovala a koukla na vlka před sebou, měl v očích zmatený výraz. Využila jsem chvilky a vymanila se ze sevření těch potvor. Než se probraly, měla jsem několik kroků náskok.

A pak to začlo. Bylo to jak když do vás udeří hrom. Hodilo to se mnou do houští. A pak se spustil tak šílený jek, kvil, randál nebo všechno dohromady, nebo jak to nazvat, no však to znáte. Snažila jsem se ucpat si uši, ale ono to bylo přímo v mé hlavě. Když to po chvíli polevilo, ale když už jsem myslela, že je po všem, přišlo to zas. Po nějaké době jsem si na to zvykla, jestli se to dá tak říct. Když už člověk ví, kdy to příjde a co ho čeká, není to tak hrozné. I tak jsem dorazila k Isharu na pokraji šílenství a věci, které jsem cestou viděla, mě budou ze sna budit až do smrti.

A teď jsem tady. Už jsem viděla několik známých, jsem ráda, že to přežili, ale za tu chvíli se strašně změnili. Ale i já. Těžko poznávám staré přátele i oni mě. Těžko se rozpomínám i na řemeslo a celkově jsem na pokraji svých sil. Ale to asi každý. V budoucnosti si budem klást spoustu otázek. Proč se to stalo? Jak? Je to vůle bohů, nebo nějaký přírodní jev? Jsou i jiné oblasti jako Ishar? Teď je jasné jen jedno. Musím se zvednout a začít znovu. Jen doufám, že všichni přeživší, které svedla shoda okolností do města Isharu, nepropadnou novému druhu šílenství, zárodky kterého je vidět v ulicích. Dá se pojmenovat starým lidským příslovím: Člověk člověku vlkem.

Tereza Černovírová
Člen klubu spokojených hráčů
Lidi by měli míň mluvit a víc poslouchat
Odpovědět



Skok na fórum: